Filmová pokračování jsou zvláštní věc. Někdy dokážou rozšířit svět, prohloubit postavy a navázat na úspěch originálu tak, že vznikne ještě lepší film. No a pak tu máme druhou kategorii. Pokračování, která nikdo nechtěl, nikdo o ně nestál a po jejich zhlédnutí si říkáte, že by bylo lepší, kdyby vůbec nevznikla. Filmy, které jen recyklují nápady, ničí původní mytologii nebo se snaží těžit ze slavné značky bez jakéhokoliv nápadu navíc. A právě na tyhle případy se dnes podíváme. Tohle je 10 nejzbytečnějších filmových pokračování, která neměla nikdy vzniknout!

Když v roce 2007 dorazil první Transformers film, byl to obrovský blockbuster, který dokázal spojit nostalgii na dětské hračky s moderní akcí Michaela Baye. Jenže s každým dalším dílem začala série čím dál víc připomínat hlučný kolotoč explozí, který sice vydělává peníze, ale postupně ztrácí smysl. Poslední rytíř je vrcholem celé téhle únavy materiálu. Film se snaží do už tak chaotického světa přidat ještě artušovskou legendu, tajná společenství a historii Transformerů sahající až do středověku, což zní možná zajímavě na papíře, ale ve výsledku z toho vzniká jen nepřehledná změť scén a digitálních efektů. Kritici i diváci často upozorňují, že děj je prakticky nesrozumitelný a že film působí spíš jako dvouapůlhodinová reklama na auta a výbuchy než jako skutečné pokračování série. Ale víte jak, je to Michael Bay. Toho příběhová kvalita nikdy moc netrápila.

Návrat Indiany Jonese po téměř dvaceti letech zněl jako splněný sen pro všechny fanoušky dobrodružných filmů. Původní trilogie Stevena Spielberga a George Lucase totiž patří mezi absolutní klasiky žánru a zdálo se, že čtvrtý díl může být velkou filmovou událostí. Jenže Indiana Jones a království křišťálové lebky nakonec ukázal, jak riskantní je vracet se k legendě, která měla svůj příběh už dávno uzavřený. Film posouvá sérii z dobrodružné archeologické fantasy do oblasti sci-fi, když do děje vstoupí mimozemšťané a tajemné křišťálové lebky. Pro mnoho fanoušků to byl krok, který úplně narušil atmosféru původních filmů. Kritiku navíc schytaly i přehnané digitální efekty a některé dnes už legendárně absurdní scény, například Indyho přežití jaderného výbuchu v lednici. I když film finančně uspěl, často se objevuje v žebříčcích zbytečných pokračování, protože připomíná, že některé filmové trilogie je možná lepší nechat tak, jak jsou. A Nástroj osudu to možná potvrdil. No, celkem určitě.

Když Steven Spielberg v roce 1975 natočil Čelisti, vznikl jeden z nejvlivnějších filmů všech dob a zároveň prototyp moderního letního blockbusteru. Úspěch byl tak obrovský, že pokračování byla vlastně nevyhnutelná. Jenže zatímco druhý díl ještě dokázal alespoň částečně navázat na napětí originálu, čtvrtý film s podtitulem Pomsta už působí spíš jako parodie na vlastní sérii. Příběh sleduje Ellen Brodyovou, vdovu po šerifovi z prvního filmu, která uvěří, že ji a její rodinu pronásleduje žralok doslova ze msty. Ano, podle filmu má žralok osobní vendetu proti jedné rodině. Právě tento absurdní koncept se stal terčem posměchu kritiky i diváků a dodnes je často citován jako příklad scenáristického zoufalství. K tomu se přidaly slabé triky, nelogické chování postav a celkový pocit, že film vznikl jen proto, aby studio ještě naposledy vytěžilo slavnou značku. Není proto divu, že film figuruje v žebříčcích nejhorších a nejzbytečnějších filmových pokračování. Dokonce je už i v jedné naši topce.

