Ne každá silná postava musí mít svaly, zbroj a výraz člověka, který právě vyhlásil válku polovině světa. Někdy vypadá jako vystrašený hobit, podivný detektiv v pomačkaném kabátu, malý zelený stařík nebo kluk, kterého by nikdo neposlal ani pro pomoc. Jenže právě v tom je jejich síla. Všichni je podcenili, protože nevypadali nebezpečně.

Yoda je jeden z nejlepších příkladů toho, proč se ve filmech nemá soudit podle vzhledu. Když ho Luke poprvé potká na Dagobahu, nevypadá jako legendární mistr Jedi, ale spíš jako podivný malý tvor z bažiny. Je starý, shrbený, mluví zvláštně, pohybuje se pomalu a místo velkolepého nástupu působí skoro komicky. Na první pohled by nikoho nenapadlo, že právě tahle drobná bytost může být jednou z nejmocnějších postav celé galaxie. Yoda nepotřebuje působit hrozivě, nemusí nosit zbroj ani zastrašovat okolí silou. Jeho moc vychází z disciplíny, zkušenosti a hlubokého pochopení Síly. Tam, kde ostatní spoléhají na agresi, velikost nebo vojenskou převahu, Yoda ukazuje úplně jiný druh autority. Tichou, soustředěnou a mnohem pevnější. No a pak jsou tu prequely, kde skáče se světelným mečem po místností jako naspeedovaná veverka.

Tyrion Lannister se narodil do jednoho z nejbohatších a nejmocnějších rodů Západozemí, ale místo respektu si od dětství nesl hlavně pohrdání. Ve světě, kde se hodnota člověka často měří silou, výškou, původem a schopností vést vojáky do boje, byl Tyrion pro mnohé snadným terčem. Nezapadal do představy rytíře, krále ani válečníka. Jeho vlastní rodina ho vnímala jako ostudu, nepřátelé ho podceňovali a okolí si často myslelo, že člověk drobné postavy nemůže představovat skutečnou hrozbu. Jenže právě tahle chyba se Tyrionovým protivníkům opakovaně vrací. Tyrion možná nemá tělo bojovníka, ale má něco mnohem nebezpečnějšího: mimořádně bystrou mysl. Umí poslouchat, všímat si detailů a chápat, co lidé doopravdy chtějí. Ví, že moc není jen na bitevním poli, ale i v radních síních, ložnicích, hostincích a v tichých rozhovorech za zavřenými dveřmi. Jeho největší síla spočívá ve schopnosti přežít svět, který ho nikdy nechtěl brát vážně.

Poručík Columbo nemá uhlazený vzhled, dramatické nástupy ani autoritativní vystupování. Chodí v pomačkaném baloňáku, tváří se roztržitě, často se omlouvá, jako by někoho obtěžoval, a působí dojmem člověka, který si není jistý ani tím, kam si položil zápisník. Na první pohled nevypadá jako génius kriminalistiky, ale spíš unavený chlapík, který se omylem zatoulal do cizího případu. Jeho protivníci jsou většinou sebevědomí, úspěšní a inteligentní lidi přesvědčení o tom, že mají všechno dokonale promyšlené. Když proti nim stojí Columbo, vidí neškodného policistu, kterého mohou přechytračit, odbýt nebo oklamat zdvořilým úsměvem. Columbo jejich domýšlivost obrací proti nim. Neútočí přímo, netlačí na pilu a nedává hned najevo, kolik toho ví. Místo toho se tváří nejistě, pokládá banální otázky a nechává pachatele, aby si sami začali připadat bezpečně. Jeho největší síla je v trpělivosti a pozorování. Malý nesoulad, špatně zvolená věta, podivné načasování nebo reakce, která je až příliš klidná, z toho všeho si pomalu skládá obraz pravdy. Jeho slavná věta„málem bych zapoměl“ není jen komická hláška. Ve chvíli, kdy si vrah myslí, že rozhovor skončil, Columbo položí otázku, která začne celý pečlivě vystavěný plán rozkládat. Fascinující tudíž je, že slabost používá jako převlek.

Sam není královského původu, neovládá magii, nevelel armádám a netouží po slávě. Je to obyčejný hobit z Kraje, zahradník, který má klid, domov, dobré jídlo a své přátele raději než velká dobrodružství. Do příběhu o válce a temnotě se dostal vlastně omylem. Přesto celému světu ukazuje, že hrdinství nemusí vypadat velkolepě. Sam se totiž nezlomí, ani když už se všechno kolem rozpadá. Tam, kde jiní pochybují, Sam zůstává. Když ostatním dochází síly, on najde poslední zbytek vůle. A až se Frodo pod tíhou prstenu začíná ztrácet sám sobě, Sam pořád vidí přítele, kterého nechce opustit. Na Samovi je důležité, že není slepě odvážný. Bojí se a pochybuje, ale jeho skrytá superschopnost je vnitřní odolnost. Navíc je jeho zdánlivý nedostatek ambice skutečně silnou zbraní proti jednomu prstenu. Sam je totiž jedna z mála postav, kterým prsten nedokáže nic nabídnout. Je spokojený s tím, co má. A prsten je z něj proto úplně v prdeli.

