Gran Turismo přesáhlo hranice videoher. Příběh dle skutečné události sérii ostudu nedělá

Závodní simulace Gran Turismo se objevila poprvé na konzoli Playstation již v roce 1997 a dnes patří mezi ty nejzdařilejší a nejobdivovanější závodní hry vůbec. Otec série Kazunori Jamauči doručil hráčům věrný závodní zážitek, který před lety překročil hranice virtuální reality. Z hráčů díky projektu GT Academy stvořil reálné závodníky soupeřící na těch největších světových závodištích.

A o tom přesně pojednává nejnovější film s názvem Gran Turismo. Snímek je natočen na základě skutečných událostí, kdy se společnost Sony domluvila s Nissanem a společně vytvořili akademii pro nejlepší hráče Gran Turisma. Ti se v akademii naučili ovládat skutečná závodní auta a z těch nejlepších se posléze stali nefalšovaní profesionální závodníci.

Nutno podotknout, že pro potřeby filmu si tvůrci scénáře Jason Hall a Zach Baylin události razantně upravili. Například film sleduje osudy mladého britského nerda Janna Mardenborougha, který se objevil mezi prvními vyvolenými členy GT Academy. Skutečnost byla však trochu jiná. Jann se reálně objevil až ve třetím ročníku akademie. A takových lehčích nesrovnalostí najdeme ve snímku spousty. To ale vůbec není na škodu a nijak to filmu neubližuje.

Režisér Neil Blomkamp, který po své prvotině District 9 spíše tápe, se nám snaží naservírovat tradiční sportovní drama. A tím slovem tradiční myslím totálně šablonovité drama, které se světem filmu táhne už od prvního Rockyho. Máme tu v hlavní roli totálního outsidera Janna, kterého hraje neznámý Archie Madekwe. Ten si samozřejmě nerozumí se svou rodinou, a především se svým otcem, který nechápe svět videoher a nepodporuje svého syna v jeho koníčku.

Na scénu přichází i stárnoucí Orlando Bloom jako marketingový ředitel a hlavní vizionář celého projektu. Protože chce propojit firmu Nissan s hráči a vzbudit tak zájem mladých o automobily. Celý projekt tak vyznívá jako jedno velké gigantické PR. Což je vlastně alegorie na film samotný. Ten se dá brát jako jedna velká obskurní reklama na značky všeho druhu. Způsob, jakým to film dělá, si vůbec nezadá například s Barbie. A musím říct, že Bloomovi role markeťáka, který myslí především na zisk, sedí dokonale. Jen škoda, že chybí prostor pro větší tahanice mezi ním a ostatními.

Poslední hlavní postavou je pak David Harbour v roli trenéra a mechanika, který má svoji tajnou minulost. I zde se jedná o klasický archetyp zahořklého a hláškujícího trenéra, který je snad v každém sportovním filmu. Ale musím uznat, že negativní Pep talk před japonskými investory byl fantastický a vykouzlil mi úsměv na tváři. Celkově byl Harbourův výkon příjemným překvapením a jedná se o velký klad celého díla.

Film bych rozdělil na dvě části. První půlka je slabší. Snaží se definovat vztah s otcem a sleduje začátky Janna v kvalifikaci na akademii či v akademii samotné. Emoce, které chce snímek v první hodině vyvolat, naprosto nefungují. A to ani ty závodní, kdy Jann dosáhne svého cíle vždycky tím samým způsobem. Je určitě super, když hlavní hrdina předjede soka po problémech v poslední zatáčce závodu. Poprvé! Jenže když se to stane popáté za sebou, tak to ztrácí kouzlo a působí to lacině. A na jiné akční rozuzlení závodu autoři za celou dobu nepřišli.

Druhá polovina ale nabírá na tempu a vytváří opravdové emoce, které bych se nebál přirovnat například k filmu Rivalové z roku 2013. Narovinu říkám, že film jede opravdu v zajetých kolejích a ani na vteřinu nebudete pochybovat o tom, co se v následujících minutách stane. Je to vlastně staromilsky naivní, což potvrzují i autoři, kteří přiznaně čerpali inspiraci z Rockyho nebo prvního Top Gunu.

Dvou a půl hodinovou stopáží se plíží i romantická linka, která je ale absolutně zbytečná a působí extrémně rušivě. Daleko více bych ocenil, kdyby se na plátně rozvíjel vztah s otcem nebo právě probíhalo větší jiskření mezi mentorem a žákem. Oproti tomu jsme dostali fádní a nic neříkající romanci, která tam ani nepatří. Naopak se mi velmi líbilo načrtnutí problému, jestli hráči videohry mají na to stát se závodníky, a hlavně jestli je to bezpečné jak pro ně, tak především pro ostatní závodníky.

Technická stránka celého filmu je perfektní. Nadšení budou jak fanoušci Gran Turisma, tak fanoušci motorových vozidel obecně. Neskutečná práce s kamerou a pravými vozidly je místy až dechberoucí. Umístění kamer na helmách nebo autech vytváří autentické záběry a divák je do jednotlivých závodů doslova vtažen.

Velkou devizou je i jakási rozšířená realita, která pro diváky propojuje skutečné závody s videoherními prvky. Občas tak vidíme zobrazenou ideální stopu, tak jak jsme zvyklí ze hry. Všudypřítomné jsou i zvuky Playstationu. Při závodech vidíme nad autem hrdiny i pozici, v jaké se momentálně nachází. Tohle vše je ale děláno velmi vkusně a mezi řev nabušených motorů to dokonale zapadá.

To, jak se ve filmu stírá rozdíl mezi CGI a realitou je vysloveně pastva pro oči a jestli něco Neil Blomkamp umí, tak to, že z relativně malého rozpočtu dokáže vymačkat zázraky. Však si vzpomeňte na již jednou zmiňovaný District 9. Gran Turismo jde opravdu o pořádný kus dál a vypadá fantasticky. Samotná hra si zakládá na fotorealističnosti, takže dává smysl, že film v závodních částech vypadá opravdu lahodně.

Úplně tak nezáleží na tom, že film propaguje Gran Turismo 7, i když simulátor, který dostal Janna k profíkům měl číslovku 6. Je to vlastně zcela logické a urazí to maximálně hardcore fanoušky Gran Turisma, kteří tento populární příběh určitě již dávno znají. U nich si dovolím říct, že to bude ta menší věc, která vyvolá jistou vlnu nevole.

Film nabízí i pár příjemných zajímavostí. Pravý Jann Mardenborough ve filmu dělá kaskadéra sám sobě. Překvapí i osoba, která hraje hrdinovu matku. Tuto roli obsadila bývalá Spice Girl Geri Halliwell. Ta má k motorsportu relativně blízko, protože její manžel je šéfem stáje F1 Red Bull Racing.

I přes slabší začátek je Gran Turismo příjemným překvapením. Neočekával jsem mnoho, ale dostal jsem příjemné sportovní drama, které neurazí. Jasně, celý příběhový koncept je zatraceně klišovitý a brodí se v jednom kýči za druhým. To ovšem dohání forma, jakou je film prezentován, a výkon Davida Harboura. Je příjemné sledovat film na motivy hry, která je už dávno něčím více než jen hrou. A to je oproti jiným herním adaptacím sakra osvěžující.