Ulož.to jak ho známe končí. Co to pro nás znamená?

Největší pirátský přístav v československé zátoce oznámil konec této nemilé, ale oblíbené činnosti. Jinými slovy by se dalo říct, že rum došel a Ulož.to, jak ho známe, zvedá kotvy.

Pravděpodobně jste si všimli, že populární úložiště od prvního prosince 2023 radikálně změnilo pravidla svého fungování. Prostřednictvím něj již nebude možné stahovat pirátský obsah, stejně tak ani jej dále šířit. Evropská unie totiž vydala nové nařízení nazvané Digital Services Act, zkráceně "DSA", které paradoxně není namířeno přímo proti pirátství. Je třeba říci, že v oblasti digitálních služeb - tedy služeb, které propojují uživatele s obsahem - již řadu let platí tzv. princip země původu, což znamená, že jejich poskytovatelé podléhají regulaci v zemi, kde oficiálně sídlí. Postupem času se však povaha a význam digitálních služeb zásadně změnily a nyní působí přeshraničně. Nejde tak jen o Ulož.to, ale také o webhosting, sociální sítě či poskytovatele internetového připojení. Evropská unie jednoduše chce, aby pro všechny společnosti na evropském trhu působící v oblasti elektronického obchodu platily stejné podmínky a právní jistoty. Ne že by zmíněný princip země původu přestal platit, ale pro služby s větším ekonomickým a sociálním dopadem budou vyžadována mnohem přísnější pravidla. Na Ulož.to již nebude možné veřejně sdílet soubory nebo je komukoli posílat prostřednictvím odkazu.

Serveru však teklo do podpalubí již od začátku letošního roku, kdy vstoupila v platnost novela zákona o autorských právech, která zpřísnila podmínky týkající se odpovědnosti za obsah nahraný uživateli. V reakci na to se Ulož.to samo překlasifikovalo na cloudové úložiště ve stylu Dropboxu a začalo používat externí vyhledávač Gozo. Soukromá úložiště však obvykle nemají obsah indexovaný prostřednictvím veřejného vyhledávání, protože si na ně lidé ukládají i citlivý obsah. Přece jen byste asi nechtěli, aby se k vaší zprávě od proktologa dostal cizí člověk přes okno vyhledávače. Skutečnost, že Gozo mělo přístup k celé databázi serveru, byla vlastně jakousi šedou zónou, a přestože její zavedení mnoho uživatelů naštvalo kvůli nepřehlednosti nebo těžkopádnosti, Ulož.to se vlastně vyhnulo kulce. Právě na tuto novelu totiž narazila jiná populární platforma Hellspy, která byla rovněž trnem v oku ochráncům autorských práv. Na Ulož.to se tak nová povinnost prověřovat, aktivně vyhledávat nebo odstraňovat nelegální uživatelský obsah nějakou dobu nevztahovala. Nyní se však ze serveru skutečně stala obdoba cloudu a k uloženým souborům mají přístup pouze jejich majitelé. Všichni, kteří si zaplatili za službu kredit, zároveň mohli požádat o vrácení peněz, protože přiznejme si, že většina lidí tam stejně nechodila jen proto, aby si ukládala své vlastní soubory.

Platformy s pirátským obsahem však mají velmi často bohaté zkušenosti s právními potahovačkami a Ulož.to není výjimkou. Distribuční společnost CinemArt například server zažalovala kvůli filmu Agnieszky Holland Šarlatán, který měl být v důsledku toho stažen z vyhledávání. Umělecká agentura Dilia se s provozovateli soudila kvůli pirátským kopiím šesti klasických českých filmů a nakonec svým dílem rozhořčení přispěla i TV Nova, když se na Ulož.to objevilo mnoho pořadů z její vlastní produkce. Člověk se diví, kdo by za stažení Ulice zaplatil kredit, ale proti gustu žádný dišputát.

Tato diskuse se nakonec neobejde bez otázek týkajících se duševního vlastnictví a autorských práv, ale jde o tak masivní problematiku, že všechny kauzy kolem pirátství na Ulož.to jsou jen špičkou ledovce. 

Krátce je nutno připomenout, že duševní vlastnictví je základním stavebním kamenem kreativní hospodářství a kulturního průmyslu. Jedním z důvodů, proč se o něj dnes tak tvrdě bojuje, je skutečnost, že ekonomika našeho století je z velké části poháněna hodnotami vytvořenými tvůrčím využitím lidské mysli. Převládají příběhy, životní styly, specifická estetika, symbolické hodnoty. V oblasti ochrany duševního vlastnictví panuje relativní nevědomost, která pramení z jejich komplikované povahy. Jinými slovy si nejsme jisti, zda si můžeme zkopírovat film z disku do počítače, přestože jsme si ho legálně koupili a autorský zákon nám umožňuje pořídit si kopii pro osobní spotřebu, ale nosič nás zároveň upozorňuje, že prolomit jeho ochranu je protiprávní. Naproti tomu všichni víme, že ukrást jízdní kolo je nade vší pochybnost nezákonné. I to první je mimochodem skutečně zásahem do autorských práv. Navzdory snaze evropského systému zahrnout výjimky a eliminovat šedé zóny je dalším problémem rychlý vývoj technologií. Úprava zákonů je zdlouhavý proces, a proto nedokáží pružně reagovat na změny v digitálním prostoru. Stačí se podívat na umělce, kteří vedou spor s umělou inteligencí, jež se naučila generovat nové obrazy na základě jejich původních děl.  

