Poslední roky se více a více skloňuje slovo “nostalgie”, hlavně v kontextu Hollywoodu a jakéhosi zneužívání tohoto prvku. Není náhoda, že po dvaceti až třiceti letech se vrací pokračování filmů, jako byl Top Gun, nebo vzniká velké množství remaků, hlavně od Disney. I když, West Side Story je jakási výjimka potvrzující pravidlo, ale o tom více v naší recenzi na tento film. Jenže pak tu máme Jurský svět. První díl byl v mnohém originální a referencí na původní trilogii bylo pomálu. Druhý díl přinesl mnoho nového, což se úplně nepovedlo, ale nedokázal vše pořádně propojit. Možná i to byl důvod, proč třetí díl s podtitulem Nadvláda téměř polovinu filmu zakládá na čisté nostalgii

Recenzi rozdělím do dvou hlavních segmentů. První se bude týkat všeho nového, zatímco ten druhý se zaměří na nostalgii a postavy, které se do série vrací. Pojďme začít příběhem a tím, kde se ocitly postavy z minulého dílu. Děj se odehrává několik měsíců po druhém díle. Dinosauři se už rozšířili do celého světa a jejich odchytem a výzkumem se zabývá hlavně firma Biosyn, kterou vede člověk až moc podobný Timu Cookovi z Applu. Dokonce i jejich sídlo vypadá jako Apple Park. Možná to skutečně natáčeli v Apple parku…

Záporák upřímně ničím nepřekvapí a klidně byste mohli hrát bingo ohledně klišé kolem něj. A upřímně to byste mohli s celým filmem. Chris Pratt se vrací jakožto Owen Grady. Jeho údělem je jen házet vtipné hlášky a dramaticky se dívat do kamery zatímco natahuje jednu ruku dopředu. Jeho vztah k dinosaurům a jeho “dceři” Maisie je ukázán pouze na začátku a neprojde žádným vývojem. To stejné by se dalo říct i o Bryce Howard v roli Claire. Z nových postav tak vývojem prošla jen zmiňovaná Maisie, kterou skvěle zahrála Isabella Sermon. Nejen, že má cool britský přízvuk, ale zároveň jde i proti nějakému svému přesvědčení v rámci pomoci ostatním. Z narcistické puberťačky se tak stane postava, na které vám bude alespoň trochu záležet. 

Aniž bych cokoliv vyspoileroval, tak mám problém ještě s jedním aspektem příběhu. Jedna zápletka je založena na tom, že někdo unese jak Maisie, tak dítě raptora Blue a naši hrdinové je musí zachránit. Jenže po zhruba polovině snímku jakoby se úplně zapomnělo na malého raptora. Když tak ke konci hrdinové přijdou s tím, že si ještě někam musí odběhnout, tak vlastně ani nevíte kam a proč. 

Příběh čistě nových postav je tak nemastný a neslaný. Jak to je ale s těmi, kteří se vrací z původní trilogie? Znatelně lépe. Jen to místy překračuje určité meze. Vrací se Sam Neil v roli Alana Granta, Laura Dern jakožto doktorka Ellie, BD Wong, který hraje staronového vědce Henryho a Jeff Goldblum jakožto notoricky známý Ian Malcolm. Jejich příběh jde často do popředí a je jim věnováno více prostoru než hrdinům z Jurského světa. Byl jsem tak rád, že jsem viděl zakončení jejich příběhů, jenže s tím se pojí jedno velké ALE. První scéna s Ellie je velmi podobná scéně, kdy poprvé v Jurském parku uvidí dinosaura. Alan opět řeší jen svůj klobouk, a Ian opět odlákává pozornost. To jsou ty momenty, u kterých se pousmějete. Jenže těchhle momentů je více a více a až moc se prolínají s novými postavami. Dochází tak ke scénám, které jsou dobré jen díky starým postavám a díky tomu, že jsou téměř jedna ku jedné okopírovány z předchozí trilogie. Skvělá scéna, kdy se protagonisté ukrývají za dodávkou, která je vzhůru nohama, je vlastně téměř identická se scénou z prvního Jurského parku. Jen místo T-Rexe tu máme Giganotosaura. Souboj dvou dinosaurů ke konci je taky dobrý, protože sledujeme, jak naši hrdinové mezi nimi kličkují a schovávají se za nejrůznějšími překážkami. Jenže téměř identická scéna byla ve třetím Jurském parku. Jen místo Giganotosaura T-Rexe vyzval na souboj Spinosaurus. Těchto scén je ve filmu kolem 10, jen na které jsem si v rychlosti vzpomněl. 

Zde nastává velký problém. V podstatě téměř vše dobré na tomto filmu je to, co už jsme mohli vidět v minulosti. Jenže v minulosti byla o něco lepší buďto kamera, režie, nebo scenérie. Jurský svět: Nadvláda je tak jakási slátanina všeho starého dobrého. A to, co je nové, vlastně působí hodně béčkově. Honička po střechách, nebo po zamrzlém jezeře jsou poutavé a zajímavé. Jenže jakmile hrdinové přežijí, opět jen díky náhodě, téměř okamžitě na to navazuje další honička, jen s jinou potvorou, takže ani nemáte šanci si moment zapamatovat. 

Musím ale pochválit výpravu jako takovou. Ještě aby takto pompézní a drahý film neměl skvělé lokace a kulisy. Vše působí živě, hlavně svět jako takový a máte pocit, že mimo našeho hrdinu existuje světový problém. Tomu je věnována hlavně jistá myšlenka o soužití, globálních problémech a fungování vlád celosvětově. Tento aspekt byl naposledy v prvním a z části ve druhém díle Jurského parku. Je tak fajn vidět i jistý přesah. A pokud se vrátím k výpravě, tak musím sakra pochválit barevnou paletu, hlavně když dojde na scény v lese. Krásná pastva pro oči.

S tou nostalgií to je poněkud složitější. Menší reference nikdy nevadí, protože můžou sloužit k lepšímu vtažení, nebo jakožto příjemné ulehčení scény. Jenže pokud film nepřináší nic nového a každou chvíli na vás jen hází odkazy, či přímo okopírované scény a k tomu všemu ještě ne správně, tak to po chvíli vzdáte a začnete spíše přemýšlet nad filmy, na které je odkazováno. U Nadvlády jsem nejen vzpomínal na výbornou původní trilogii, ale i na South Park kvůli takzvaným "Memberries". Pro ty co nechápou tuto referenci, představte si malinké bobule, jejíž jediným cílem je donutit vás vzpomínat na staré zlaté časy, abyste začali ignorovat jak jde celý svět do… háje.

Pokud jste fanoušci série jako já, tak budete rádi za zakončení příběhu starých známých. Na konci vám ukápne nejspíše i nějaká ta slza, ale hlavně z čisté nostalgie. Jenže film má nejednu chybu a v mnohých částech zkrátka nefunguje. Jde o film na pozadí, nebo o ten film, u kterého chcete takzvaně vypnout. Film doporučujeme na šest bodů z deseti. Nenadchne, ani neurazí. Já jsem tak rád, že tu máme konec série, se kterým jsem spokojen a dává smysl. Jen ta omáčka a všechno kolem toho mohlo být znatelně lepší.