🔗 Sponzor pořadu je Mixit: / ⭐ Využijte náš slevový kód: INDIANTV

Co si budeme podívat, filmové adaptace Harryho Pottera strašně dobře stárnou. I po letech se na ně stále výborně kouká a ono unikátní kouzlo, které je provázelo už od samého začátku, zůstává silné dodnes. Původní předlohy od J. K. Rowlingové jsou ale i tak náležitě obsáhlé a filmové adaptace tak zkrátka neměly šanci pokrýt všechny zajímavé a pamatovatelné scény z knih. Naději na nápravu přináší nadcházející seriálová adaptace od HBO, která díky svému formátu dostane prostor proniknout do příběhu mnohem hlouběji. V dnešní topce se každopádně podíváme na některé knižní scény, které se do filmů nedostaly. Z každého dílu tak vždy vybereme jednu určitou.

Tohle je TOP 7 knižních scén z Harryho Pottera, které se do filmů nedostaly.

Aby se někdo mohl dostat ke Kameni mudrců, musel v Bradavicích projít řadou nebezpečných zkoušek, které připravili profesoři. Ve filmové verzi to vypadá, že závěrečnou překážkou před místností se Zrcadlem z Erisedu byla obří šachová partie od profesorky McGonagallové, ovšem v knize tomu bylo jinak. Po šachu čekaly ještě dva testy. První zahrnoval obřího trola, se kterým se však Harry a Hermiona nemuseli zabývat, protože už byl omráčený, pak ale následovala zkouška logiky od Snapea. V té se Harry a Hermiona ocitli uvězněni mezi dvěma magickými plameny a před nimi leželo sedm lektvarů různých velikostí. Na pergamenu byla hádanka, podle níž museli určit, který lektvar jim umožní postoupit dál. Hermiona se svou typickou bystrostí rychle identifikovala účinky všech lektvarů. Sama pak vypila ten, který jí umožnil bezpečně se vrátit a pomoci Ronovi, zatímco Harry vypil lektvar, s nímž mohl pokračovat do místnosti se Zrcadlem. Nešlo zrovna o nejakčnější scénu, tudíž lze pochopit, proč nebyla ve filmu zahrnuta.

Mezi stálé obyvatele Bradavic patří kromě skřítků v kuchyni a strašidla Protivy také duchové, kteří bloumají hradními chodbami a občas vyděsí nějakého toho studenta, když najednou projdou zavřenými dveřmi. V knižní Tajemné komnatě dostali duchové výraznou roli díky tzv. Oslavě úmrtí, události, při níž si připomínají den své smrti. Jedné takové oslavy se na předvečer Všech svatých zúčastní i Harry, Ron a Hermiona, když navštíví oslavu u příležitosti 500 let od úmrtí Skoro bezhlavého Nicka. Zlaté trio se ocitá mezi duchy a atmosféra místnosti tomu odpovídá: je chladná a velice ponurá, navíc zde hraje nepříjemná hudba a k zakousnutí tu je hnijící jídlo, které rozhodně není určeno pro živé. I tak ale bylo pro hrdiny fascinující být v místnosti plné perleťově bílých duchů, kteří zde (asi) radostně tančí valčík. Kromě Nicka zde potkávají i Tlustého mnicha z Mrzimoru, Krvavého barona ze Zmijozelu a dokonce i Ufňukanou Uršulu. Na filmovém plátně by to bezpochyby vypadalo moc hezky, je tudíž škoda, že se scéna do adaptace nedostala.

Nejlepší famfrpálové pasáže v celé sérii bez debat nabízí Vězeň z Azkabanu. Především díky strhujícímu finálovému zápasu mezi Nebelvírem a Zmijozelem, který se zatajeným dechem sledovala snad celá škola. Šlo navíc o utkání mimořádně surové a vyhrocené, obě koleje toužily po vítězství natolik, že se nebály sáhnout i k hodně nečistým zákrokům, jen aby soupeři zabránily skórovat. Pro Olivera Wooda měl navíc zápas téměř existenční význam. Jako student sedmého ročníku měl poslední šanci dovést svůj tým coby kapitán k vítězství ve školním poháru. Stres z celé hry posiloval také fakt, že kvůli oněm, ehm… trochu bizarním pravdlům nemohl Harry chytit zlatonku okamžitě, musel počkat, až bude mít Nebelvír alespoň padesátibodový náskok. Jinak by totiž i přes její chycení prohráli. Výsledkem byla nervy drásající kapitola, která je však pro milovníky pasáží s tímto kouzelnickým sportem vyloženou lahůdkou. Nakonec Harry dokázal zlatonku vyfouknout Malfoyovi přímo před ksichtem a zajistil Nebelvíru první famfrpálový pohár po mnoha letech. Film se omezil pouze na zápas s Mrzimorem, kde Harryho zaskočí mozkomoři, což ale dává smysl, protože byl pro hlavní dějovou linii mnohem důležitější.