Asi se mnou budete souhlasit, když řeknu, že v ideálním světě by pravidla nakládání s duševním vlastnictvím měla být jasná a srozumitelná i pro člověka bez právního vzdělání. V opačném případě bude vždy docházet k porušování.

V posledním desetiletí se díky rozšíření streamovacích platforem a skutečnosti, že téměř všechny televizní stanice migrují svůj obsah na internet, výrazně omezily argumenty podporující pirátství. Na tomto místě chci zdůraznit, že autorská práva je třeba navzdory všemu vždy respektovat, protože o výsledcích vaší tvůrčí a intelektuální práce byste měli rozhodovat pouze vy, stejně jako z nich profitovat. Každý, kdo se snaží dílo použít neoprávněným způsobem, vaši tvorbu poškozuje, ať už jsou důvody jakékoliv. V případě filmového průmyslu tedy neobstojí ani argument, že se jedná o mamutí korporace, které mají spoustu peněz. Musíme přijmout prostý fakt, že dané dílo někomu legálně patří, stejně jako někomu patří jízdní kolo.  

Na druhou stranu nelze přehlížet, že systémy ochrany duševního vlastnictví jsou výrazněji nakloněny distributorům a vlastníkům autorských práv na úkor uživatelů nebo dokonce samotných autorů. Například společnost Disney, která vydělala jmění na cizích příbězích, jejichž autorská práva vypršela, se sama zuby nehty drží Mickey Mouse, ačkoli jí už dávno neměl patřit. Původně totiž měla o práva na tuto postavičku přijít v roce 1984, ale díky svému vlivu již téměř 40 let úspěšně lobbuje za neúměrně dlouhou dobu vypršení. Navíc se zdá, že se příliš neohlíží ani na blaho autorů, když z knihovny své platformy vyřadila řadu filmů, včetně novinek jako Willow a Kráter.

Tímto krokem chtěla snížit svůj základ daně a kompenzovat finanční ztráty způsobené neúspěchem jednotlivých projektů. Stala se tak jednou z mnoha společností, která vedle Warner Bros. a Netflixu nejen připravila umělce o tantiémy, ale také znemožnila komukoli přístup k jejich dílům. Není vůbec neobvyklé, že se mnohým filmům dostane plného ocenění až několik let po jejich uvedení, ale protože neexistuje legální způsob, jak se k obsahu dostat, nemůže se z nich stát kult ani v budoucnu. A tady se dostáváme k mé pointě ohledně Ulož.to.

370 let před naším letopočtem napsal Platón dílo Ústava. A pokud by podle něj dnes Netflix chtěl natočit seriál, klidně může, protože jde o volné dílo. Vlastnická práva už dávno zanikla a antičtí Řekové to stejně nijak zvlášť nehrotili. Každopádně si představte, že by Platónova Ústava byla k dispozici pouze v Šamorínské knihovně, a protože v těchto institucích stále není standardem půjčovat digitální kopie, máte smůlu. Do Šamorína se vám opravdu nechce. Naštěstí nějaká dobrá duše naskenovala celých 427 stran a je ochotna se o ně veřejně podělit se všemi. Už chápete, kam tím mířím? Jenže co když jste spisovatel a nejenže jste naživu, ale zároveň chcete své dílo uvolnit čtenářům zcela zdarma, jako to udělal pro Rusy autor série Metro Dmitrij Gluchovskij? Inu, v ideálním případě byste potřebovali platformu s vyhledávačem, dostatečně populární a zároveň snadno dostupnou. Nechcete si kvůli jednomu titulu zakládat vlastní server.

Chci tím říct, že drastické zákroky proti pirátským stránkám sice mohou na čas omezit krádeže obsahu, ale zároveň v jistém smyslu problematizují přístup k informacím. V mnoha případech totiž uživatelé nemají alternativu, jak se dostat ke starším dílům nebo těm, která nenajdou v knihovnách streamovacích platforem. Nemluvě o dílech, která nemají vypořádána autorská práva nebo jsou v dané zemi blokována majiteli licencí. Aby bylo jasno, pirátství neobhajuji a znovu zdůrazňuji, že duševní vlastnictví je třeba respektovat. Panuje ovšem názor, že pokud koncoví uživatelé nemají možnost, jak si popkulturu obstarat legální cestou, budou se vždy uchylovat k pokoutným a méně bezpečným způsobům, jako jsou torrenty. Naproti tomu někteří odborníci se domnívají, že člověk, který si dílo pirátsky stáhne, by si ho ve skutečnosti nikdy legálně nekoupil, takže nemůže být potenciálním zákazníkem. Jak velké jsou tedy ztráty, nemusí být zcela jasné.

Ať tak či onak, distribuční společnosti a vlastníci práv se vždy snaží prosadit přísnější postihy za pirátství, aby ochránili své investice. Vlastně jim to nemůžeme mít za zlé, ale zdůrazňování zájmů pouze jedné strany vede k všeobecné nespokojenosti. Je jen otázkou času, kdy mazaní uživatelé opět najdou způsob, jak obejít nařízení, protože ani drakonická opatření proti pirátství nikdy nevedla k jeho vymýcení. Bojovat by se proti němu každopádně mělo, i když neexistuje jednoduché řešení, jak ho skutečně regulovat. V dnešní otevřené době se ukázalo, že lidé jsou ochotni za dostupnost a relevanci informací platit. Pochybuji však, že si zvyknou na nedostupnost Platónovy ústavy.