Neville Longbottom ze začátku rozhodně nepůsobí jako někdo, kdo by jednou mohl sehrát důležitou roli v boji proti největšímu zlu kouzelnického světa. Je nejistý, nemotorný, zapomnětlivý a často se stává terčem posměchu. Kluk, který se bojí i promluvit a věci se mu kazí ještě dřív, než je pořádně začne dělat. Právě u Nevilla je ale krásné, že jeho proměna nepřijde ze dne na den. Jeho síla roste pomalu, nenápadně a často bolestivě. Každý malý krok, překonání vlastního strachu a chvíle, kdy se přestane schovávat za vlastní nejistotu, z něj postupně dělají někoho úplně jiného. Ne zázračné dítě ani vyvoleného (i když podle proroctví technicky ano) ale člověka, který si odvahu musel poctivě vybudovat. Nevilovu nejsilnější stránku tedy tvoří odvaha růst. 

Chytrá, citlivá a trochu zakřiknutá Willow často stojí spíš ve stínu výraznější Buffy. Vedle přemožitelky upírů, démonů a dalších nadpřirozených hrozeb se zdá skoro křehká. I zde platí, že tichá voda břehy mele. Nejdřív je to inteligence, schopnost učit se, analyzovat a hledat řešení tam, kde zbytek party spoléhá hlavně na boj. Za nejistou studentkou roste obrovský magický potenciál, který z ní udělá jednu z nejmocnějších postav celého seriálu. Její cesta vede od přehlížené dívky, která si nevěří, k někomu, kdo dokáže ovlivnit celý svět kolem sebe. Tajnou zbraní Willow je kombinace vědomostí, empatie a magie, tudíž je neradno ji podceňovat.

Malé dítě, které zůstane omylem samo doma, bez rodičů, bez sourozenců a bez jakékoliv skutečné ochrany by teoreticky nemělo být pro dva dospělé zloděje problém. Jenže právě v tom se Harry a Marv fatálně spletou. Kevin sice není fyzicky silnější, ale má něco mnohem horšího: dětskou představivost. Dospělý člověk přemýšlí prakticky, bezpečně a rozumně. Kevin uvažuje jako malý domácí válečný stratég. Neřeší, jestli je plán přehnaný nebo nefér. Prostě vezme všechno, co má po ruce, a promění obyčejný dům v sadistickou překážkovou dráhu. Je vystrašený, osamělý a často jedná impulzivně, přesto vítězí díky fantazii, drzosti a improvizaci. Nebo je prostě zasraný psychopat, protože všechny ty pasti, které na dva zloděje narafičil, by je ve skutečném světě zabili hned několikrát. Navíc hezky bolestivě.

Marlin je úzkostlivý klaun očkatý, který má strach prakticky ze všeho, co se v oceánu může stát. Po tragédii na začátku příběhu působí přehnaně opatrně, křehce a nechce nic riskovat. Bojí se světa, protože velmi dobře ví, jak umí být krutý.  Když však ztratí syna, jeho strach ho nezastaví, ale naopak žene kupředu. Překonává otevřený oceán, čelí žralokům, medúzám, proudům, velrybě i vlastní bezmoci a plave dál. Nedělá to proto, že by se najednou přestal bát, ale láska k synovi je silnější než jeho potřeba zůstat v bezpečí. Marlinova největší síla je tedy rodičovská vytrvalost. 

Dustin je ukecaný nerd, kterého nelze přehlédnout. V partě funguje jako zdroj hlášek, nápadů a technických vysvětlení, ale hrdinové se zde potýkají s věcmi daleko temnějšími, než by děti jeho věku vůbec měli znát. Dustin, na rozdíl od Eleven nemá nadpřirozené schopnosti, není fyzicky silný tak, jako třeba Steve a nepatří ani k nejstatečnějším jedincům. Je menší, hlučný, občas neohrabaný a nejistotu schovává za vtipy. Umí ovšem pojmenovat neznámé, vysvětlit pravidla chaosu a přemýšlet i ve chvílích, kdy by bylo jednodušší prostě utíkat. Nebojí se být divný, říct nahlas teorii, která zní šíleně, a držet se jí, když mu dává smysl. A právě díky tomu bývá často o krok blíž pravdě než ti, kteří vypadají silněji nebo dospěleji. Dustin navíc drží lidi pohromadě, není jen mozek party, ale i její srdce.

Shaggy je zbabělec, který by se nejraději vyhnul každému stínu, podivnému zvuku i podezřelému sklepu. Vedle ostatních členů party je ten poslední, kterého byste chtěli mít po boku při vyšetřování záhad. Často by nejraději vzal Scoobyho, zásobu sendvičů a zmizel co nejdál od strašidelného domu, opuštěného lunaparku nebo temného lesa. Mnoho lidí ho má tudíž za nejslabší článek týmu. Oproti Fredovi, který plánuje pasti, logicky založené Velmě, nebo sportovně zaměřené Daphne, která se do problémů vrhá přímo a Scoobym, který je maskotem operace, ale také prostě šíleně velkou MLUVÍCÍ německou dogou, působí Shaggy opravdu spíše jako komická zátěž. Je ovšem nepostradatelný, protože i když ho panika žene pryč, často právě díky útěku objeví stopu, spustí past nebo nevědomky odhalí padoucha. Shaggy možná nemá plán, ale disponuje neuvěřitelně nahodilým instinktem. Ve většině situací je jednoduše zázračným synem štestěny. A pak je tu ještě fanouškovská teorie, že Shaggy je ve skutečnosti bytost s téměř nadpřirozenou silou, která většinu času používá jen zlomek svých schopností. Shaggy Ultra Instinct mem samozřejmě funguje hlavně jako vtip, ale krásně vystihuje, jak absurdně odolný Shaggy vlastně je. Protože vážně, jen si vzpomeňte, co všechno při útěku před monstry dokáže přežít. Ne nadarmo ho skupina pravidelně používá jako návnadu.