Balerína je poctivým wickovským akčňákem s pár problémy

Kdo by to byl v roce 2014 řekl, že se z Johna Wicka vyklube jedna z nejznámějších a nejvíce chválených akčních franšíz současnosti, která se začne rozvětvovat i do samostatných prequelů a spin-offů. A přece tu teď sedíme, o jednu dekádu, čtyři filmy a jednu prequelovou sérii později, a sledujeme, jak se toto zabijácké univerzum plné bouchaček a přepálené estetiky snaží expandovat mimo Johna samotného. Na scénu tak nastupuje Balerína, první filmový spin-off, ve kterém se hlavní role tentokrát chopila kubánská fešanda Ana de Armas. Nutno připomenout, že filmu, který si vzal pod režisérský palec Len Wiseman, jsme se měli dočkat už před rokem, ale prvotní testovací promítání údajně nedopadla nejlépe. Snímku proto přispěchal na pomoc Chad Stahelski, režisér všech filmů Johna Wicka, který má nad celým univerzem také úplnou kreativní kontrolu. Ten se následně pustil do série přetáček a dotáček, aby byl film trochu více k světu. A jaký byl výsledek?

Hlavní dějová linie filmu se odehrává během a po událostech třetího dílu Johna Wicka z roku 2019. Ana de Armas zde ztvárňuje Eve Macarro, schopnou profesionální vražedkyni, která podstoupila tvrdý trénink u zabijácké frakce Ruských Romů. Jak si znalci franšízy mohou pamatovat, tu vede charismatická Režisérka, kterou ve filmu opět ztvárnila Anjelica Huston. Při jedné fušce ale Eve zmerčí stopu zabijáckého kultu, který před 12 lety zabil jejího otce. Eve se proto rozhodne jít proti pravidlům své vrahounské rodiny a na vlastní pěst se vydá na cestu pomsty, aby zabila takzvaného Kancléře, padoušského vůdce kultu v podání vždy sympatického Gabriela Byrnea.

Jednu věc si povězme rovnou. Balerína je zcela poctivý akční film se zřetelným stylem Johna Wicka. Pokud na film půjdete s přáním ,,chci vidět nadupané akční sekvence a kousky, které mi může nadělit jen něco s Wickem“, tak jistojistě nebudete zklamaní. Ten Stahelskiho podpis je více než zřejmý. Bojová choreografie je precizní, nápaditá a je vyloženou slastí pro oči. Navíc je zde dost možná ta absolutně nejlepší akční sekvence s plamenomety, jakou jsem kdy v jakémkoliv filmu viděl a za mě to byl rozhodně vrchol celého zážitku. Všechno má navíc takovou tu cool a lehce přehnanou stylizaci, která je pro svět Johna Wicka typická. Tradičně je zde i dobré tempo, během celého filmu nebyl snad žádný moment, kdy by mě přepadla nuda nebo chuť zívat, a to i v těch dlouhých pasážích neustálé akce, kdy se téměř vůbec nemluví. Samozřejmě zde máme klasické gun-fu s bouchačkama, které k sérii zcela neodmyslitelně patří, ale film si krásně hraje se vším, co zrovna hrdince padne do rukou. Ať už je to katana, granáty… nebude klidně i brusle. Ana de Armas navíc zvládá svou roli s překvapivou lehkostí i fyzickou přesvědčivostí, přičemž ten trénink je na ní znát. Nejde o nějakou hlubokou propracovanou hrdinku, ale pro účely filmu tohoto typu bohatě stačí.

