V češtině vyšel další Arkham Horror

Cosi prohnilého děje se ve městě Arkhamském. To ví každý fanoušek díla H. P. Lovecrafta, ale také většina deskohráčů. Hra Arkham Horror je tak významná, že ji lze s lehkou nadsázkou považovat za samostatný žánr. Hra Arkham Horror vyšla ve třech edicích. To přestože druhá a třetí edice jsou natolik rozdílné, že by se daly považovat za rozdílné hry. Tuto deskoherní rodinku rozšířila i karetní verze této hry v roce 2016, ale teprve nyní se dostala na náš trh i v českém překladu. A to díky firmě Blackfire.

Původně hra vyšla pod hlavičkou vydavatelství Fantasy Flight Games. Toto vydavatelství krom jiných licencí vydává právě hry s licencí Arkham Horror. U tohoto vydavatelství je známé, že často recykluje své ilustrace. Proto se může nově česky vydaná karetní hra zdát hráčům povědomá, případně ji mohou snadno zaměnit za původní Arkham Horror, protože ilustrace na krabici se v této sérii rozhodně neobjevuje poprvé.

Hra je vydávána jako LCG, což znamená living card games. Tento výraz lze přeložit jako živoucí karetní hra, přičemž pod tímto významem se skrývá obchodní model, kdy zákazník při každém nákupu přesně ví, jaké karty si kupuje. Krom základní hry se očekávají nejrůznější rozšíření, na která LCG spoléhá. U této hry zahrnují kompletní kampaně, detektivy, případně i drobná dobrodružství. To je rozdíl od Trading Card Games s nejznámějším zástupcem Magic the Gathering, kdy nejzákladnějším obchodním modelem je prodej balíčků s menším počtem karet a s jejich náhodným výběrem, kde je garantována maximálně jejich rarita a edice. Jiným zástupcem LCG obchodního modelu v českých obchodech je Pán prstenů: karetní hra, ke které nedávno vyšlo dokonce rozšíření. Tu má na starost také Blackfire.

Arkham Horror a Pán prstenů v karetní podobě k sobě mají blízko. Nejenže se jedná v obou případech o kooperační hru, ale lovecraftovský zážitek je přímo vystaven na mechanikách karetní hry ze Středozemě. Jedná se tedy o odladěnější zážitek. Ne natolik, aby muselo u fanoušků dojít na dilema mezi volbou oblíbeného univerza a vyladěnějších mechanismů, ale pokrok je stále cítit.

Základní set karet Arkham Horror: karetní hra původně vyšla tak, že se základním balením hry bylo možné začít hru v jednom, případně dvou hráčích. A teprve po dalším zakoupení základního setu bylo možné rozšířit počet hráčů až na čtyři. Druhé vydání, které odpovídá i tomu vydanému česky, rovnou umožňuje hrát hru až ve čtyřech.

Hra obsahuje kampaň o třech samostatných kapitolách. To se může zdát jako málo, ale je třeba podívat se na celkový obrázek. Hra obsahuje pět vyšetřovatelů, za něž je průchod rozdílný. Navíc je kampaň řízena kartami, proto každý průchod pozměňuje náhoda. Hra obsahuje i čtyři různé obtížnosti. Scénáře kampaň na sebe skutečně navazují. A to nejen tak, že vyšetřovatelé získávají zkušenosti a traumata, která si přenášejí do dalších misí, ale přenáší se i události. Například pokud hráči v jedné kapitole vypálí knihovnu, tak ji nebudou moci v druhé kapitole použít.

Také je možné připočítat možnost tvorby vlastních balíčků, čímž se herní zážitek opět zvedá. Nicméně v krabici jsou všechny karty rovnou roztříděné a tak není třeba se v jejich množství přehrabovat a hledat vše potřebné. Tvorba balíčku je doporučena až pro znalejší hráče.

Celá kampaň by měla zabrat nějaké dvě až tři hodiny, pokud bude dovršena úspěchem.

Celé kouzlo hry ale tkví v budoucích rozšířeních. Kdyby se snad Blackfire nerozhoupal k jejich překladu, tak by zůstala možnost jejich získání v anglickém jazyce a hrát buďto v originálním znění, nebo si přidělat počeštěnou verzi. Navíc je momentálně rozdíl mezi českou a anglickou verzí hry několik set korun.

Je ale nepravděpodobné, že by vydavatelství chtělo získat licenci a vydat jen základní set. Rozšíření, které již vyšly anglicky, jsou jak balíčky vyšetřovatelů, případně menších kampaní, tak i velké kampaně jako Odkaz Dunwitche, Cesta na Carcosu, Zapomenuté věky, Pojídači snů, Insmoutská konspirace a mnohé další. Fanoušci Lovecraftova mýtu se tak mají na co těšit a zcela jistě si pod názvy dokáží mnohé představit.

