Stranger Things S4: Rozpačitý návrat do Upside Down ve velkém stylu

Ze Stranger Things se takřka ihned po uvedení na Netflix stala legenda, která mimo jiné byla jedním z důvodů, proč si tuto službu předplácet. A není se čemu divit. Seriál nabídl lákavé retro zasazení do osmdesátých let minulého století, sympatické postavy a především záhadu v podobě monster a paralelní dimenze. Musím přiznat, že jsem kouzlu Stranger Things také propadl. Netrpělivě jsem proto očekával čtvrtou řadu, jejíž druhá část před nedávnem konečně dorazila na Netflix. Až do poslední chvíle jsem si kladl otázku, jestli se jí podaří napravit chyby třetí série, která se podle mne moc nepovedla. Odpověď ale není vůbec jednoznačná. Něco čtvrtá řada dělá skutečně výborně. Na druhou stranu tu ovšem najdeme mnoho přešlapů a promiňte mi tohle tvrzení, ale já zkrátka od čtvrté řady Stranger Things čekal něco víc. 

Já vím, jsou to drsná slova. Tak se raději přesuneme k něčemu pozitivnějšímu. Tím je rozhodně příběh, který od třetí řady zaznamenal značné zlepšení. Naši hrdinové opět o něco zestárli. Eleven se musí postavit své nelehké minulosti. Dustin a Mike jsou součástí DnD klubu Hellfire a řeší, že se od nich Lucas distancuje, aby zapadl do basketbalového týmu města Hawkins. A Max? Ta se snaží vyrovnat s událostmi třetí řady. Není to ale jen tak a do všeho samozřejmě opět zasáhne Upside Down a tajemné nové stvoření Vecna. 

Na třetí řadě mi hodně vadila absence tajemna a až hororové atmosféry. Tohle čtvrtá řada napravuje a během sledování vám určitě párkrát naskáče husí kůže, zejména ve scénách, kde se objevuje Vecna. Mimo to zde najdete i velmi zajímavé a nervydrásající dějové linky. Pro mě to byl především příběh Max, kterou mám už od jejího představení ve druhé řadě velmi rád a zde jsem si ji o to více zamiloval. Kvituji tedy rozhodnutí tvůrců se právě na Max v rámci vyprávění více zaměřit. A musím přiznat, že při scéně, kdy Max utíká za doprovodu písně Kate Bush, mi doslova bušilo srdce napětím. 

Samozřejmě se podíváte i na osudy dalších postav. Zejména Hopperova linka v Sovětském svazu dokáže zaujmout a nabízí nejen napětí, jelikož chce Hop samozřejmě uprchnout, ale i řádnou dávku akce. Střípky z nelehké minulosti Eleven také zaujmou.

Příjemně mě překvapili i nováčci v seriálu. Především metalista a Pán jeskyně srdcem i duší Eddie Munson, který je sice tak trochu podivín, ale přesně proto si ho zamilujete. Druhou novou postavou, kterou bych rád zmínil, je letec a pašerák Jurij, který prostě nemá chybu. I sám mistr hororu Stephen King si jej oblíbil, a není se čemu divit. 

Rozhodně tím ale nechci říci, že by byl příběh bez chybičky. To ani v nejmenším. Ač jsou některé linky zajímavé a je radost je sledovat, jako celek vlastně čtvrtá řada působí strašně rozpačitě a nevyrovnaně. Jednotlivé linie totiž začínají velmi slibně, ne všechny si to ale udrží. Myslím si, že to je především proto, že si tentokrát tvůrci ukousli až příliš velké sousto. Rozjeli spoustu příběhů, které ale místy postrádají logiku. Vezměte si třeba tým zfanatizovaných sportovců z Hawkins. Přitom je to strašná škoda, jelikož má čtvrtá řada skvěle našlápnuto k úspěchu. To, co dělalo seriál tak dobrým, tu prostě pořád je. Dokonce se ke konci čtvrté řady dostaví neskutečná katarze, která ve vás vyvolá celou řadu pocitů. Už jen to, že díky seriálu něco cítíte, vlastně určitým způsobem svědčí o jeho kvalitách. Problém tkví v tom, že tento dojem narušují hluchá místa a čtvrtá řada tak postupně citelně ztrácí na tempu. Osobně si myslím, že měli tvůrci novou řadu zkrátit, aby působila ucelenějším dojmem. Rozhodně by jí to pomohlo. Finální epizoda, která má přes dvě hodiny, pro mě byla peklem. Jako bych byl na houpačce. V jednu chvíli jsem byl přibitý do sedačky a s napětím sledoval, co se bude dít dál. Jenže jsem se i nudil, a to natolik, že jsem měl sto chutí seriál vypnout. Zbytečné dialogy, nikam nevedoucí scény… Tohle mohli tvůrci s klidem vyhodit a měli bychom tu úplně jiný, daleko kompaktnější seriál.

I tak si vás ale Stranger Things dokáže udržet od začátku až do konce, a to i díky mnoha skvělým hereckým výkonům. Rád bych vypíchl Sadie Sink jako Max, která předvádí úžasný výkon. Gaten Matarazzo je jako Dustin opět k sežrání, stejně tak i Steve Joea Kerryho. Nováček Joseph Quinn si postavu střeleného Eddieho očividně hodně užíval a je to vidět. Zaujmul mě i další nováček, sympatický zhulenec Argyle. Někteří herci ale takto dobře nedopadli. Výkon Millie Bobby Brown mě absolutně ničím nezaujal, ba naopak. Byl jsem spíše zklamaný a navzdory emotivním scénám ve mně Eleven nedokázala vyvolat ani jeden jediný pocit. To je ale problém, na který u této herečky narážím i v jiných filmech, nejen u Stranger Things. 

Myslím si, že spoustu lidí čtvrtá řada Stranger Things nadchne. Není se ani čemu divit, že pokračování seriálu sklízí vysoká hodnocení. Nejen nostalgie osmdesátých let, ale i atmosféra dokážou diváka spolehlivě pohltit. Navzdory tomu ale půjdu tak trochu proti proudu, protože ač mě nová série bavila, nemohl jsem přehlížet její chyby, kterých tu je na můj vkus místy až příliš. Zbytečně natahovaný příběh s nelogickými pasážemi, některé horší herecké výkony, dialogy a mrhání potenciálem. To mě na čtvrté řadě velmi mrzí a proto jí nedám tak vysokou známku, jak možná očekáváte.

Přes tohle všechno vám ale pokračování Stranger Things můžu doporučit. Je to nedokonalá nostalgická jízda, kterou si bezpochyby užijete. Takový záblesk naděje, že se seriál vrací k tomu, co z něj udělalo takový pojem. A kdo ví? Třeba pátá řada přinese skutečně vybroušený zážitek, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. To ale ukáže až čas.

Čtvrtá řada Stranger Things si od Nerdfixu odnáší sedm bodů z deseti.