Krátce po smrti herečky Michelle Trachtenberg přišel svět filmu ještě o jednu slavnou tvář, tentokrát však šlo o jednu z největších legend stříbrného plátna. Gene Hackman, dvojnásobný držitel Oscara, zemřel ve věku 95 let.

Smutnou zprávu o jeho smrti potvrdil šerif Adan Mendoza, který v noci na čtvrtek oznámil, že Hackman byl nalezen mrtvý ve svém rodinném domě v Santa Fe v Novém Mexiku. A to společně se svou manželkou, pianistkou Betsy Arakawa (63), a jejich psem. Policie uvedla, že na místě nebyly nalezeny žádné známky cizího zavinění, přičemž bližší detaily o příčinách úmrtí budou zveřejněny později.

Eugene Allen Hackman se narodil v roce 1930 v kalifornském San Bernardinu do rodiny novinářů. Ta se často stěhovala a později došlo i k jejímu rozpadu, tudíž nelze úplně říct, že Hackman měl příliš veselé dětství. V mládí vstoupil do armády, kde působil jako radista, nicméně kvůli nehodě na motorce byl následně ze služby propuštěn. Po několika profesích se konečně začal věnovat své skutečné vášni – herectví.

Do světa filmu poprvé vstoupil na začátku 60. let, kdy si zahrál v dramatu Mad Dog Call (1961). O několik let později s ním vychází snímek Lilith (1964), kde svým výkonem natolik zaujal, že posléze dostal roli ve slavném krimi dramatu Bonnie a Clyde (1967), v němž ztvárnil Bucka Barrowa. Za svůj výkon byl poprvé nominován na Oscara, ovšem na první zlatou sošku Akademie si nakonec musel počkat o něco déle. Z filmů z 60. let ještě stojí za zmínku tituly jako Zajati vesmírem (1969), Sjezdař (1969) nebo The Gypsy Moths (1969). 

Hned na začátku 70. let se Hackman dočkal druhé oscarové nominace za účinkování v rodinném dramatu Nikdy jsem nezpíval svému otci (1970). Tu sice neproměnil, ale na další šanci nemusel čekat dlouho. V roce 1971 s ním totiž vychází jeden z nejslavnějších filmů jeho kariéry. A tím je působivá Francouzská spojka od režiséra Williama Friedkina, ve které si Hackman zahrál drsného detektiva Jimmyho „Pepka“ Doyla. Za svůj parádní výkon pak konečně získal jak svého prvního Oscara, tak i Zlatý glób.

Po Francouzské spojce následovaly další slavné filmy, například thriller Dobrodružství Poseidonu (1972), road movie Strašák (1973) nebo mysteriózní thriller Rozhovor (1974) od legendárního Francise Forda Coppoly. Nebral však jen samé vážné role, objevil se například také v komedii Mladý Frankenstein (1994) od krále parodií Mela Brookse.

V půlce sedmdesátek si pak zopakoval roli Jimmyho Doyla ve Francouzské spojce 2 (1975), za kterou byl nominován na Zlatý glób. Ve stejném roce pak ještě vychází western 700 mil v sedle.

V roce 1977 s ním pak vycházejí hned dva významné válečné filmy, Příliš vzdálený most a Pochoduj nebo zemři. 70. léta pak završil účinkováním v Supermanovi (1978), kde si zahrál hrdinova arci-nepřítele Lexe Luthora. Slavnou roli si poté zopakoval jak v následném pokračování (1980), tak i ve čtvrtém díle s podtitulem Mise pro mír (1987). 

V první polovině 80. let se Hackman objevil například v dramatu Rudí (1981), pak ve válečném snímku Pod palbou (1983), za který byl nominován na další Zlatý glób, a také v dramatu Eureka (1983). Z druhé poloviny stojí jednoznačně za zmínku sportovní drama Hráči z Indiany (1986) a akční thriller Bez východiska (1987), objevil se také v psychologické Jiné ženě (1988) od Woodyho Allena.

Především ale získal roli ve vynikajícím temném krimi thrilleru Hořící Mississippi (1987), který mu vynesl další nominaci na Oscara. Po dokončení filmu Nebezpečný útěk (1990) ale prodělal infarkt, kvůli kterému se rozhodl skončit s fyzicky namáhavými rolemi.

Svého druhého Oscara herec získal v roce 1992 za účinkování v legendárním westernu Nesmiřitelní od Clinta Eastwooda, kde si zahrál šerifa Daggetta. Během 90. let se pak ještě objevil ve známých filmových titulech jako Firma (1993), Wyatt Earp (1994), Krvavý příliv (1995), Ptačí klec (1996), Absolutní moc (1997), kde znovu spojil síly s Eastwoodem, a samozřejmě také Nepřítel státu (1998).

Po přelomu tisíciletí už následovalo jen několik filmů, Hackman si zahrál například v akčním thrilleru Za nepřátelskou linií (2001), komedii Taková zvláštní rodinka (2001) od Wese Andersona a dramatu Porota (2003). Jeho úplně posledním filmem byla romantická komedie Starosti starosty (2004), poté se Hackman odebral do hereckého důchodu.

Za sebou má pořádný kus práce, díky které bude navždy považován za jednoho z největších herců v historii kinematografie.