Andor je zatím nejlepší důvod, proč si platit Disney+

Při příležitosti nedávného startu třetí řady seriálu Mandalorian si v recenzi připomínáme předchozí hraný Star Wars seriál.

Je to už několik měsíců, co jsem si z předčasného sledování prvních čtyř epizod seriálu Andor ze světa Star Wars odnášel opatrné nadšení. Opatrné proto, že mi sice velmi sedla pomalá, střízlivá, přízemní a dospělá povaha jednotlivých epizod, ale nebyl jsem si jistý, jestli tento přístup může fungovat ještě dalších osm dílů. Nyní mám ale po zhlédnutí nesmírně působivého finále první řady na Disney+ jasno. Tahle sázka na nejistotu se vyplatila. Nezáleží na tom, že sledovanost zjevně nebyla tak velká, jak hlavouni u Disneyho a v Lucasfilmu očekávali. Nezáleží na tom, že si musíme ještě počkat na druhou sezónu, která dorazí Vader ví kdy. Kvalita Andora je totiž napříč všemi epizodami tak fantastická, že si nemohu pomoci a musím o Andorovi hovořit nejen jako o zatím nejlepším Star Wars seriálu, ale i jako o jednom z vůbec nejlepších seriálů, jaké jsem v posledních letech viděl.

Můžeme si sice říkat, že takový Mandalorian, jehož třetí sezóna začala zrovna nedávno, je přece úplně jinak pojatý a že s ním Andora nemůžeme srovnávat. To je sice do určité míry pravda, problém ale je, že každý jednotlivý aspekt tohohle zdánlivě nenápadného seriálového prequelu filmu Rogue One: Star Wars Story z roku 2016 je tak vytříbený, že zkrátka hraje úplně jinou grav-ballovou ligu než cokoliv, co jsme v posledních letech vídali v souvislosti se Star Wars nejen na televizních obrazovkách, ale i na velkém plátně. Nepatřím k těm, kteří se snaží předstírat, že žádná sequelová trilogie nikdy nevznikla, ani k těm, kterým se dodnes otevírá kudla v kapse při pomyšlení na první, druhou nebo třetí filmovou epizodu. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že Andor leckdy dokáže svými kvalitami vytřít podlahu i s jakýmkoliv filmem vydaným během posledních několika desítek let. Možná s výjimkou snímku Star Wars: Pomsta Sithů.

Právě v tom ale tkví největší kouzlo Andora. Zatímco Pomsta Sithů, Mandalorian a vůbec jakýkoliv úspěšný seriálový a filmový Star Wars projekt sází v první řadě na pořádný spektákl, velkolepou podívanou plnou akce a úlitbu fanouškům na každém rohu, Andor na to jde z úplně jiného konce. Tohle není příběh chrabrých hrdinů, kteří mají v rukou osud celé galaxie. Nikdo se tu nejmenuje Skywalker, neovládá Sílu ani kolem sebe nemáchá světelným mečem. Napříč dvanácti epizodami se odvíjí příběh obyčejných lidí, kteří obvykle řeší obyčejné problémy, dokud nepřijde okamžik, kdy je třeba jednat.

Platí to zejména o postavách, které můžeme považovat za kladné a které poznáme v několika dílčích zápletkách. Přibližně každé tři epizody by se totiž s přimhouřeným okem daly považovat za vlastní příběhy s jasně daným začátkem a koncem, jejichž společným jmenovatelem je postava Cassiana Andora, kterého známe už z Rogue One. Skrz tohle všechno se ale vine ještě zápletka budování celého povstání v době pěti let před událostmi Rogue One, jejíž tváří je fanouškům taktéž dobře známá senátorka Mon Mothma, a pohled na druhou stranu. Tedy do řad Impéria, jež se snaží veškeré nepokoje řešit typicky totalitním a autoritářským způsobem. I zde překvapivě potkáváme nesmírně zajímavé a uvěřitelné postavy, které by se všude jinde ihned zařadily mezi naprosté padouchy. A i když technicky vzato padouši jsou, jejich jednání je natolik přirozené a logické, že je divák prostě nemůže nemilovat. A když ne milovat, tak aspoň chápat.

Každá postava v každé epizodě je tak dobře napsaná, že jsem visel téměř na každém slově, ať už byl daný proslov sebedelší. A že někdy na diváky čekají opravdu dlouhé, složité monology, které ale skvělým způsobem ilustrují každé téma. Láska, spravedlnost, důstojnost, přátelství, oddanost, smrt, ale i žárlivost, sobeckost, krev, nadávky a prostý strach, to všechno se nádherným, dospělým a skvěle napsaným způsobem mísí do celku, díky němuž vypadá Star Wars galaxie jako uvěřitelné místo. Jako místo, jehož obyvatelé se od nás příliš neliší, ať už se lopotí na industriální planetě Ferrix nebo pyšně kráčejí naleštěnými chodbami centrály ISB, jakési obdoby komunistické Státní bezpečnosti. A nad tím vším se vznáší problematika útlaku, tyranie, vzdoru a kolaborace. Ta je nyní obzvlášť mrazivá s ohledem na události posledního roku a válku na Ukrajině.

