Rakeťák nepatří mezi to nejlepší od Pixaru, ale i tak vás chytne za srdce

„Vzhůru do nekonečna a ještě dál!“ Tak přesně tuto hlášku má v hlavě asi každý fanoušek Příběhu hraček, nejkultovnější filmové série studia Pixar. Na dobrodružných příbězích kovboje Woodyho, vesmírného hrdiny Buzze Rakeťáka a dalších skvělých hraček vyrostlo mnoho generací. Zvláště díky tomu, že první a závěrečný čtvrtý díl mezi sebou dělilo dlouhých 24 let.

A teď, v roce 2022, se do světa Příběhu hraček vracíme znovu. A vlastně nevracíme. V historii první celovečerní pixarovský spin-off Rakeťák totiž není o hračce Buzze Rakeťáka, ale o člověku, na kterém byla tato akční figurka založená. I přesto ale není důvod klesat na mysli, protože pokud máte dostatečně silnou představivost, do světa Příběhu hraček se přece jen ponoříte.

Příběh diváky zavede na neznámou bažinatou planetu T’Kani Prime, kde se zkušený člen Vesmírného ochranného sboru Buzz Rakeťák a jeho velitelka Alisha Hlohová rozhodnou přistát při návratu z průzkumné mise. Shodou nepříjemných událostí však vesmírná loď plná více než tisíce vědců a techniků havaruje. A při kolizi bohužel exploduje i vzácný palivový článek, bez kterého plavidlo nemůže odlétnout. Jenže Buzz se díky Alishe jen tak snadno nevzdá a pokusí se objevit a otestovat nový druh paliva. To ho však bude stát několik desítek let. Čas ale ve finále není jediným problémem, který na Buzze čeká.

Už na první pohled může být zřejmé, že Rakeťák není klasická animovaná pohádka, ale spíše akční sci-fi dobrodružství pro malé, ale rovněž i dospělé diváky. I přesto, že je snímek plný klišé a funguje na typické struktuře animovaných pohádek, je v něčem velmi osvěžující. Na rozdíl od ostatních pixarovek se diváci dočkají nejen slušného množství zajímavých akčních pasáží, ale také „cestování časem“, které by jak z oka vypadlo Interstellaru.

Samotný děj má opravdu spád, jedna akce stříhá druhou a na plátně se stále něco děje. I tak jsem ale z kina odcházel trošku s hořkosladkým pocitem. Příběh jako takový totiž nemá tak úplně hloubku, což je zapříčiněno hlavně nedostatečně vybudovanými charaktery jednotlivých postav.

Problém ale samozřejmě není u Buzze Rakeťáka. Ten totiž ve filmu hraje první housle a známe ho z Příběhu hraček, kde se chová velmi podobně. Divák se tak do něj dokáže skvěle vcítit a pochopit jeho motivaci. Zádrhel ale nastává u vedlejších postav, které nedostaly moc prostoru na to, abyste si je dokázali nějakým způsobem oblíbit. Jedinou výjimkou je tedy robotický kocour Sox, který je skvělý už jen tím, že je to robotický kocour. A chová se jako robot a kočka zároveň. Takže je vtipný.

Smích i smutek jsou emoce, které filmům od Pixaru rozhodně nejsou cizí. A nejsou cizí ani Rakeťákovi. Diváci se dočkají jak emotivních pasážích, u kterých jsem měl slzu na krajíčku, tak i těch vtipných. U nich ale nastává malinkatý zádrhel. Pixar vždycky uměl vtipy perfektně vyvážit tak, aby se smáli jak děti, tak i dospělí. Ať už se bavíme o Příběhu hraček, Příšerkách s.r.o. či Hledá se Nemo, všechny zmiňované tituly obsahují hlášky, kterým jsem se nahlas smál jako dítě a nahlas se jim směju i teď. Rakeťák ale bohužel často sází na trapný situační a opakující se humor, u kterého jsem na poprvé lehce uculoval a pak už se jen pleskal do čela. Na druhou stranu se však humor mohl ztratit v překladu. 

