Willy Wonka: Génius, nebo sebestředný psychopat?

Willy Wonka, známý fiktivní cukrář a hrdina mnoha dítek po celém světě. Ale také dospělý s dětskou fantazií, génius, pokřivený filantrop, kapitalista, ilegální stavař, vykořisťovatel, nepřítel pracovních míst a pravděpodobně nepřímý strůjce mnoha stávek a člověk, jenž zadělává na ohromnou světovou ekonomickou krizi. Nemluvě o dalších vedlejších škodách, které musel zákonitě způsobit, když se zamyslíme nad vlivem tohoto podnikatele na společnost.

Jde o známou pohádkovou postavu, která se v hraném filmovém podání objevila zatím dvakrát, kdy se snažila adaptovat původní literární dílo Roalda Dahla. A nejnovější kinematografický přírůstek nám má ukázat minulost této postavy v podání Timothéeho Chalameta. Ale kdo je tato postava ve skutečnosti? Inu, pro začátek můžeme říct, že film zpracovávající minulost našeho oblíbeného cukráře nevychází z hlavy tvůrce. Jde o zcela originální příběh. Zkusme se tedy podívat na ten původní originální příběh.

Jistě většina z vás bude znát film od Tima Burtona, kde si nespolečenského podivína zahrál Johnny Depp. Tato verze schytala od mnoha lidí poměrně negativní hodnocení, které se u některých diváků dokonce drží dodnes. Důvod je, že se příliš odchyloval od prvního filmového zpracování, které dosáhlo statutu filmové klasiky. Má to jen jeden háček, první film byl v očích Roalda Dahla natolik hrozný a nerespektující předlohu, že se spisovatel zařekl do konce svého života nikomu neposkytnout práva na toto dílo. To je důvod, proč vznikl druhý film. Měl napravit vše, co „napáchal“ ten první, stejně tak se měl více držet předlohy.

I ve druhém filmu se objevily odchylky i úpravy. Ale Lucy Dahl, dcera autora, na tomto filmu spolupracovala jako konzultantka. Například Miky Telekuk byl zmodernizován, přičemž z koukání na televizi povýšil na hraní videoher, také získal více charakteru v podobě agrese. Navíc přibyla dějová linka s Wonkovým otcem zubařem. A kromě dalších povětšinou menších změn se samozřejmě změnili i Umpa Lumpové.

Mimochodem nejde o jediná filmová zpracování. V roce 2017 vznikl crossover Wonky s Tomem a Jerrym. Nicméně my se budeme držet knihy a hraných filmů.

Roald Dahl u nás nepatří k tradičním dětským autorům. A proto si s ním jeho tvorbu na první pohled nespojíte. Nicméně jako u každého úspěšného spisovatele mluví jeho knihy samy za sebe. Z jeho pera pochází například Fantastický pan Lišák, Matylda, Obr Dobr nebo třeba Podivuhodný příběh Henryho Sugara a jiné povídky. A pak i další, kterým nebylo dopřáno kinematografického zvěčnění.

Základní premisu příběhu Karlíka, Willyho Wonky a zlatých kuponů věřím znáte všichni. Ale projděme si to postupně, tedy podle knihy.

Geniální tvůrce čokolád byl sužován špionáží a rozhodl se tento problém vyřešit zavřením své továrny. A jelikož to byla již svého času největší čokoládovna na světě, rozhodně přispěl k akutnímu zvýšení nezaměstnanosti ve svém městě. Jistě, socioekonomický komentář v knize sedm plus není přítomen. Jde o jednoduše, ale příjemně psaný text lehce balancující mezi běžným vypravěčem a rozpravou se čtenářem. Tedy ideální pro předčítání před spaním. Nicméně když už jsme dospělí, nic nám nebrání zamyslet se nad potenciálními reálnými dopady toho, že by se nám mohly splnit sny.

Těsně před nalezením posledního zlatého tiketu pan Bucket, tedy otec našeho hlavního hrdiny Karlíka, ztratí práci. Ve druhém filmu byl nahrazen strojem, ale kniha má trochu méně optimistické vyhlídky. Továrna prostě zkrachovala. Proto se Karlík, otec, matka a jejich rodiče, tedy celá sedmičlenná rodina, museli uskromnit.

První film navedl rodinu do ještě větší finanční zátěže. Nejen, že živitel rodiny již nežil, ale dědeček Pepa holdoval tabáku, mimochodem stejně, jako zdejší Wonka.

