Hned na úplném začátku musím říct, že když jsem před několika dny dostal na recenzi debutový fantasy román Slepý život (vydavateľstvo Elist) patřící do série Večná lož, myslel jsem si, že na mě spadlo obrovské břemeno. Bál jsem se, že budu číst nějaký romantický young adult příběh bez drsných prvků. Strach mě ještě více ovládl, když jsem viděl ten obrovský formát a fakt, že budu 540 stran číst ve slovenštině. Po několika přečtených stránkách mi došlo, že Slepý život od začínající slovenské autorky H. J. Bornemiszy rozhodně není young adult dílo, které má potěšit převážně čtenářky, ale propracované temné fantasy připomínající Zaklínače od Andrzeje Sapkowského.

Příběh se odehrává v temném fantaskním světě, kterému vládne lidská rasa. Nebo si to vlastně jen myslí. Po nepříjemné historii se všechny fantaskní tvorové od čarodějů, přes elfy, trpaslíky, skřítky až po vodní rasy schovávají za takzvanou clonou, energii, která je před lidmi schovává. Ve skutečnosti se lidí nebojí, ale lidé se jim hnusí. Tito tvorové tahají za nitky celého dění. A lidi používají jen jako mocenský prostředek. Ano, je tu ten známý prvek boje mezi dobrem a zlem, ale vězte, že ani samotné dobro není tak světlé, jak by mělo být.

Přečtěte si také: Slovenský Zaklínač od Lindeni bude v tomto týdnu kompletní

A za tento prvek autorku nesmírně oceňuji. Je až nemožné, že začínající autor bez předešlých zkušeností dokáže vymyslet tak hluboký námět odehrávající se v obrovském promyšleném světě s velmi dlouhou a zajímavou historií, kterou se postupně dozvídáte během proplétání se samotným dějem. A ten svět navíc není nijak malý, což dokazuje nejen popis, ale i perfektně rozkreslená mapa na zadních stranách desek. 

Celé dění, rozkládající se během jednoho pozemského roku, sleduje čtenář z pohledu čtyř rozdílných osob, které spolu však mají mnoho společného. První z nich Daria, obyčejná lidská dívka, jež je takzvaná Vyvážená. Není na světlé ani temné straně. Na každou z těchto stran se může přesunout kdykoliv, setrvat na ní, jak dlouho chce a bez problému se vrátit zpět. Za ní následuje „bastard“ Zaeon, starými pravidly zakázaný kříženec elfa a čaroděje, po jehož smrti touží celý svět. Třetí v pořadí je průměrná čarodějnice Soran, jejíž podrobnosti nechceme rozebírat kvůli utajení důležitých částí dějové linie, ale vězte, že i přes její průměrné schopnosti je velmi důležité. Celou čtveřici uzavírá čaroděj Druon, jediný, který se nachází na temné straně vah.

Postavy patří mezi další excelentní prvek celé knihy. Všechny čtyři jsou skvěle napsané, perfektně do celého příběhu zapadají, a hlavně nepodléhají žádnému klišé. Žádný z nich vlastně nesplňuje charakterové vlastnosti hrdiny. Jak sama autorka uvádí: „Každý z nich jen vede svůj vlastní vnitřní boj, aby si nakonec vybral stranu v nekončící válce.“  Rozhodně tedy nečekejte, že si všechny postavy prostě oblíbíte. Některou budete mít raději, některou méně a některou budete přímo nesnášet. Vaše pocity z postav se však mohou během čtení změnit, což je další velké plus. H. J. Bornemisza myslela i na samotný vývoj charakterů, jenž je často opomíjený, ale velmi důležitý.

Samotný svět jsem v tomto textu už jednou vyzdvihoval, nicméně musím znovu. Opravdu jsem nikdy v životě nezažil debutovou knihu, ve které by byl takto temný, krvavý a propracovaný svět s vlastní historií a velkým množstvím různých druhů obyvatel, kteří mezi sebou vedou jak fyzické, tak i mocenské války plné lží a taktizování. Za tento svět by se opravdu nemuseli stydět ani ti nejlepší fantasy spisovatelé včetně Tolkiena (Pán prstenů), Sapkowského (Zaklínač) či Martina (Píseň ledu a ohně).

Přečtěte si také: Pokračování české space opery Legie s podtitulem Amanda ukazuje, jak se má dělat správné akční sci-fi

Slepý život se i přes většinu perfektních prvků nevyhnul těm lehce negativním. Největší problém je ve vyprávění a „natahování samotného děje“. Pokud od knihy očekáváte jednu akci za druhou, od Slepého života ji rozhodně neočekávejte. Tento první román slouží převážně jako jedno velké nastínění děje plné perfektních popisů, historie a dialogů. To by samozřejmě nebyl vůbec problém, kdyby se to všechno nerozkládalo na 540 stranách ve velkém formátu. Je tedy velmi pravděpodobné, že v určitých částech se budete lehce nudit a budete si přát, aby se už konečně stalo něco, co příběh posune dál. 

Nicméně H. J. Bornemisza splnila velkou většinu věcí na jedničku. Slepý život dokazuje, že i čeští a slovenští autoři dokáží přinést originální příběh plný skvěle napsaných postav a odehrávající se v uvěřitelném propracovaném světě. Malou chybou na kráse je však příliš natahovaný děj, který v některých pasážích lehce nudí. Pokud patříte mezi fanoušky drsných a temných fantasy světů ve stylu Zaklínače od Andrzeje Sapkowského, Slepý život byste rozhodně neměli minout.