Aby bylo jasno, Andor neobsahuje žádné přímé narážky na jakékoliv nedávné nebo historické události, ale to ani nemusí. Dospělé zaměření seriálu na velké i malé problémy obyčejných a na všech stranách konfliktu stojících lidí je totiž natolik zdařilé, že v něm každý z nás může leccos poznat. A nezáleží na tom, jestli zrovna sledujete zápletku spojenou s útěkem z vězení, s krádeží velkého množství peněz nebo se sporem povstaleckých buněk, kde se ve jménu vyššího principu zcela stírají hranice mezi dobrem a zlem. Každý okamžik působí naprosto autenticky, a tak jsem ani na chvíli neměl pocit, že tu ze mě někdo dělá blbce. A to ani ve vzácných případech, kdy došlo na trochu humoru, který je vždy používán velmi decentním a důstojným způsobem.

Při sledování Andora jsem si chtě nechtě vzpomněl na loňskou sérii Obi-Wan Kenobi. Konkrétně jsem si vzpomněl na scénu, v níž Obi-Wan převlečený za imperiálního vojáka pronesl pod pláštěm jistou malou dívku napříč celou nepřátelskou základnou. Aniž by si kdokoliv z přítomných stormtrooperů, pilotů či rádoby mocných inkvizitorů všiml, že má mistr Jedi pod pláštěm něco velkého a živého a že mu najednou po straně narostly dvě malé nožičky. Andor na mě ale dělal dojem, že tvůrci seriálu respektují mou inteligenci jakožto dospělého diváka, což se odráží nejen v dialozích, ale i v akčních scénách. Ačkoliv ani po zhlédnutí všech epizod nemohu říct, že by jich bylo moc, každá z nich stojí za to. Každá totiž funguje jako zcela organická a logická součást dění. Případně jako velké finále, jakési vyvrcholení několika epizod a odměna za to, že jste ochotní s postavami trávit čas.

Díky tomu opravdu nehrozí, že by vás po čase Andor ubil nudou jen samými rozhovory a zdánlivě banálními nebo nezáživnými situacemi. Kdykoliv je to třeba, tvůrci vezmou nějakou přestřelku, šarvátku nebo malou leteckou bitvu, rozbijí s ní hrozící stereotyp a připomenou nám, kdo za co bojuje a čeho je dotyčný schopen. A i když si seriál povětšinou vystačí s reálnými lokacemi a kulisami více či méně známých světů namísto modrého a zeleného plátna, právě akční scény dokazují, že kvalitní digitální triky a pečlivé technické zpracování stále umí divy. Přidejte k tomu řemeslnou kameru a režii a dostanete nejeden okamžik, který si snadno zapamatujete a který vyvolává nutkání vyskočit ze židle a fandit všem, jejichž počínání zrovna sledujete. To může způsobit i božský hudební doprovod. Zprvu na mě sice působil příliš tuctově a nezajímavě, v pozdějších epizodách jsou ale jeho kvality nesporné. A přitom se téměř bez výjimky vyhýbá klasickým, pro Star Wars typickým motivům.

Tu a tam sice můžete spatřit nebo zaslechnout narážky na jiné události nebo projekty ze světa Star Wars, už zmíněnou úlitbu fanouškům je ale třeba v Andorovi hledat pod mikroskopem. Posledně jsem zmínil jisté odkazy na videohry Star Wars: Knights of the Old Republic a Star Wars: The Force Unleashed, tu tam se objeví i prvky převzaté z prequelové trilogie či z animovaného seriálu Star Wars: Klonové války. Chybět nesmí ani nějaká ta nenápadná narážka na budoucnost a události Rogue One. Pak je tu také samozřejmě fakt, že jde pořád o seriál, který je zasazený do Star Wars galaxie, což s sebou přináší přítomnost míst, postav, lodí, zbraní nebo ras známých z originální filmové trilogie, prequelů, sequelů i spin-offů. Ale rozhodně nejde o nic, na čem by seriál stavěl.

Právě naopak, každá již známá součást univerza slouží vyprávění uvěřitelného příběhu a jakékoliv narážky na ostatní díla jsou pouhými nepatrnými easter eggy na pozadí, ne důvodem zastavit obraz a řešit, jak to, co vidíte, souvisí s hrami, komiksy, knihami či dalšími seriály. Ať vám tedy jakékoliv informace či rekvizity připomenou cokoliv, prostě se dál věnujte tomu, co zrovna řeší Cassian nebo kdokoliv jiný. Ke spokojenosti v tomto případě stačí vědomí, že je Andor součástí kanonického světa Star Wars. Protože nikdo si tu nehraje na přepisování nebo příliš okaté doplňování klíčových událostí či souvislostí nad rámec toho, co je důležité pro zajímavý a smysluplný děj seriálu.

