Super Mario Galaxy film: Krásný, ale prázdný?

Před třemi lety jsem psal o tom, že Super Mario Bros. film sice není dokonalý, ale vlastně jde o fajn film pro celou rodinu a neurazí, hlavně kvůli mnoha odkazům na původní videohry. No a teď tu máme Super Mario galaktický film, který místo původní hry odkazuje na mimořádně oblíbenou hru Super Mario Galaxy, která italskému instalatérovi dala třetí rozměr a víc příběhu dokonce i s mluveným slovem, což byl jev do té doby nevídaný. No a on je to vlastně i hezký film, akorát že vlastně nepřináší nic nového.

Film jsem sledoval na předpremiéře stejně jako ten první. Tehdy tam byl plný sál dětí i s rodiči a vlastně i dost dospělých lidí. No a ještě i Gelu s kýblem popcornu. Tentokrát se premiéra odehrávala v nádherném a obrovském IMAX sále na Floře a bylo nás tam asi tak deset starých chrenů a kolem nás celá školka dětí, které ale zabrali jen tři řady. A žádný popcorn, ale to nevadí, stejně teď hubnu.

Příběh se odehrává nějaký čas po prvním filmu. Netuším jaký, film vám to neřekne. Protože má jen 90 minut, stejně jako u toho prvního ani tady nečekejte nějaké velké vysvětlovačky, jde se rovnou na věc. Hned na začátku se tak dozvídáme, že existuje nějaká princezna Rosalina, která je matkou hvězd. Proč? Na to si musíte zahrát hru, ten lore má celých 25 minut, takže do filmu logicky nevměstná. Každopádně je z toho všeho úplně unešená a to tak, že opravdu, konkrétně ji unese Bowser Junior, syn Bowsera z prvního filmu!

Ten je mimochodem podstatně šikovnější než jeho otec, protože se mu povedlo nejen všechno, co jeho otci ne, ale ještě i mnohem víc. Nechci vám to spoilerovat, ale Bowser se na genialitu a schopnosti svého syna prostě nechytá. Jak se ke své celé armádě a speciální zbrani dostal? Kde je paní Bowserová? Kdo je paní Bowserová? To se nedozvíte, protože film má 90 minut a místo nějakého příběhu nebo loru potřebujeme do filmu narvat co nejvíc postav, odkazů a značek od Nintenda! Takže se tu objeví třeba Fox McCloud, který je z úplně jiné herní série a v Mariovi nemá co dělat. Ale je tu, protože je cool. Nebo teda snaží se být cool používáním anglických hlášek v českém dabingu. To je tak trochu slang mojí generace a nemám dojem, že by na to děti nějak extra reagovaly, což ale dává smysl, zvlášť když jedna holčička vedle mě při počítání takového toho krásného IMAX loga ještě před startem filmu, kde jdou čísla 10, 9, 8, řeklo pod nosem: „Six-seven, hehe“. Mimochodem, když už používal tolik anglických slov i tam, kde nebylo třeba, proč proboha bylo nutné přeložit Barrel Roll jako Barreltoč? To už můžete rovnou říct Sudotoč, nebo, vole, na téhle cool raketě válím sudy a je to CRAZY! Prostě, proč?

Ale to jsem trochu odbočil. Mario a Luigi najdou Yoshiho, který tam je, protože ano, a tak se hned skamarádí. Princezna Peach a Toad jdou řešit věci mimo království místo toho, aby si k tomu přibrali i Maria a Luigiho, ti mezitím musí chránit obyvatele před Koopami a podobnými hrozbami, které by tam už neměly být, protože Bowser byl poražen. Ten je miniaturní a snaží se řešit své nezvládání hněvu, Mario mu to neusnadňuje a chová se k němu jako úplný ču… ne úplně hezky, nakonec musí jít hledat princeznu, protože se tam objeví Bowser Junior a víte co? Ono na tom vlastně nezáleží. Děj je ve filmu proto, aby tam byl a jakože dává smysl a logiku, je strašně uspěchaný, ale v zásadě mě to neurazilo. Mám sice pocit, že první film byl scenáristicky zvládnutý mnohem lépe, ale děti se docela bavily. Já už o dost méně, což opět – je to především film pro děti, ok. Ale v tom prvním filmu byly pasáže, kde jsem se reálně zasmál. Nebo jsem byl nadšený z nějakého odkazu či hlášky. Tady se to nezopakovalo a myslím si, že za to může právě až očividná přeplácanost a potřeba ukázat co nejvíc postav, pomrknutí a odkazů na Mario hry.