Po temnějších filmech Tima Burtona se filmová série o Batmanovi v polovině devadesátých let vydala úplně jiným směrem. Režisér Joel Schumacher už v předchozím díle Batman Forever posunul tón série k barevnější a komiksovější stylizaci, ale Batman a Robin tenhle přístup dotáhl až do extrému. Film zaplnily neonové kulisy, přehnané kostýmy a dnes už legendární bat-bradavky! George Clooney v roli Temného rytíře působí spíš jako zmatený účastník karnevalu než jako temný rytíř z komiksů a padouši v podání Arnolda Schwarzeneggera a Umy Thurman se předhánějí v bizarních hláškách a teatrálním přehrávání. A o tom, jak ze super inteligentního siláka Banea udělali týpka s IQ tykve ani nezačínáme. Kritici i fanoušci se shodují, že film úplně ztratil atmosféru i vážnost předchozích dílů a změnil Batmanův svět v barevnou frašku. Výsledkem byl nejen kritický propadák, ale také faktický konec tehdejší filmové série. Hollywood se k Batmanovi vrátil až o osm let později.

Když měla v roce 1978 premiéru původní Pomáda, stala se okamžitě kulturním fenoménem. Příběh Dannyho a Sandy, chytlavé písně a energie padesátých let udělaly z filmu jeden z nejúspěšnějších muzikálů všech dob. O to zvláštněji působilo rozhodnutí natočit pokračování, které s původním filmem spojuje prakticky jen prostředí střední školy Rydell a několik vedlejších postav. Pomáda 2 přichází s novými hrdiny, v jejichž čele stojí Michelle Pfeiffer v jedné ze svých prvních velkých rolí, a snaží se obrátit původní dynamiku vztahu – tentokrát je to dívka, která je drsnou rebelkou, zatímco chlapec se snaží stát „cool“ kvůli ní. Problém je, že film nedokáže zopakovat kouzlo originálu. Písně nejsou ani zdaleka tak zapamatovatelné, příběh působí jako slabá variace na první díl a celkově je z něj cítit, že vznikl hlavně proto, aby studio ještě jednou vytěžilo obrovský úspěch značky.

Legendární Sharon Stone v scéně, kterou zastavil na VHS úplně každý! Vždyť vy víte, o které mluvíme, že? No tak ta v tomhle filmu není, to byla jednička. Dvojka vznikla o celých 14 let později. Sice se snaží navázat na atmosféru originálu, ale už od začátku je zřejmé, že kouzlo prvního filmu zmizelo. Chybí Michael Douglas, který byl v původním snímku klíčovou protiváhou Catherine, a děj zasazený do Londýna působí spíš jako obyčejná detektivka než jako dráždivý thriller. Kritici často upozorňovali, že film jen opakuje motivy z prvního dílu, aniž by přinesl něco nového, a že provokativní scény už nepůsobí tak šokujícím dojmem jako v devadesátých letech. Výsledkem je pokračování, které vzniklo hlavně díky slavné značce, ale nedokázalo nabídnout nic, co by ospravedlnilo jeho existenci.

Původní film Horečka sobotní noci z roku 1977 byl víc než jen taneční film. Vedle slavného soundtracku Bee Gees nabídl i poměrně syrový portrét mladíka z dělnické čtvrti Brooklynu, který se snaží uniknout z beznadějného prostředí alespoň na parketu diskotéky. Když o šest let později vzniklo pokračování Zůstat naživu, v původním znění Staying Alive, což je název písničky od Bee Gees, fanoušci čekali návrat k osudům Tonyho Manera. Jenže místo realistického dramatu přišel spíš okázalý taneční spektákl, který se snaží působit větší a bombastičtější než originál. Režie se ujal Sylvester Stallone a film se soustředí hlavně na Tonyho snahu prorazit na Broadwayi, což vede k sérii stylizovaných tanečních čísel, ale mnohem menšímu důrazu na příběh nebo charakter postav. Kritici často upozorňují, že pokračování ztratilo sociální rozměr i autenticitu prvního filmu a proměnilo se v povrchní show. 