Je tu ještě jedna klíčová věc, díky níž Andor působí tak skvělým dojmem. Jistě, kvalitní scénář je nesmírně důležitý, zvlášť po zkušenostech s předchozími hranými i animovanými Star Wars seriály. A vytříbená technická stránka, skvěle padnoucí hudba nebo jedinečná atmosféra zrozená kombinací kulis, rekvizit a kostýmů také dělají své. Nic z toho by ale nefungovalo nebýt naprosto fenomenálního obsazení.

Troufám si říct, že v Andorovi nenajdeme žádný slabý kus. Diego Luna jako Cassian a Genevieve O'Reilly jako Mon Mothma už ukázali své herecké přednosti v předchozích projektech se značkou Star Wars, ale Andor není zdaleka jen o nich. Je tu třeba Kyle Soller. Ten ze svého důstojníka planetární bezpečnosti Syrila Karna vytvořil velmi komplexního chlapíka, který ve víře, že dělá správnou věc, napomáhá k páchání těch největších prasáren. A kterému jsem bez výjimky věřil vše od snídaně s příliš snaživou matkou až po plazení před vyšetřovatelkou ISB Dedrou Meero v podání Denise Gough.

Dedra pro změnu krásně ukazuje, že zlu může sloužit každý bez ohledu na pohlaví nebo barvu kůže. Pokud si tedy někdo stále myslí, že v Lucasfilmu vznikají hodné či zlé postavy na základě tabulek, kvót nebo faktu, že ředitelka společnosti je přece žena, postava Dedry Meero může dotyčného velmi rychle přesvědčit o tom, že tomu tak není. Kupříkladu v okamžiku, kdy dojde na lámání chleba, není ani všemocná, ani imunní vůči strachu a panice. Chválit bych nicméně mohl každého, kdo se v seriálu objeví, speciální chválu bych ale rád věnoval postavám Luthena Raela v podání Stellana Skarsgårda a Kina Loye, jehož ztvárnil Andy Serkis.

O tom, že Skarsgård dokáže při kombinaci zajímavé látky a dobrého scénáře dělat divy, se mohl přesvědčit každý, kdo viděl třeba minisérii Černobyl od HBO. Serkis ale v Andorovi víc než kde jinde dokazuje, že je ho u režie všech těch Venomů a v pozadí různých digitálních postav, včetně nejvyššího vůdce Snokea ze sequelové trilogie, vlastně škoda. Oba pánové totiž v každém okamžiku předvádějí absolutní herecké mistrovství. Nejlépe je to vidět v desáté epizodě, která je nejen díky fantastickým hereckým výkonům absolutní vrchol celé první řady.

Nejde ale jen o hlavní postavy, velká jména či známé tváře. Třeba netypický droid B2EMO si kombinací jemného humoru, uhrančivé roztomilosti a naprosté oddanosti krade každou scénu pro sebe a s přehledem strká do kapsy řadu dříve viděných a mnohem výraznějších droidů. I zcela bezvýznamné figury na pozadí jsou ale takřka vždy napsané a zahrané tak, jak se sluší a patří. O něčem myslím svědčí fakt, že mi na několika prakticky anonymních vězních, kteří se objeví sotva na několik minut v několika epizodách, záleželo mnohem víc než třeba na Finnovi po všech třech filmech tvořících sequelovou trilogii. Hlavně proto, jak Finn byl, nebo spíš nebyl napsaný a zahraný. Andor tudíž dokazuje, že kvalitní scénář v kombinaci s kvalitním obsazením je opravdu to nejdůležitější.

Andor je také krásným důkazem toho, že zajímavý a kvalitní počin se značkou Star Wars nepotřebuje světelné meče na každém rohu, napojení na rod Skywalkerů, Dartha Vadera v chodbě plné povstalců nebo na sílu cpané souvislosti s ostatními příběhy. Těm z nás, kteří se rádi věnují knihám, už tuto skutečnost dávno demonstrovaly tituly jako Battlefront: Twilight Company, Ztracené hvězdy, Phasma či trilogie Alphabet Squadron a Thrawn Ascendance. Teď se o tom snad budou moci konečně naplno přesvědčit i ti, kteří se na Star Wars raději dívají, než aby je četli.

Proto vám radím, abyste přistoupili na pomalejší a na pohled příliš upovídané vyprávění Andora, protože pak zjistíte, že spojení slov „Star“, „Wars“ a „kvalita“ je ještě v seriálovém a filmovém světě s klidným svědomím možné používat. Vlastně je teď možné je používat víc než v předchozích letech. Doufejme tedy, že druhá sezóna tuhle překvapivou krasojízdu nepokazí. Jestli teď mám ale v někoho opravdovou důvěru, jsou to tvůrci seriálu Andor. Proto věřím, že hodnocení 10 bodů z 10 je zcela adekvátní.