Dobře, tady mi musíte odpustit mou slabost pro famfrpál. Filmový Ohnivý pohár totiž vynechal hned několik výrazných knižních momentů, ať už vtipné setkání Weasleyových s Dursleyovými, soudní proces se Smrtijedy, při němž je poprvé představena Bellatrix Lestrangeová, nebo napínavé střetnutí se Sfingou během třetího úkolu v bludišti. Nemluvě také o tom, že ve filmu vůbec nebyl Ludo Pytloun nebo skřítka Winky (i když možná to je dobře, já tu ufňukanku nesnášel). Mě osobně ale nejvíc mrzí něco jiného. Film sice nevynechal samotné mistrovství světa ve famfrpálu, ale přímo z finálového zápasu nám ve výsledku ukázal velké kulové. A to je obrovská škoda. Právě tady byla ideální příležitost hezky na velkém plátně předvést, jak vypadá profesionální famfrpál v podání těch nejlepších hráčů světa. Zároveň by to umožnilo lépe představit Viktora Kruma jako mimořádně talentovaného jedince, který si svou účast v Turnaji tří kouzelníků skutečně zasloužil. Je ale pravda, že samotné mistrovství světa hlavní dějovou linii nijak zásadně neposouvalo, takže se dá pochopit, proč mu film nevěnoval víc prostoru. Ale alespoň minutu z něho ukázat mohl!

Jedno z nejzajímavějších míst, které ve filmové adaptaci kompletně chybí, je londýnská Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy, do níž Harry a jeho přátelé zavítají, aby navštívili zotavujícího se Arthura Weasleyho po útoku hadem Naginim. Samotná návštěva nemocnice nám mimo jiné umožní nahlédnout do fungování kouzelnického zdravotnického systému a zároveň nabídne hned dvě velice zajímavé interakce. V první řadě tu Harry narazí na Nevilla s jeho babičkou, kteří přišli navštívit Nevillovy rodiče. Ti byli kdysi brutálně mučeni kletbou Cruciatus rukama Bellatrix Lestrange a dalších smrtijedů, v rámci čehož zcela přišli o rozum. Jde o smutnou a i vcelku působivou scénu, která citlivě odhaluje Nevillovu minulost a dává jeho dosavadnímu chování i nejistotě nový a mnohem hlubší rozměr. A aby toho nebylo málo, na jednom z oddělení se objeví i starý dobrý Zlatoslav Lockhart, který se stále ještě vypořádává s kompletně ztracenou pamětí. Dávat podpisy ale samozřejmě nezapomněl. Na to má samozřejmě energie dost. 

Jednou z nejpůsobivějších částí šestého dílu je bezpochyby postupné rozplétání minulosti Lorda Voldemorta a jeho rodiny. Filmová adaptace se této lince věnuje jen částečně, zatímco knižní předloha jde mnohem hlouběji. Nahlédneme tak přímo do života černokněžníkovy matky Meropy i jeho dědečka Rojvola Gaunta. A jak se dalo čekat, o žádného vlídného staříka skutečně nejde. Mimořádně silná je také Brumbálova vzpomínka na dobu, kdy za ním ještě před vypuknutím první kouzelnické války přišel mladý Tom Raddle do Bradavic s žádostí o místo profesora obrany proti černé magii. Brumbál ale už tehdy moc dobře věděl, že z Toma se stala pěkná sv*ně, a jeho žádost rázně odmítl. Nejenže šlo o jejich poslední setkání za relativně klidných okolností, ještě předtím, než se z nich definitivně stali zapřísáhlí nepřátelé, ale tato scéna zároveň vysvětluje i jednu z dlouhodobých záhad Bradavic. Že místo profesora obrany proti černé magii je evidentně skutečně prokleté. Protože od Voldemortovy návštěvy totiž ve funkci nevydržel žádný učitel déle než jediný školní rok.

Filmové Relikvie smrti měly tu výhodu, že byly rozděleny na dvě části, a tedy dostaly více prostoru pokrýt děj knihy. Pokud bych ale měl vybrat moment, který adaptace podle mého názoru nezvládla důstojně, byla by to smrt Freda Weasleyho. Fred patří k nejoblíbenějším postavám celé ságy a jeho odchod je bezpochyby jedním z nejbolestnějších. V knize jsme jeho smrti přímo přítomni. Během závěrečné bitvy o Bradavice je náhle zabit výbuchem před Komnatou nejvyšší potřeby, který způsobili Smrtijedi. Umírá tak s úsměvem na tváři právě ve chvíli, kdy se raduje z toho, že jeho bratr Percy po dlouhé době pronesl nějaký vtip. To, že jsme jako čtenáři svědky jeho posledních okamžiků, dává celé scéně ohromnou emocionální sílu. O to víc působí nešťastně rozhodnutí filmu nechat Freda zemřít mimo záběr. Diváci jsou tak ochuzeni o jeden z nejsilnějších momentů celé bitvy, byť i o jeden z nejbolestnějších. Stačí si představit, že by například v Pánovi prstenů zemřel Boromir mimo kameru, scéna by ani zdaleka neměla takový dopad, jaký ve výsledku měla.

A to je všechno. Které scény z knížek chyběly ve filmových adaptacích vám? Napište o nich do komentářů a klidně se podělte i to, jak moc se těšíte na připravovanou seriálovou adaptaci. Nebo těšíte se na ni vůbec? Dejte nám vědět!