Dívka na koštěti z roku 1972 patří mezi nejoblíbenější české rodinné filmy a dodnes má silné místo v televizních reprízách. O to větší překvapení přišlo, když se po téměř čtyřiceti letech režisér Václav Vorlíček rozhodl natočit pokračování s názvem Saxána a Lexikon kouzel. Tentokrát se příběh soustředí na dceru slavné čarodějnice Saxány, která se dostane do světa magie a tajemného lexikonu kouzel. Film se snaží navázat na hravý tón původní pohádky, ale podle mnoha kritiků i diváků se mu to nedaří. Nejčastěji se zmiňují slabý scénář, nepřesvědčivé digitální efekty a celkový pocit, že snímek nedokáže zachytit kouzlo a atmosféru originálu. Mnozí fanoušci tak vnímají film spíš jako zbytečný pokus o oživení klasiky než jako plnohodnotné pokračování. 

Akční thriller Nebezpečná rychlost z roku 1994 byl obrovským hitem a udělal z Keanu Reevese a Sandry Bullock jednu z nejpopulárnějších filmových dvojic devadesátých let. Napínavý koncept autobusu, který nesmí zpomalit, fungoval skvěle a film se stal jednou z nejikoničtějších akčních podívaných své doby. No a pak pŕišla dvojka a přesunula děj na výletní loď. Proboha, proč jako? Navíc Keanu Reeves nabídku na návrat odmítl, a tak se děj soustředí pouze na postavu Annie v podání Sandry Bullock. Problém je, že výletní loď ovládaná nebezpečným hackerem se pohybuje sakra pomalu a celý film tak ztrácí dynamiku, která byla pro první díl zásadní. Kritici i diváci často poukazovali na slabý scénář, nedostatek napětí a pocit, že film jen mechanicky opakuje princip původního nápadu v mnohem méně zajímavém prostředí. A mají pravdu. Proč loď, sakra? Proč ne třeba, já nevím, vlak? Nebo letadlo? Westernový dostavník. Trakař tahaný králiky… COKOLIV!

Když měl v roce 1986 premiéru film Highlander, stal se rychle kultovní záležitostí. Příběh nesmrtelných bojovníků, kteří spolu po staletí soupeří v tajném souboji o „Cenu“, měl jedinečnou atmosféru, zapamatovatelnou hudbu od kapely Queen a dodnes patří mezi oblíbené fantasy klasiky. O pět let později přišel Highlander II: The Quickening. Ten vůbec, ale že vůbec nedával smysl. Film úplně převrátil mytologii původního příběhu a místo mystických nesmrtelných bojovníků představil hrdiny jako mimozemšťany z planety Zeist. Tento zásadní zvrat zmátl fanoušky i kritiky a dodnes je považován za jeden z nejbizarnějších scenáristických kroků v historii pokračování. K tomu se přidaly chaotický děj, produkční problémy během natáčení a celkově nejasná vize filmu. Výsledkem je pokračování, které nejenže nedokázalo navázat na úspěch originálu, ale podle mnoha fanoušků dokonce poškodilo celou značku. Ve slušné společnosti se o tomhle filmu prostě nemluví. Protože stejně, jako v případě nesmrtelných bojovníku, i v případě filmu může být jenom jeden.

A to je konec našeho dnešního seznamu. Některé filmy by měly zůstat uzavřeným příběhem, na který se bude vzpomínat jen v dobrém. A jak jsme dnes viděli, Hollywood si tohle pravidlo ne vždycky bere k srdci. Máte pocit, že jsme na nějaké opravdu zbytečné pokračování zapomněli? Napište nám o něm do komentářů a třeba se k tomuhle tématu ještě někdy vrátíme.