Shang-Chi je film, který Marvel vrací na výsluní

Teď mě asi budete nesnášet za to, co mám na srdci. V poslední době mi totiž připadá, že Marvel Studios pracují podle šablony. Což nikdy není dobré, zvlášť u komiksových filmů. Naději na změnu přináší čtvrtá fáze MCU. Tu mimo u nás prozatím nedostupných seriálů odstartovala Black Widow, které Duppy udělil krásnou sedmičku. S dalším filmem ale do kin přichází zbrusu nový hrdina, jestě ke všemu vůbec poprvé z Asie. Shang-Chi a legenda o deseti prstenech už tak rozsáhlé univerzum obohacuje o unikátní svět inspirovaný východní mytologií. 

Abych vás neochudil o překvapení, vyvaruji se teď spoilerů a o příběhu, který se odehrává po událostech Avengers: Endgame, si povíme opravdu jen nutné minimum. Shang-Chi žije obyčejný život v San Francisku společně se svou kamarádkou Katy. Má normální práci, občas zajde popít do baru a nezapomene se stavit i na karaoke. Jak už to tak ale bývá, jednoho dne se vše zvrtne a dožene jej bolestná minulost, před kterou chtěl nadobro utéct. Vydává se tedy na nelehkou cestu plnou nebezpečí a sebepoznání, která jej zavede až za tajemným odkazem jeho matky. Díky ní se Shang-Chi stane skutečným hrdinou. A slovo hrdina je důležité, protože Shang-Chi v základu nemá superschopnosti, čímž se liší od většiny protagonistů MCU. Mimo bojového mistrovství ale ovládá i sílu chi, která se ve filmu sice až tolik neukáže, ale myslím, že do budoucna se máme na co těšit.

Na první pohled se to nemusí zdát, ale vyprávění nesleduje kostru typickou pro většinu superhrdinských filmů. Spíše na ní staví a přináší mnohem hlubší zážitek, kterému nechybí silné emoce a konflikty. Překvapilo mě, s jak vážnými motivy scénář pracuje. Nebojí se viny, výčitek, ani morálních dilemat, což je něco, co mnohým komiksovým filmům zoufale schází. Vše ale vyvažují odlehčenější momenty, které se podařilo velmi elegantně zakomponovat do scénáře a nepůsobí tak nadbytečně nebo snad nuceně, což občas trápilo jiné filmy z MCU. O většinu vtípků se tu stará především střelená Katy, kterou bravurně ztvárnila Awkwafina, kterou můžete znát jako dračici Sisu z animáku Raya a drak. 

Příběh mě tedy velmi příjemně překvapil a než jsem se nadál, byl u konce. Nastavené tempo je pak téměř bezchybné, i když i zde najdete chvíle, kdy se film moc táhne, nebo naopak na věci moc spěchá. Naštěstí se ale nejedná o nic, co by vám při sledování vyloženě překáželo.

Velkou otázkou bylo, jak se tvůrci snímku poperou s komiksovou předlohou. Nakonec si ji ohnuli podle svého, a to pořádně. Pro příklad uvedu zpracování prstenů, ze kterých se staly jakési náramky s magickými vlastnostmi, které se značně liší od těch komiksových. Proto jsem se bál, že mi tak výrazné změny budou vadit - k tomu ale nakonec nedošlo. Asi největším rozdílem mezi filmem a komiksy je Shang-Chiho otec. 

Z trailerů jsme se dozvěděli, že se ve snímku do hry vrátí obávaný Mandarin a jeho zločinecká organizace Deset prstenů, se kterou jsme se ve filmové podobě poprvé setkali už ve třetím Iron Manovi. 

Postava skutečného Mandarina zde ale nepůsobí jako typický tabulkový záporák. Naopak má opodstatněnou motivaci a kupodivu jsem si ho v průběhu času oblíbil. Možná proto, že se jedná o velmi lidského antagonistu, kterému záleží na jeho rodině a je proto zaslepený emocemi. Jako padouch má skutečnou hloubku, a není to jen další záporná postava, která prostě je zlá a s tím si musíte vystačit. Napříč celým filmem se vine motiv ztráty, která velmi silně spojuje hlavní hrdiny příběhu.

Mistru bojových umění Shang-Chimu vdechl život herec Simu Liu a musím uznat, že se touto volbou Marvel trefil do černého. Je to sympaťák, který své roli vdechl neskutečné charisma, pro které si tuto postavu takřka ihned oblíbíte. Shang-Chi se tak bez problému může zařadit mezi esa MCU, jako je Thor nebo Iron Man. Mezi ostatními hrdiny se totiž rozhodně neztratí, jako se to stalo třeba Captain Marvel.

Pořádný superhrdinský film se ale neobejde bez akce. A té tu najdete opravdu hodně. Po vzoru hongkongských akčňáků je i zde dějové pásmo pravidelně prokládáno bojovými scénami. Na těch si tvůrci dali opravdu záležet, a tak právě akce bude to, co vás u filmu udrží a děj požene kupředu. Mnoho scén vám navíc bez pochyby na pěkně dlouhou dobu utkne v paměti. Pro mě to byl duel v autobusu, souboj na lešení, který jako by z oka vypadl druhé Křižovatce smrti, ale také závěrečná bitva, na kterou je opravdu radost pohledět.

Přednost byla dána praktickým efektům a souboje tak rázem hned působí o něco realističtěji. Po většinu času se díky tomu akce drží spíše při zemi, aby mohly vyniknout fantasknější scény. Choreografie je opravdu špičková; dokonce bych si troufal tvrdit, že snad nejlepší za celou historii MCU. Tvůrci tím mimoděk uctivě skládají poctu asijskému filmu.

Nechybí ale ani speciální efekty. CGI předvádí dechberoucí scény inspirované asijskou mytologií, a to zejména ve druhé polovině filmu. Na druhou stranu jsem si ale při jeho sledování všiml momentů, kdy použití zeleného plátna vyloženě bilo do očí. Tohle ale není Endgame s monstrózním rozpočtem, takže se to dá do jisté míry tolerovat a pochopit. 

Vše podtrhuje hudba, která kombinuje klasické asijské motivy s moderními nástroji. Proto bych vám doporučil, ať si ji poslechnete i samostatně, až to bude možné.

Shang-Chi pro mnohé z vás nebude typickým filmem od Marvelu. Vydal se jinou cestou, která se vyhýbá zažitým prvkům, což je podle mě pro MCU krok správným směrem. Do univerza totiž přináší svěží vítr, který by mohl předurčit, kudy se do budoucna mají vydat další filmy. Je na tom vlastně podobně jako Doctor Strange, který ve své době také působil jako něco nového, neokoukaného.

Myslím si, že právě tohle Marvel potřebuje, aby si nás nadále udržel. Filmy, na které nejsme zvyklí, u kterých nemůžeme předem předpokládat děj a které se pokusí přinést skutečné problémy. Vizuální omáčka okolo už totiž přestává stačit a taková změna je jen na místě. 

Shang-Chi tak doufejme vytyčil budoucnost MCU. Pro mě je to totiž jedna z nejpovedenějších sólovek se skvělým příběhem, perfektně zahranými postavami a originálními nápady. Vlastně je to ten nejlepší nemarvelácký Marvel film, a za tím si pevně stojím. Odvaha se tedy nakonec tvůrcům bohatě vyplatila a tak si ode mně Shang-Chi a legenda o deseti prstenech navzdory pár přešlapům odnáší devět bodů z deseti. Víc takových filmů, prosím!