Aplikace v deskových hrách mohou na mnoho deskových hráčů působit stejně jako pověstný červený hadr na býka. Ať jsou již důvody jakékoliv, tak v mnohých případech mohou aplikace velmi usnadnit jak přípravu, tak obsluhu samotné deskové hry. V některých případech lze aplikaci jednoduše zastoupit jiným hráčem, který by se po celou dobu pouze staral o administrativní obsluhu hry, zatímco by ji ostatní hráli. Přesto je tento přístup k deskovým hrám pomalu na vzestupu, protože přináší z tvůrčího hlediska nové možnosti, které by jinak nebyly dobře dostupné. Tím je i nově vydaná hra Smlouva s ďáblem, v níž spolu hráči sice musí obchodovat, ale ve skutečnosti nevědí, s kterým hráčem obchodují. Právě tento unikátní zážitek umožňuje velice jednoduchá aplikace, která se snadno stará o vše potřebné.

Jedním z průkopníků aplikace v deskových hrách jsou Alchymisté od Matúše Kotryho. To je hra již z roku 2014. Novinka Smlouva s ďáblem je druhou hrou od tohoto autora. Dalším společným prvkem je i ilustrátor David Cochard, jehož specifický a odlehčený styl dává oběma hrám jedinečnou a odlehčenou podobu.

Předchozí alchymisté stáli na jednoduché myšlence. Jak každý hráč dračího doupěte, případně čtenář humorné fantasy ví, tak míchání magických substancí může být nebezpečné mnohým lidem v blízkém okolí. Navíc zde hráči nevěděli, co jaká surovina představuje. A pouze experimentováním bylo možné rozluštit tajemství jednotlivých surovin a tím mít i přehled o tom, jaké interakce suroviny vyprodukují. Kvůli tomu byla i každá hra pořád stejnou výzvou, protože v rámci aplikace představovala každá surovina v nové hře jiný základ pro lektvary.

Existuje i varianta bez aplikace, ale to znamená pouze jednoho hráče, který se o celou administraci stará a který jinak nehraje.

Smlouva s ďáblem jde s originálností ještě dál, protože aby mohla správně fungovat, tak je zde potřeba přesný počet hráčů, to znamená čtyři. Tím se potenciální počet zákazníků značně snižuje, protože ve více nebo v méně hráčích hru skutečně hrát nejde. Ale právě díky tomu bylo možno zážitek ze hry skutečně odladit.

Smlouva s ďáblem staví před sebe celkem tři role. Dva z hráčů jsou ctihodní občané a jejich cílem je především stavět budovy, získat ocenění a také se vyhnout inkvizici. Kultista se snaží své duše prodat ďáblovi a jinak se tváří jako občan. Ďábel má ze všech hráčů největší zásobu surovin, ale zase se mu spíše vyplatí je nabízet a žádat od protihráčů části jejich duší.

Navíc mohou hráči získávat za své činy ocenění. Ty jsou pro hráče jak body, tak i zvýšení příjmů surovin každé kolo. Jen ďáblovi se tyto benefity do jeho bodů nepočítají. Ten přeci netěží z pozemských statků.

Řecko (12)Zdroj: SCS SoftwareŘecko se chystá otevřít hranice hráčům Euro Truck Simulatoru 2

Jak tedy tajný obchod probíhá? Každý z hráčů má svou vlastní truhličku. Do ní vloží nabídku a také nastaví, co požadují. Občané mohou žádat pouze peníze. Kultista může žádat jak peníze, tak i jeden kousek duše. Ďábel může žádat pouze jeden, případně dva kousky duše. Občané začínají se třemi kousky duše, zatímco kultista jen se dvěma, ten již jednu část stihl prodat před hrou. Všechny truhličky se dají do středu stolu, zamíchají se a poté aplikace určí, která truhlička jde komu. Nabídku lze buďto celou přijmout, anebo nikoli. Poté jdou Truhličky opět do středu stolu, znovu se zamíchají a probíhá druhé kolo nabídek. Pokud tedy první hráč nabídku nepřijal, druhý by mohl, nicméně pokud první hráč nabídku přijal, druhý se pouze dozví, kolik za ni nějaký jiný hráč zaplatil. Teprve poté se truhličky vrátí svým majitelům.

Položený telefon snímá přední kamerou QR kód na zadní straně truhliček a vždy barevně označí, který hráč truhličku obdrží, tajemství je tak zachováno. Tento mechanismus byl velmi dlouho testován, protože by se během hraní mohlo stát, že by se truhlička rozevřela a tím by kouzlo celé hry skončilo. Také lze předpokládat, že se komponenty během hry opotřebují. Proto je grafická úprava taková, že truhličky již vypadají opotřebovaně. Navíc se jedná o jednoduchý mechanismus, dvouvrstvý karton s otočným víkem. Při normálním zacházení tak není šance, že by se nějaká z truhliček nečekaně rozevřela.