To není úplně snadná životní situace, navíc v rozpadajícím se domku během zimy. To se podepsalo i na rodinném jídelníčku. Ne snad, že by dříve byl jejich jídelní stůl pestrý, ale nyní si k snídani všichni dopřáli krajíc chleba, k obědu trocha řídké zelňačky a k večeři půl vařeného bramboru. To věru není vydatná a sytá strava. A tak Karlík začal být podvyživený. Dokázal ještě více vychrtnout, dokonce se mu propadl obličej, tak bídně na tom chudák byl.

Třetí generace v domě se na to nemohla dívat, dokonce chtěla přesvědčit Karlíkovy rodiče, že oni si již vše odžili, tak ať dají klidně Karlíkovi více jídla. Je ve vývinu a jíst přece potřebuje.

Naskýtá se otázka, co se autorovi stalo, že do dětských příběhů vměstnává takovéto osudy hlavním hrdinům? Inu, krom toho, že to byl specialista na dějiny čokolády a vynálezce v lékařské oblasti, tak to byl i špion a válečný pilot. Takže rozhodně je to člověk, co si zažil své.

Každopádně zpět k podvyživenému Karlíkovi. Je zde totiž zajímavá úvaha. Každý den chodil do školy. Evidentně byl chudý, podvyživený a spíše méně společenský. Nicméně ze školy traumatizován nebyl. Ne, snad že bych mu chtěl přát něco zlého, ale víme, že děti umí být docela kruté. A pokud by byl Karlík šikanován, asi by se to na něm projevilo. Zvláště v případě větších rozdílů mezi společenskými třídami. Proto lze odhadnout, že ostatní děti na tom byly podobně. Znamená to tedy, že rodiče ostatních dětí také přišli o práci poté, co se zavřely brány čokoládovny?

Třeba ne, ale za úvahu to určitě stojí.

Aby příběh mohl pokračovat, Karlík najde dolar, nakoupí za něj dvě čokolády, což musí pro jeho chuťové buňky být pořádný šok, a najde zlatý kupon. Rodina se rozhodne, že Karlíka doprovodí dědeček Pepa ve svém věku devadesáti šesti let.

A tak se můžeme přesunout do továrny, která poprvé otevírá své brány po dvaceti letech. A velmi brzy se dozvídáme, že celá továrna se ve skutečnosti nachází v podzemí, protože takto může své místnosti donekonečna rozšiřovat a nebýt ničím omezena.

Takže porušování stavebních předpisů, podkopání města a snížení jeho stability… ta představa, že by mu v budoucnu dělníci prorazili díru do Čokoládového sálu při hloubení metra, je určitě zajímavá.

Během prohlídky se počet dětí různými nechutnými způsoby snižuje. Až dokud nezůstane pouze Karlík. Rodiče jsou za svými děti odvedeni s jednou výjimkou. A tou je Veruka Saltiny, kde její rodiče stihne stejný osud, který potkal i ji. Tedy vyhlídková trasa odpadní rourou plnou mimo jiné bramborových slupek, zelí, rybích hlav a jinak všemožného odpadu. Ano, pokud vás zajímá, co zrovna tyhle pochutiny dělají v továrně: To jste si mysleli, že se pan Wonka živí kakaovými boby?

Ne, těmi se živí Umpa-Lumpové. Pokud zrovna v tajnosti neholdují alkoholu. Jinak právě tento národ minilidí prošel značnou změnou. Děti si po vstupu do magického místa továrny dokonce myslely, že jsou také z čokolády. No, ale to by s ohledem na minimální mzdu a nevyhovující pracovní podmínky podmíněné testováním nových a nebezpečných cukrovinek asi nevypadalo úplně dobře. Nehledě na jejich oblečení – muži jelení kožky, ženy listové sukně a děti, které měly odhadem deset centimetrů, oblečení moc nefandily.

Je tedy jasné, že zrovna zde se kontroverzi nelze vyhnout, ať již se zvolí originální oranžoví zeleno-vlasci z prvního filmu, nebo Deep Royové z filmu druhého. Ale názor si můžete udělat sami.

“Takhle to skončí pokaždé,” vzdychl pan Wonka. “Vyzkoušel jsem to už na dvaceti Umpa-Lumpech a všichni se proměnili v borůvky. Je to mrzuté, nechápu, v čem to vězí.”

