Super Mario Bros ve filmu je duhová jízda s plytkým dějem

Uplynulo přesně 40 let od vydání první hry Mario Bros a také 20 let od prvního filmu Super Mario Bros, který je i přes své zjevné nedostatky zkrátka prvním filmem o herní postavě v dějinách kinematografie, a když už nic jiného, tak alespoň to je třeba uznat. Je tedy docela příznačné, že jsme se letos konečně dočkali pořádné filmové adaptace této populární videoherní série. Ta naštěstí není hraná, ale animovaná. A ne, nepočítáme ten krátký Mario Kart skeč s Pedrem Pascalem od SNL, i když je opravdu povedený.

Super Mario Bros. ve filmu je animovaný film pro celou rodinu o slavné dvojici italských instalatérů, kteří z nějakého podivného důvodu skáčou po želvách, rozbíjejí cihlové bloky, jedí houby a zachraňují princezny. Jenže ne tak docela. Ale co bych tu vysvětloval? Asi neexistuje nikdo, kdo by se někdy v životě nesetkal s nějakou verzí Maria. A přesně s touto myšlenkou zřejmě operovali autoři filmu, což není vždycky dobře.

Příběh je v podstatě dost plytký. První část filmu je neuvěřitelně uspěchaná, protože vám musí představit spoustu postav, od bratrů Maria a Luigiho a jejich neuvěřitelně archetypální italské rodiny, přes Toada, zvláštní oživlou houbu, která je jiná než všechny ostatní oživlé houby, princeznu Peach, Donkey Konga, Cranky Konga a samozřejmě hlavního záporáka Bowsera a celou jeho armádu. Navíc se v průběhu filmu dostaneme hned do několika světů a uvidíme mnoho nových konceptů. Prvních 30 minut filmu je tedy velmi uspěchaných, všechno se tak nějak děje najednou a bez zjevného důvodu, nikdo se neptá na žádné divné otázky, všechny postavy prostě někam dorazí, představí se jednou větou a hned se společně vrhnou na dobrodružství. Prostě expozice ve stylu všechno, všude a najednou. 

Co mě osobně štvalo, byly různé provařené písničky z osmdesátých let, jako Take On Me nebo Holding Out for a Hero, které hrály v některých pasážích. Chápu, že původní hry s Mariem pocházejí z tohoto období, ale tohle není Ready Player One, který byl vysloveně postaven na nostalgii po éře dávno minulé. Na druhou stranu vlastní soundtrack filmu, poskládaný z orchestrálních předělávek melodií z původních her, za nimiž stojí Brian Tyler, byl rozhodně nadprůměrný a ve spojení s krásným vizuálem a animací jednoznačně fungoval. O to víc mě mrzelo, že ho ve filmu nebylo víc namísto zmíněných hitů z osmdesátých let. 

Navzdory v podstatě plytkému příběhu se tvůrcům podařilo úspěšně spojit několik nesouvisejících video-herních titulů do společného propojeného světa. Různé Easter Eggy a odkazy jsou nejsilnější doménou filmu, a tak si je nejvíce užijí ti, kteří s Mariem vyrůstali. Sám jsem si tak všiml odkazů nejen na původní Super Mario Bros, ale i na prvního Donkey Konga z roku 1981, sérii Luigi's Manson, konkrétní úrovně z několika Super Mario her, dokonce i Super Mario Galaxy 64 a v neposlední řadě i výborné propojení s Mario Kart. 

Na druhou stranu nečekejte žádné rozumné vysvětlení ničeho, například proč se lidé v Houbovém království pohybují pomocí trubek, kde se vzaly powerupy a proč jsou úplně všude, proč Bowser dělá to, co dělá, a je takový, jaký je, vysvětlení se vám nedostane opravdu ničeho. Všechno je prostě tam, kde to je, funguje to tak, jak to funguje, postavy se chovají tak, jak se chovají, a pro nic z toho není jasný důvod. I proto bych přijal, kdyby měl film třeba o dvacet minut víc, na druhou stranu je otázka, jestli je to vůbec nutné. Koneckonců, pokud očekáváte hluboký dějový zážitek, budete si muset vybrat jiný film.

Tvůrcům se úspěšně podařilo vyhnout klasickému tropu dámy v nesnázích. Dělám si legraci! Princezna Peach se sice o sebe umí postarat sama, ale Lugi je v podstatě většinu filmu v nesnázích a probudí se až ke konci, což ale působí uměle a skutečný charakterový růst tu prostě prakticky není. Ale zase na druhou stranu, 90 minut, pohádka, animák, to se asi dalo čekat.

Co vám film ale dá, je dobrý pocit. Je to příjemná, barevná jízda s humorem, u které se budete smát vy i vaše děti. Ne všechny vtipy vám sednou, ale zase někomu jinému sednou. Nemůžu říct, že by celý sál po celou dobu promítání řval, ale pořád se někde někdo smál. Byl jsem v kině s Geluem a ne vždy jsme se bavili na stejných místech. Ale o to právě jde. Film se snaží oslovit co nejširší publikum. Je to zkrátka velmi příjemný částečně nostalgický titul se spoustou odkazů a easter eggů, který si užijí zejména pamětníci a lidé, kteří na Mariovi vyrostli. Nudit se však nebudou ani mladší diváci a děti.

V kině jsem byl na českém dabingu, a i když jsem se těšil na Anyu Taylor-Joy jako princeznu Peach a hlavně Jacka Blacka jako zpívajícího Bowsera, nebyl jsem úplně zklamaný. Český dabing je z větší části docela dobrý a v podstatě nekazí zážitek. 

Ve výsledku jsem vlastně z kina odcházel s dobrou náladou a dobrým pocitem v srdci, a to je asi to nejdůležitější. Protože díky docela dobré druhé polovině filmu jsem mu odpustil i problematické pasáže z první poloviny. Hodnocení filmu se ale bude lišit podle toho, co od něj vlastně očekáváte. Stejně jako Dungeons&Dragons to prostě není úplně film pro každého, i když Super Mario Bros. se logicky snaží být vhodný pro mnohem širší publikum.