První část třetí řady seriálového Zaklínače ve mně vyvolala mírný optimismus. Teď však dojde na lámání chleba, protože jsem dostal unikátní příležitost se v předstihu podívat na zbývající tři epizody. I když nic není perfektní a Zaklínač jako fantasy stále tak úplně nefunguje, oproti předchozí sérii se mnoho věcí nepochybně zlepšilo. 

Geralt z Rivie se společně s čarodějkou Yennefer snaží ochránit Ciri, která je kvůli své nezměrné moci nejhledanější osobou na Kontinentu. Zmocnit se jí chce nejen stále silnější Nilfgaard, ale i další království a také Bratrstvo čarodějů, které má se Lvíčetem z Cintry své vlastní plány. V dojmech ze třetí řady jsem vyslovil názor, že trio Geralt - Ciri - Yennefer funguje nejlépe. Na tom si stále trvám a je to jeden z hlavních důvodů, proč byste třetí řadu neměli minout. Po mnoha nepovedených pokusech emocionálně zapůsobit na diváka se totiž tvůrcům konečně povedlo dosáhnout toho, aby mi na postavách začalo záležet. Chemie mezi Geraltem a Yennefer funguje skvěle. Ciri už není jen otravná holka, ale i zuřivá bojovnice a především Geraltova dcera. I když jsem seriálovou Ciri nikdy moc nemusel, teď jsem si ji zamiloval díky epizodě v poušti, která se výhradně soustředí právě na ni. Tato mírně bizarní rodinka si v průběhu třetí řady projde zajímavým vývojem, kterým si tvůrci docela šikovně připravili půdu do budoucna. 

Kdyby se Zaklínač soustředil jen na Geralta a Ciri, byl by seriál o mnoho lepší. Za tím si stojím už od první řady a nic se na tom nemění ani dnes. Tvůrci prostě neumí vytvořit podobně spletitou politickou pavučinu plnou intrik a zrady, kterou nám nabídla například Hra o trůny. Neberte mě špatně - samostatně některé příběhové linie vlastně docela dobře fungují. Machinace a pletichy v Arethuse mě dokázaly napnout, stejně tak zaujal i dvůr císaře Emhyra. Dejte to ale dohromady, zkuste na sebe linie napojit a všechno se rázem sesype jako domeček z karet. Prakticky nic do sebe nezapadá tak, jak by mělo a závěr, který by měl být epickou kulminací dosavadního dění, mě vlastně docela zklamal. V tomhle jsem asi dost zmlsaný jinými fantasy seriály, kterým se gradace příběhu přece jen daří lépe.

Některé dílčí příběhy navíc nedávají smysl. Kdo četl knihy, asi bude pobouřen tím, jak necitelně tvůrci se zaklínačským univerzem zacházejí. Nemění jen postavy, ale i dost zásadní knižní události. Mě například doběla vytočila celá část z Redanie, která je absolutně nelogická a pro příběh má pramalý význam. K tomu si přidejte Marigolda, který je snad s každou další řadou čím dál tím méně sympatický, a rázem vás přestane bavit seriál sledovat. Moc mě nenadchl ani příběh elfů vedených Francescou Findabair. S radostí ale mohu konstatovat, že takový scenáristický guláš, který přinesla druhá řada a který připomínal špatně napsanou fanfikci, se naštěstí nekoná. Tvůrci hold musí nést těžký kříž a pracovat s tím, co v předchozích sériích začali. Je to jako chtít běžet maraton po tom, co jste si ustřelili obě nohy.

Je vidět, že se tvůrci snažili leccos napravit a i herci ze sebe vydávají maximum. Freya Allan jako Ciri předvádí snad nejlepší výkon za tři sezóny. Anya Chalotra coby Yennefer opouští skořápku chladné čarodějky a opět hraje výborně. Dijkstra je sice velmi chabě napsaný, herec Graham McTavish to však dohání svým magnetizujícím charismatem. Nerad bych opomenul herečku MyAnnu Buring, která mě ze třetí řady svým výkonem zaujala asi nejvíce. Postavě Tissaiy de Vries dodává krásu a inteligenci a suverénně prodává smutnou linku své postavy.

Na koho jsem zapomněl? No jasně! Geralt Henryho Cavilla. Co k němu dodat? Henry je prostě jistota, pro kterou se Zaklínače vyplatí sledovat. Ani třetí řada není výjimkou a tentokrát mi Bílý vlk přirostl k srdci zase o něco víc. Jenže jak už asi víte, Henryho cesta po Stezce končí a nahradí jej Liam Hemsworth. Teď nechci zpochybňovat Liamovy herecké schopnosti, ale bez Cavilla už to pro mě prostě nebude Zaklínač. Nedovedu si totiž představit jiného herce, který by měl tak rád Sapkowskiho knihy a snažil se do seriálu vložit svoje maximum. Čekal jsem, jak Cavillův odchod seriál vyřeší. A musím přiznat, že jsem byl z finále zklamaný a čekal jsem od něj trochu víc.

Co mě ale rozhodně nezklamalo, byla akce. Vyjma dost viditelné CGI krve jsou souboje s monstry a lidmi nepochybně silnou stránkou třetí řady. Choreografie se povedla na jedničku. Realistické souboje s meči sice rozhodně čekat nemůžete, efekt stoického Geralta, který rozseká všechno kolem sebe, je však nesmírně působivý. Nechybí ani pověstná brutalita a šikovná práce s kamerou. Obzvláště se mi líbila velká bitva před koncem třetí řady, která strká do kapsy i střet u Cintry a bitvu o Soddenský pahorek. Paradoxně je ale oproti nim daleko komornější.

Příjemnou změnu představuje i hudba, na které se podílela fanouškům herního Zaklínače velmi dobře známá skupina Percival. Nechybí ani několik Marigoldových písní, které se pěkně poslouchají.

Třetí řada Zaklínače je podle mě dobrým krokem k nápravě seriálu jako celku. Postavy mají konečně nějakou hloubku, Geraltova a Ciriina linka jsou skvěle podané, seriál si vás jakž takž dokáže udržet. Oproti nepovedené druhé sérii se seriál rozhodně zlepšil. Jenže mnohé z přešlapů minulosti, jako jsou zbytečné příběhy a šíleně nelogické scény, si s sebou seriál bohužel nese dodnes. Navzdory tomu si myslím, ze třetí řada určitě stojí za vaši pozornost. Pokud jste ale fandové knižní předlohy, tak to pro vás asi stále bude spíše zklamáním. Opět totiž mnoho událostí mění dost svérázným způsobem.

Pro ostatní představuje třetí série fantasy, u které si mohou v klidu odpočinout. Mě samotného překvapilo, jak málo mi v kontextu celé třetí řady překážely scenáristické přešlapy a vlastně jsem se v průběhu osmi epizod docela slušně bavil. 

Druhou řadu jsem hodnotil čtyřmi body. V případě pokračování jsem se nakonec rozhodl jít o dva body výše a třetí řada Zaklínače si tak odnáší solidních šest bodů z deseti.