“Ale já nechci mít za dceru borůvku!” vztekala se paní Garderóbová. “Okamžitě ji vraťte do normální podoby!”

“Pan Wonka luskl Prsty a rázem stálo po jeho boku deset Umpa-Lumpů.

“Odkutálejte slečnu Garderóbovou do člunu,” přikázal, “a zavezte ji bez meškání do moštárny.”

“Do jaké moštárny?” rozkřikla se paní Garderóbová. “Co tam s ní budou dělat?”

“Vylisují tam z ní šťávu,” odpověděl pan Wonka.

Karlík a továrna na čokoládu - Roald Dahl - strana 134

Jinak návštěva továrny z knihy v zásadě odpovídá druhému filmu. A jsou zde zmíněny mnohé další laskominy, například povznášející šumivé limonády, které uvolňují zvláštní plyn umožňující levitaci. Tohoto efektu se dá zbavit postupným vykrkáním celé účinnosti. Willy Wonka mimochodem doporučil tyto laskominy užívat jen v uzavřené místnosti, protože při testování venku ztratil jednoho Umpa-Lumpu. Dále jsou k dispozici laskominy určené pro nepřátele. Obě tyto cukrátka byla použita v prvním filmu, přičemž tu pro nepřátele ochutnal kluk jménem Telekuk. Poté vlasový přípravek, aby děti neměly výmluvu být plešaté, na toto odkazuje druhý film, a dále plombovací karamely na náhradu zubařů, neviditelné čokoládové tyčinky zvláště dobré do školy, cukrový drops pro plivání v šesti různých barvách, případně třeba větrovky, po nichž zezelenají zuby na celý měsíc. Hromada věcí, u kterých by se určitě našlo armádní využití. Protože která armáda by nechtěla snadno dostupné levitující průzkumníky, případně cokoli, co je neviditelné? Přítomnost Willyho Wonky ve světě musí zásadně měnit jakékoli pravidla hry.

Zároveň více poznáváme jakousi trhlost pana Wonky. Zatímco v knize obhajuje například nutnost správného zasazení sázeného vejce, tak v prvním filmu do směsi vhodí kabát, aby podivnou tekutinu zahřál, případně budík proti ztrátě času. V druhém filmu s Johnnym Deppem v hlavní roli je ukázáno i používání bičů na krávu, aby se z jejího mléka stala našlehaná šlehačka. Ano, tato scénka odpovídá knize, nicméně dále měl Wonka k dispozici i krávy kakaodojky a další podivuhodné věci.

Samotný charakter tohoto cukráře se v každém zpracování hodně liší. Když některé z dítek páchá své odexkurzování továrny v knize, Wonka vříská a vyvádí, aby toho nechaly. Ve druhém filmu je to spíše neharmonické „ah né, nedělej to.“ A v tom prvním se jen dívá a čeká, přičemž ve výrazu herce Gene Wildera lze vyčíst něco jako „do toho ty blbečku, jen pokračuj a já se budu dívat, jak to schytáš.“

Zajímavé je, že třeba Telekuk neudělal nic, čím by měl pana Wonku rozhněvat. Ve filmu jistě, ale v knize? Krom sledování televize ve chvíli, kdy k němu do bytu vtrhnou novináři, nezavdal Wonkovi žádný důvod k nenávisti, ale přitom všechny jeho otázky byly odbyty stylem „nehuhlej“, případně „mám zalehlé uši“ a podobně.

Nehledě na fakt, že Karlíkovi celou dobu poměrně nápadně nadržoval. Asi jako kdyby za pěkné brýle měl Nebelvír dostat deset bodů. Mohl za to především jeho vychrtlý vzhled.

Co se trhlosti týče, tak Johnny Depp ji zvládl určitě ztvárnit svým jedinečným způsobem. Jeho předchůdce Gane Wilder byl jen trochu podivný gentleman. Pravda, také rád zpíval a měl rád slovní hříčky, ale krom místnosti s polovinou věcí byl jeho největším odkazem na šílenství oranžový klobouk.

Pokud by jste nebyli obeznámeni s vazbou oranžové a klobouků, tak vězte, že dříve se na bezpečnostní předpisy úplně nehledělo. Kloboučníci pro vytváření kloboučnické plsti využívali soli rtuti. Tehdy ještě nevěděli, že je toxická. A zkoušení klobouků na sobě vedlo ke změně barvy vlasů. A taky zdravotním problémům a šílenství. Ne náhodou je v mnoha zpracováních kloboučník z Alenky zrzek.

