Viděli jsme šest dílů seriálu Vetřelec: Země. Na co se můžete těšit?

Na seriálového Vetřelce čekáme už opravdu dlouho. A třeba můj mozek si za ty roky čekání natolik zvykl na dojem, že je pořád v nedohlednu, až tomu skoro nemohu uvěřit, že už je konečně tady. Jistě, mnozí určitě po zprávě, že slavná hororová franšíza o strašlivém emzákovi s vysouvací druhou čelistí dostane seriál, obraceli oči v sloup, ale já se na něj kvůli jednomu prostému faktu velice těšil. Showrunnerem a hlavním scenáristou se totiž stal Noah Hawley, talentovaný filmař, který stojí za vznikem mého oblíbeného a vynikajícího seriálu Fargo. Tudíž jsem byl přesvědčen, že seriál je v opravdu dobrých rukou.

Premiéra je každopádně na spadnutí. A jelikož jsme měli díky předběžnému přístupu možnost zhlédnout prvních šest epizod, následující preview vám napoví, zda vůbec dát seriálu šanci. Pokud jste líní na video koukat a chcete okamžitou odpověď, tak ano, měli byste. Pokud chcete více detailů, tak se pohodlně usaďte a poslouchejte.

Příběh se odehrává v roce 2120, tedy jen dva roky před událostmi prvního Vetřelce od Ridleyho Scotta. Většina děje se odehrává přímo na Zemi, kterou ovládá skupina megakorporací, včetně dobře známé společnosti Weyland-Yutani. Právě její kroky (jak jinak) uvedou celý příběh do pohybu. Jedna z jejích vesmírných lodí se vrací z hlubokého vesmíru zpět na Zemi, přičemž na palubě má hned několik nebezpečných mimozemských druhů, včetně strašlivého xenomorfa. Loď posléze havaruje ve městě, které ovládá korporace The Prodigy, v jejímž čele stojí mladý génius Boy Kavalier.

Na místo havárie je pak vyslána hlavní hrdinka Wendy spolu s dalšími jedinci jejího druhu. Wendy a ostatní ze skupiny jsou takzvaní hybridi, kteří představují spojení lidské mysli a robotického těla. Vznikají tím, že se lidská vědomí přenesou do pokročilých robotických schránek, které jim umožňují existovat bez biologických omezení.

Upřímně jsem čekal, že když na seriálu pracuje Noah Hawley, tak se bude jednat spíše o konverzačku, kde se bude hodně filozofovat a sem tam se objeví nějaký ten Vetřelec. Ale nakonec jsem byl daleko od pravdy. Po slušné expozici vás seriál vcelku rychle uvrhne do řádně napínavé a děsuplné akce, která si přes téměř tři epizody udržuje velice dobré tempo. Není zde vyloženě nic překvapivého, Hawley pracuje se vcelku známými motivy, které však lze díky seriálovému formátu lépe rozvinout, navíc s nimi nakládá poutavě a s řemeslnou jistotou. Dobře ví, kdy zpomalit a kdy naopak přitlačit na atmosféru, která dokáže být jak děsivá, tak i neuvěřitelně tísnivá. Je také velice fajn, že seriál se pevně drží retro-futurismu ze starých filmů a nespoléhá na žádnou high-tech ze Scottových dvou ne úplně vřele přijatých prequelů.

Tradičně se můžete těšit na starý dobrý vetřelčí masakr, kdy xenomorf bez milosti pobije všechno, co mu přijde pod zuby. A samozřejmě zde budou řádit i facehuggeři, takže přejeme sladké sny. Nechybí ani spousta pomrknutí, ať už v kompozici scén, dramatických situacích nebo konkrétních dějových motivech, na první a druhý díl… a trošku se bojím, že v jednom motivu i na čtvrtý díl, tedy na Vetřelce: Vzkříšení, což doufám, že se pletu. Ale uvidíme.

Tentokrát ale onu vesmírnou hrůzu pěkně obohacují ještě další vesmírné formy životy, které se na Zemi dostaly spolu s xenomorfem. A jak se dalo čekat, o žádná roztomilá mimozemská štěňátka rozhodně nejde. Nové druhy totiž dál rozšiřují onu charakteristickou paletu děsu celé franšízy, a to nejenom svým vzhledem, ale i způsoby, jakými zabíjejí a zasahují do lidského světa. Nejvýraznější je bezesporu taková chobotničková oční bulva, která má v seriálu hned několik výrazných a poměrně děsivých scén. Však uvidíte. Horor je ostatně něco, co k Vetřelci neodmyslitelně patří. A seriálu se zatím daří s tímto dědictvím pracovat překvapivě sebevědomě.

Sem tam se ale najdou takové ty logické přešlapy, které jsou častou věcí mnohých hororů s příšerami nebo vrahy. Když má třeba xenomorf zabít skupinu nedůležitých postav, tak to udělá vmžiku, ale jakmile dojde na nějakou důležitou postavu, tak si z nějakého důvodu dává mnohem víc načas, aby se následně mohla daná postava dočkat záchrany na poslední chvíli. Možná také bude trošku problém najít si mezi postavami nějakého oblíbence vyjma hlavní hrdinky. Ne snad, že by postavy byly špatně napsané, ale spíše jde o to, že kladné postavy zde neoplývají zrovna největším charismatem a ty, které ho naopak mají, zas nejsou největší Mirkové Dušínové, nemluvě také o tom, že s některými seriál nestíhá zajít do větší hloubky.

Seriál zde také poměrně zajímavě nakousl téma transhumanismu. Když pomineme jednoho morálně nejednoznačného kyborga, klíčová témata se tu zkoumají především skrze zmíněné hybridy. Zajímavé je, že všichni, včetně hlavní hrdinky Wendy, byli vytvořeni na základě vědomí dětí kolem dvanácti let. Sledujeme tedy postavy s dospělými robotickými těly, ale dětskými mozky, což se odráží i v jejich chování. Právě proto jsou psychicky křehčí a snáze manipulovatelní, což otvírá otázku, jestli se vůbec ještě bavíme o vylepšení člověka, nebo spíš o technokratickém zneužití zranitelných bytostí pro různorodé účely. Transhumanismus tu totiž není příliš idealizovaný, naopak, spíš slouží jako nástroj korporátní moci. Alespoň tak to na mě po těch šesti epizodách působí, jak jsem říkal, téma transhumanismu a nesmrtelnosti je zatím ještě jen takové nakousnuté, takže uvidíme, co s tím seriál udělá dál.

Z technického hlediska stojí za zmínku časté využití prolínaček, buď se jeden záběr pozvolna rozplývá, zatímco druhý zároveň nabývá na intenzitě, nebo se oba prolínají přímo v jednom obraze. Jde o postup, který dnes vídáme spíš výjimečně, a tak seriál chvílemi působí téměř staromódně. Zároveň mu to ale dodává zvláštní retro kouzlo. Ale možná se to nebude všem úplně líbit. Pochválit také musím velice slušný soundtrack, který v některých částech umí být až překvapivě velkolepý.

Celkově je zatím seriálový Vetřelec velmi solidní podívanou, která s respektem navazuje na odkaz původních filmů a rozvíjí ho novým směrem. Zároveň otevírá zajímavá témata, jež by se v případných dalších sezónách mohla ještě výrazněji rozvinout. Občas sice zadrhne logika a některé postavy by zasloužily víc hloubky, ale i tak jde o titul, který by fanoušci vetřelčí ságy rozhodně neměli minout. Teď už jen doufat, že finále nepřijde s nějakým pořádným přešlapem.

O tom bude řeč v plnohodnotné recenzi.