Každou kampaň lze začít s novým vyšetřovatelem, ale také s takovým, který si již něčím prošel. A krom zkušeností si nese i traumata z předešlého průchodu kampaní.

Výhodou hry jsou i dvoje příručky pravidel. Jedna striktně popisuje mechaniky fungování hry, což je u většiny deskovek. Druhá je průvodce hrou a je napsána mnohem příjemněji, přičemž připomíná spíše ukázku a vysvětlení pravidel tak, jako by je vysvětloval nějaký známý. Proto je snazší se hru naučit a rozehrát i nedlouho po vybalení komponent z krabice.

Hraní tohoto kooperativního zážitku umožňuje hráčům během rozehraného scénáře udělat až tři akce za kolo. Jde o relativně standardní set možností, jaký může ostřílený hráč očekávat. Pohyb, aktivace lokace, zápolení, případně boj s nepřítelem ve stejné lokaci, ale také třeba dobrání karty, zdroje a podobně.

Během hry budou hráči čelit mnohým zkouškám, které se zaobírají vůlí, vědomostí, silou a nebo obratností. Pokud hráč čelí nějaké zkoušce, může nejprve zahrát kartu, která mu poskytne nějaké výhody. Také může zahodit kartu s příslušnými symboly a tím získat nějaký bonus k vyhodnocení testu. Samotná zkouška se vyhodnotí vytažením žeton z pytlíku chaosu. Ty mohou výsledek modifikovat kladným i záporným způsobem a nebo mohou přinést některý ze symbolů, které spouští buďto speciální schopnosti vyšetřovatelů, nebo konkrétního scénáře. Vylosovaný žeton se vrací do sáčku. A tím pádem zůstává náhoda pro další zkoušky stále stejná. Hráči, kterým Fortuna nepřeje, by si mohli stěžovat, že hra proto k nim není fér. Tento svět však skutečně není férový, je drsný, je temný a ovládaný silami staršími než lidstvo. A tak je třeba přijmout příběh tak, jak si žetony přejí, pokud hráč nehraje postavu s možností obejít náhodu.

Typickým mechanismem Arkhamovek je fáze mýtů, což je okamžik, který přichází každé kolo a má hráčům ještě více zavařit. V tomto případě se vynechá pouze první kolo. Průběh je jednoduchý, na kartu mýtu se přidá žeton zkázy a zkontroluje se jejich počet všude na herním plánu. Je-li jich alespoň tolik, kolik je na kartě mýtů napsáno, tak se karta otočí, vyhodnotí a také si každý hráč lízne svůj vlastní problém v podobě karty proradnosti, případně střetnutí.

A jako ve většině her zabývajícím se lovecraftovým mýtem, budou i zde hráči hledat stopy a tím budou postupovat v příběhu. Nicméně konec scénáře může přijít, když to řeknou karty, případně když hráči projdou balíček střetnutí nebo nepřátelské agendy. A nebo také, když už to ani jeden z nich nezvládne.

Prvním vyšetřovatelem, který na hráče čeká, je Roland Banks. Tento detektiv je schopný získávat stopy z padlých nepřátel a díky zbraním i své fyzičce je schopen se s kdekým vypořádat, je však citlivý na strach, zvláště v případě čelení neznámému. Díky své přímočarosti je také doporučen pro začínající hráče. Druhou v pořadí je Daisy Walkerová, která jakožto knihovnice Miskatonické Univerity není tolik zběhlá v boji, ale je schopna zastat podpůrnou roli. Další její doménou je hledání stop. "Šejdrem" O'Toole je bývalý trestanec se zlatým srdcem, jehož doménou jsou zdroje, jejich získávání a také jejich utrácení za akce navíc. S nepřáteli je schopen se vypořádat a nebo se jim vyhnout. Agnes Bakerová je servírka s probouzejícími se schopnostmi ovládat kouzla. Díky tomu je schopna se vypořádat s mnoha věcmi silou vůle a dokonce umí svůj strach přetavit v hrubou sílu. Poslední možností je Wendy Adamsová, osiřelé dítě, v němž se skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá. Nejenže je schopna utíkat z boje, ale také umí uspět i v takové zkoušce, ve které jí nepřeje štěstí.

Způsobů, jak se český deskohráč může ponořit do nevyčerpatelného mýtu Cthulhu, stále vzrůstá, protože se již jedná o volnou licenci a navíc získává toto univerzum stále víc na popularitě.