Nicméně v knize se Wonka projevuje o trochu více trhle. Jak s ohledem na nápady, tak na své motivace, případně způsob u rážení dospělých.

“Veruko miláčku,” Ozvala se paní Saltini, “nevšímej si pana Wonky! On ti lže!”

“”Vážená a milá rybo,” obrátil se k ní pan Wonka, “seberte se a skočte do hrnce. Bude z vás výborná polívka!”

“Co si to dovolujete?” zaječela dotčeně paní Saltini.

“Kušte ženská!” zarazil ji pan Wonka. “Dávejte prosím pozor!”

Karlík a továrna na čokoládu - Roald Dahl - strana 147

Co se dětí vyřazených z prohlídky týká, tak je vidět, že jejich špatné vlastnosti Wonku nějak pohoršovaly. Ať již nenažranost Gdouleho, rozžvýkanost Fialky, Veručina rozmazlenost nebo Telekukovo neustálé sledování televize. Spolu s nimi jsou samozřejmě trestáni i rodiče.

Nicméně všem je splněno to, co bylo slíbeno, tedy doživotní zásoba čokolády. A každý si také prošel významnou transformací. Tlouštík zhubl, Fialka zmodrala, a Telekuk krom značného zhubnutí měl tři metry a také prodloužené prsty na nohou. To je jen drobný detail, co se do filmu nedostal, ale alespoň jste teď chytřejší.

Jedině rozmazlená Veruka si neprošla žádnou tělesnou transformací. A morální poučení z toho zní -meh?-

“Ano, to je vskutku nepříjemné,” vyjádřil se pan Saltini. “Tak podívejte, pane Wonko,” dodal, “myslím, že tentokrát jste to poněkud přehnal. Moje dcerka je snad trochu nezpůsobní - to prosím uznávám - ale to ještě neznamená, že ji můžete usmažit na škvarek. Račte vzít prosím na vědomí, že teď jste mne skutečně pohněval.”

Karlík a továrna na čokoládu - Roald Dahl - strana 155

A celé to peklo proběhlo jen proto, aby Wonka našel svého nástupce. Sám totiž rodinu neměl, stejně tak ani žádného pokrvního dědice. Potřeboval tedy někoho jiného. Někoho, kdo nebude mít vlastní nápady a koho si vyšlechtí k obrazu svému.

Takže jak kniha končí? Ve skleněném výtahu Karlík, Wonka i Dědeček Pepa prolétnou stropem jejich domu. A celou rodinu, navzdory jejich jednoznačným protestům, natlačí do skleněného výtahu a přestěhují do továrny. Jasně, šlo zde hlavně o dost opodstatněný strach z podivné létající krychle, ale po prohlášení, že v továrně bude dost jídla, celý příběh končí.

Respektive končí první kniha. Druhá s názvem Karlík a skleněný výtah vypráví navazující příběh, kdy se zvládnou hlavní hrdinové vystřelit výtahem až na oběžnou dráhu. Jules Verne hadr.

Nuže, máme zde podnikatele na úrovni kouzelného dědečka z pohádek, ale dospělejší perspektivou vidíme přinejmenším kontroverzní postavu. Protože krom vykořisťování svých pracovníků se snaží také vymýšlet produkty, které mají zcela zlikvidovat profesi zubařů, ale i kuchařů. A jistě toho má v zásobě mnoho dalšího. Co třeba žvýkačka, co nikdy neztrácí chuť? Nebo stejně dlouho lahodný bonbon pro chudé děti? To by skutečně mohlo zamíchat pracovním trhem a pořádné zatřást burzou na Wall Street.

“Vážený pane,” řekl pan Wonka, “až dám tuhle žvýkačku do prodeje, bude to znamenat hotový převrat! Všechno se rázem změní! Všem kuchyním a vaření bude konce! A nákupům jakbysmet! Obchody s masem a potravinami budou zhola zbytečné! A k jídlu nebude třeba žádných vidliček a nožů! Žádných talířů! Konec mytí nádobí! Konec odpadků! Konec špíny! Jenom kousíček Wonkovy zázračné žvýkačky, který jsem tu před vašima očima vyrobil, obsahuje rajskou polévku, hovězí pečeni a borůvkový koláč, ale mohu vám nabídnout takřka všechno, nač si vzpomenete!”

Karlík a továrna na čokoládu - Roald Dahl - strana 128