V jednom ohledu však film před svými předchůdci poněkud zaostával. A upřímně mě to docela zklamalo. John Wick je zábavná akční série nejenom kvůli promakané a uchvacující choreografii, ale také kvůli tomu, že hlavní hrdina je zranitelný. John za sebou vždy zanechá hromadu mrtvol, ale zároveň krvácí, padá, lapá po dechu a občas vypadá, že už fakt nemůže dál. Díky tomu se ale krásně pracuje s napětím, divák tak nějak ví, že John asi neumře a vždy se z toho dostane, ale i tak se o něj bojí. Ne snad, že by Eve občas nedostávala na frak, taky se s ní občas tvrdě mlátí o zeď a dostává pěkné rány, ale i tak jsem o její život téměř nikdy neměl nějakou větší obavu. Skoro jako by se film snažil vzbudit dojem, že hrdinka sice tak nějak trpí, ale zároveň se bál jí skutečně ublížit. Snímek se tím pádem strašně připravuje o to budovat právě ono napětí, které filmy s Wickem díky jeho zjevné zranitelnosti obsahovaly.

Příběh sice nijak zvlášť nezaujme, ale co si budeme povídat, silná stránka téhle franšízy to stejně nikdy nebyla. Je to vcelku klasický příběh o pomstě, kdy se hlavní protagonistka snaží vypořádat se zloduchem, který je zodpovědný za skonání jejího nejbližšího člověka. Mile mě ale překvapilo, kolik času film věnoval hrdinčině výcviku. Někteří to možná budou brát jako zbytečné natahování hlavního příběhu, ale já to vnímal spíš jako šanci lépe poznat Eve jako postavu a zároveň nahlédnout hlouběji do zákulisí a pravidel celého světa zabijáků. Trochu se tím tak rozšiřuje hloubka mytologie celé franšízy, která nikdy nebyla kdovíjak propracovaná. 

Co mě ale trochu mrzelo, byla nevyužitá šance s některými vedlejšími postavami, které měly potenciál nabídnout víc než jen stylovou kulisu. Typickým příkladem je postava, kterou hraje starý dobrý Norman Reedus. Nečekal jsem sice žádný hluboký psychologický portrét nebo nějaký mega trojdimenzionální charakter, ale jeho postava měla švih i zajímavý vibe, díky němuž jsem se těšil na to, co všechno s ním film ukáže. Ve výsledku ale Reedus ve filmu zas až tolik není a jeho postava slouží spíš jako funkční figurka pro posunutí jedné dějové linie než jako plnohodnotný prvek příběhu. Podobně to je ještě s jednou postavou, kterou kvůli spoilerům nebudu jmenovat, ale zrovna ve chvíli, kdy s ní film začínal zabíhat do nějakých zajímavých rovin, ji film v poslední třetině najednou zabil. A je to škoda, protože svět Johna Wicka DOKÁŽE tvořit zajímavé a propracované postavy, viz třeba nedoceněný prequel Hotel Continental. 

Na druhou stranu ale film naprosto skvěle využil návrat samotného Johna Wicka, jehož si opět střihl Keanu Reeves. Upřímně jsem se trochu bál, že po svém nástupu tak trochu „ukradne show“ pro sebe, ale nakonec tomu tak vůbec nebylo. Jeho přítomnost dodala Baleríně jistý pocit kontinuity celé franšízy, přičemž hlavní hrdinku nijak nezastiňoval. Jeho úloha ve filmu tak sice není velká, ale je důležitá a dovolil bych si i říct, že odpovídající. Film také skvěle předvede, že ať už zde bojuje kdokoliv, včetně samotné Eve, na mistrovskou úroveň Baby Yagy prostě nikdo nedosáhne ani náhodou. Připomíná to situaci z WoWka, kdy si hráči na úrovni 30 dělají pořádek mezi sebou, a pak najednou přijde někdo s levelem 80, z něhož mají všichni naděláno v gatích.

České diváky určitě potěší i fakt, že snímek se částečně odehrává v Praze. A když říkám v Praze, tak tím skutečně myslím v Praze, nejde o žádnou převlečenou Budapešť nebo Moskvu. Dokonce zde na nějaký čas zavítáme i do pražského Hotelu Continental, ovšem upřímně mě velice pobavil fakt, že jeho hlavní vchod je jedna z kobek na Náplavce.