Novinářská projekce totiž byla s českým dabingem. Je tedy klidně možné, že v originálním znění budou hlášky naprosto v pořádku. Nechci sice říkat, že byl český dabing nějak špatný. Například Petr Lněnička a Matouš Ruml zvládli role Buzze Rakeťáka a kocoura Soxe dobře. Ale asi bych raději snímek viděl v originálním znění, na kterém se podíleli například Chris Evans nebo Taika Waititi.   

Zklamání se ale samozřejmě nedostavilo u technického zpracování, ve kterém Pixar exceluje. Celý snímek je prostě pastva pro oči. Ať už se bavíme o animaci postav, designu vesmírných lodí, stíhaček, zbraní a skafandrů či kulisách planety T’Kani Prime a lidské kolonie, to vše je prostě precizní práce, která očaruje milovníky animovaných filmů a fanoušky vesmírných sci-fi dobrodružství. Pochvala filmu samozřejmě náležitě patří i za skvělou kameru a střih, a to nejen v dokonalých akčních sekvencích, ale i v emotivnějších chvílích.

Atmosféru v akčních i klidnějších částech skvěle podtrhuje soundtrack, který je naprosto perfektní. To se však dalo očekávat. Za hudebním doprovodem totiž stojí Michael Giacchino, jehož hudbu mohou fanoušci znát například z Úžasňakových, Rogue One: Star Wars Story či nové trilogie Spider-Mana. A na soundtracku jsou jeho zkušenosti se známými značkami opravdu znát. Jednotlivé skladby totiž představují jakousi směsici hudebního podkladu pro Star Wars a blockbustery z filmového univerza Marvelu.

Na závěr jen přidám několik slov k nostalgii. I když snímek funguje sám o sobě, obsahuje samozřejmě pár scén a hlášek, které zahrají na nostalgickou strunu všem fanouškům Příběhu hraček. Narážky a hlavní hrdina však nejsou jediné věci, které Rakeťáka se slavnou značkou pojí. A tím se konečně dostávám k té představivosti, o které jsem mluvil na začátku. Celý snímek totiž začíná těmito slovy: „V roce 1995 dostal Andy novou hračku. Tato hračka byla z jeho oblíbeného filmu. A tohle je ten film.“ Celý film tak vlastně sledujete očima Andyho, což je rozhodně zajímavé. Zvlášť, když máte dobrou představivost. Na druhou stranu ale toto napojení dělá neplechu. 

Malý a zároveň odpustitelný problém vidím v tom, že se v Toy Story vlastně zmiňuje jen Buzz a záporák Zurg. Nikdo nemluví o robotickém kočičákovi Soxovi, velitelce Alishe Hlohové a dalších hrdinech. To se ale dá překousnout. Mnohem horší je ten druhý nešvar, o kterém se však nemohu rozpovídat, protože se jedná o masivní spoiler, který by vám zkazil zážitek z filmu. Věřím ale, že pokud nebudete k filmu přistupovat jako radikální fanoušci Toy Story, vadit vám to nebude.

I přes všechny chyby můžeme snímek bez problému doporučit všem, kteří si ujíždí na animovaných pohádkách a vesmírných sci-fi dobrodružstvích. Rakeťák sice nedosahuje kvalit Příběhu hraček a dalších kultovních pohádek filmového studia Pixar, ale rozhodně stojí za váš čas. Na děti v něm čeká spoustu jednoduššího humoru a morálních ponaučení a rodiče si zase užijí skvělé akční scény a nádherný vizuál. Já osobně Příběh hraček miluju a rád bych Rakeťákovi udělil vyšší hodnocení. Některé chyby ale nemůžu přehlížet. I tak vám ale mohu Rakeťáka doporučit na osm bodů z deseti. Jen nechoďte do kina s přehnaným očekáváním, protože další Toy Story se prostě nekoná.