A pro případ, že by hráči mohli odhadovat množství surovin v truhličkách, tak existují i falešné žetony surovin, co pouze přidávají váhu a případně chrastění.

Stručně řečeno, tvůrci se nad mechanismem skutečně hodně zamysleli a snažili se ho dotáhnout k dokonalosti. Jelikož se jedná o unikátní kombinaci mechanismů, tak testování bylo učiněno za dost. Nutno podotknout, že od mnohých recenzentů je konkrétně na tento mechanismus často slyšena chvála.

Pro uchování tajemství slouží i dvouúrovňové zástěny. V jejich spodní části hráči skrývají své suroviny a ve střední části tajně plánují své akce každé kolo. Odendáním vrchního patra tak mohou své akce odhalit a tím ukázat, co budou dané kolo dělat. Podobný koncept mohou znát hráči Alchymistů, kde bylo třeba uchovat jako tajemství jak právě míchané suroviny, tak celý výzkum.

Jednou důležitých hodnot ve hře úroveň reputace. I přes tuto část lze hrát a hráči mohou získávat jak bonusy, tak postihy. A to podle toho, jak budou se svou reputací nakládat.

Podle počínání hráčů se mohou objevit různí inkvizitoři. Ti přináší postih, ale lze se jim různými způsoby vyhnout. Jedním z postihů je například ztráta bodů, ale u většiny lze i zvolit alternativu v podobě odevzdání nějakých světských statků na církevní účely v podobě peněz, případně surovin. Dokonce je možné během hry přidávat úplatky, aby si někteří inkvizitoři řekli, že je jejich práce momentálně urgentně potřeba jinde. Ale vždy lze prokázat svou čistotu ukázáním jednoho kousku duše.

Správa surovin tak hraje velkou roli už jen z toho důvodu, že jich je permanentní nedostatek. Schopnost udělat vhodnou nabídku tak může činit rozdíl mezi prohrou a výhrou. A právě postavené budovy jsou častým zdrojem dalších surovin, což může vyústit ve vybudování příjemné kaskády. Takový osobní engine-building, tedy vzájemně se doplňující zisky tvořící dohromady různé silné kombinace.

Také je možné se ve hře zadlužit, případně si i kupovat odpustky a mnoho dalších věcí. Samozřejmě nesplácení dluhu může být nešikovné a přinést spoustu problémů, ale při správné investici získá hráč vše, co potřebuje.

Pravidla ve skutečnosti nejsou složitá, pouze jich je trochu víc. Důvodem je, aby bylo možné neustále blafovat i odhadovat, kdo je v jaké roli. Občané totiž mohou hádat jak kultistu, tak ďábla v určitých okamžicích hry. Kulstista může pouze hádat ďábla. To může vést k nějakému zisku bodů, ale také k příchodu skutečně ortodoxně smýšlejícího inkvizitora. Najít tedy správný tah, kde výhody převáží nevýhody, není triviálním rozhodnutím.

Navíc je třeba, aby všichni hráči pochopili pravidla před hrou, aby se příliš nápadnými otázkami neprozradili, ač i to může být vhodný způsob blafování. Například zeptat se na komponentu, kterou vlastní jen jedna specifická role ve hře, aby si hráči špatně mysleli, kdo hráč ve skutečnosti je.

Mechanikami se jedná o hru typu euro, tedy dopočítatelnou hru s malým množstvím náhody. Právě mechanismus obchodu a existence tajných rolí z této hry činí mezi konkurenčními deskovkami skutečně unikátní počin.

Za hrou stojí vydavatelství CGE, které má pod sebou mnoho úspěšných titulů a je známo snahou dotáhnout své koncepty do skutečně povedených deskových her. Takový Galaxy Trucker, případně Ztracený ostrov Arnak, je toho dobrým příkladem. Nicméně vydavatelství se soustředí převážně na Severní Ameriku a o vydání v české lokalizaci se tak stará vydavatelství MindOK.

Striktní omezení v podobě nutnosti právě čtyř hráčů a aplikace, byť její vliv na hru je minimální, jsou herně určitou překážkou pro mnoho hráčů. Právě proto bude zajímavé sledovat, zdali si tento originální počin z českých luků a hájů dokáže obhájit svou pozici mezi stále se rozrůstající konkurencí.