Vyvrcholilo to doslovnou ukázkou arkádové verze původního Maria, která sloužila jako taktická obrazovka Bowsera Juniora. Asi aby vám bylo jasné, pokud máte jen dvě mozkové buňky, že aha, tahle scéna je doslova z první hry. Vidíš? Je to v původní grafice, takže to je z první hry, víš? Tohle bylo ve hře. Ve hře to bylo. Bylo to ve hře a teď je to na plátně. Na plátně je to, co bylo ve hře! Super, co? Někdo by řekl, že až Super Mario!

Pprostě se nemůžu zbavit pocitu, že zatímco první film byl sice taky plný odkazů a easter eggů, tady byl scénář kolem nich doslova psaný jen proto, aby se jich na krátkou plochu 90 minut narvalo co nejvíc a co nejočividněji. A to je škoda, protože původní příběh kolem princezny Rosaliny a jejího vztahu ke hvězdám je vlastně mimořádně smutný, ale zároveň hezký. Místo toho, aby se mu film věnoval víc, působí jen jako velkolepá reklama na všechny možné Nintendo tituly a postavičky. A ano, do jisté míry to platilo i pro první film, jen to prostě nebylo tak moc na sílu. Alespoň já jsem ten dojem neměl. Pořád to samozřejmě není na úrovni Minecraftu, to je vlastně jen tik-tok reel náhodných hlášek bez pořádné hloubky, ale i tak je to škoda. Zase, když se v určitém bodě filmu stalo něco, co bylo sice trochu na sílu, ale bylo absolutně jasné, že se to stane, protože děj, tak kluk napravo ode mě vykřikl: „To je absolutní zrada!“ Takže víte co? Mohlo to být horší.

Vizuál je každopádně pořád krásný, animace výborná, bojové pasáže zábavné, český dabing je taky skvělý a ačkoliv vždy raději preferuji filmy v původním znění, tady jsem si, až na Foxovy náhodné anglické cool hlášky, nemohl prakticky na nic stěžovat. Co ale musím trochu zkritizovat, je hudba Briana Tylera. Ona je ta hudba skvělá, ale chyběla mi nějaká nová, zapamatovatelná a silná hudební téma, jako byla v prvním filmu hudební téma princezny Peach. Ta mi hraje v hlavě ještě teď. Ale ze Super Mario galaktického filmu si nepamatuju nic, i když jsem si soundtrack pouštěl při psaní tohoto textu. On je fakt hezký, dobře se poslouchá při práci, ale kromě několika odkazů na původní hudební témata z Mario her vám nic z nové hudby v hlavě nezůstane.

Samotný konec filmu působí tak nějak divně useknutě a uspěchaně, jako by šlo o pilotní epizodu seriálu. Samozřejmě už teď je jasné, že dostaneme i třetí díl, protože v potitulkové scéně se objevila postava, kterou jsme všichni očekávali. Nosí žluté šaty a má ráda italské instalatéry nosící zelenou barvu. Jestli to došlo i dětem netuším, protože už se hrabaly ze sálu ven a tři z nich tam hledali čepici, kterou tam jeden z nich ztratil. A někdo z nich ztratil i láhev s vodou, na které jsem se málem zabil, takže nakonec jsem z toho nějaký ten adrenalinový zážitek měl i já.

Přestože filmu dávám o bod méně než prvnímu dílu, vás od něj rozhodně nechci odradit. Možná zvažte cenu lístku a jestli se vám raději nevyplatí počkat na streaming. Jako pohádka film funguje dostatečně, i když dělá jeden z největších prohřešků, jaké v mojí knize existují – podceňuje dětského diváka. A to se odpouští jen těžko.