Průser jménem Euforie: co se stalo s třetí řadou?

Euforie, kdysi jeden z nejpůsobivějších seriálů od HBO, zažívá se třetí sérií nečekaný pád v kvalitě, především ale v tom, jak ji přijímají diváci a kritici. Ve skutečnosti se to však očekávat dalo a je spíš zvláštní, že první a druhá série byly tak úspěšné, jaké byly. Proč? Kvůli jedné jediné osobě, a tou je tvůrce seriálu a showrunner Sam Levinson.

Pokud fenomén jménem Euforie neznáte, nebo o něm víte jen okrajově, jde o mimořádně úspěšný seriál od HBO, který vznikl v roce 2019. Proslavil tehdy ještě neznámé nebo méně známé herecké hvězdy jako je Sydney Sweeney, Jacob Elordi a samozřejmě Zendaya. Ta sice byla známá díky Disney Channelu, ale v Euforii ukázala právě to, že není jen Disney hvězdička, a dokonce získala za obě série cenu Emmy, čímž se stala nejmladší vítězkou tohoto ocenění v kategorii Nejlepší herečka v dramatickém seriálu.

Euforie, tedy její první dvě série, syrově zobrazuje problémy dospívání. Otevřeně pracuje s tématy závislosti, sexuality, vlastní identity či traumatu. To by samo o sobě nebylo výjimečné, ale seriál se nebojí graficky zobrazit i nechutné, nepříjemné či nepatřičné situace s těmito tématy spojené, zároveň však využívá specifický vizuální styl vytvářející jakousi snovou realitu a hypnotickou hudbu od Labrintha, díky čemuž je nudné prostředí střední školy katapultováno na vyšší uměleckou úroveň. Subjektivní prožívání postav a pokřivené vnímání reality tak přenáší i na diváka, takže ani náročné scény obsahující násilí, nahotu nebo různé nechutnosti nepůsobí samoúčelně.

Ústřední postavou je Rue, kterou hraje Zendaya. Je to závislačka hledající smysl života, která neustále znovu padá do osidel drog a nedokáže se z nich vymotat, což ji vede k fakt blbým životním rozhodnutím. Jules je trans dívka, kterou hraje skutečně trans herečka Hunter Schafer. S Rue naváže nejprve přátelský a později i milenecký vztah. Cassie, kterou hraje Sydney Sweeney, má neustálou potřebu být milovaná a touží po validaci od mužů, což ji vede k promiskuitnímu chování a víře, že její hodnota se odvíjí jen od vlastního těla. Lexi, Jude Apatow, je Cassiina mladší sestra a Rueina nejstarší kamarádka. Kat Hernandez, ztvárněná Barbie Ferreirou, prochází radikální změnou sebevědomí, přičemž si buduje kariéru jako „cam girl“ a to docela úspěšně. Pak je tu ještě Jacob Elordi hrající sportovní hvězdu Natea, toxického týpka s hromadou vnitřních problémů a nevyřešených traumat. Prostě má trauma! A nakonec je tu Angus Cloud jako místní drogový dealer Fezco, který se paradoxně stal mezi diváky mimořádně oblíbenou postavou.

Třetí série se dějově posouvá o pět let, což je asi nejlepší rozhodnutí, jaké mohli tvůrci udělat, protože všichni víme, jak vypadala pátá série Stranger Things, kde se prakticky dospělí herci tváří jako středoškoláci, že jo? Něco takového zvládne Asa Butterfield a nějakou dobu i Tom Holland, ale ani tomu byste to dneska už nevěřili, že?

Seriál se tak snaží někdy i pomocí flashbacků uzavřít nedořešené příběhové linky z prvních dvou sérií. Postavy jsou tak dospělé a řeší dospělé problémy. Akorát že se tak ne vždy chovají a vlastně je to docela jedno. Podle prvních dvou epizod se totiž zdá, že jakákoli hloubka, kterou seriál dosud měl, je nenávratně pryč a nahradila ji jen neustálá potřeba šokovat diváka.

Nejvíc je to vidět u postavy Cassie, která ve snaze mít svou vysněnou svatbu začne vydělávat peníze na OnlyFans. Seriál ji tak zobrazuje v různých nevhodných polohách, pun intended. Diváci kritizovali fetišizaci postavy, kdy Sydney Sweeney vidíme ponižujícím způsobem roleplayovat psa a, co je ještě horší, ageplay v podobě miminka. Jasně, můžeme tu řešit kritiku OnlyFans jako platformy, což už samo o sobě jako téma moc aktuální není, problém je ale v tom, že Cassie jako postava se za pět let nikam neposunula a neustále je zaseknutá ve svém pubertálním cyklu, kde je její hodnota definovaná jen vzhledem a tělem. Cassie tak vidíme, stejně jako dřív, v zásadě jen ve dvou rovinách – když brečí, nebo je nahá. Případně oboje najednou.

Ještě hůř dopadne postava Rue. Tady diváky nejvíc znechutila scéna z první epizody, kde vidíme ji a Faye polykat kondomy naplněné fentanylem, aby je propašovaly a následně dostaly z těla, no, tak jak se z těla dostává jakákoli věc, která se dostane do vašeho trávicího traktu. Jde přitom o mimořádně grafické zobrazení, které použitím úhlů kamery a střihu působí až pornograficky. A o použití stejného cedníku na tuto činnost a následné vaření těstovin nebo o psovi olizujícím exkrementy z nohou Faye, která nestihla doběhnout na záchod, ani nezačínám. Scénám přitom opět chybí jakákoli reálná pointa či hloubka a zdá se, že jejich jedinou funkcí je šokovat diváka.

Z dříve komplexní a ambiciózní Jules se ve třetí sérii stala jen obyčejná, plochá sugar baby. Protože herec Angus Cloud mezitím zemřel, jeho postava Fezca byla v seriálu posazena za mříže na 30 let, což přijde mnoha divákům vůči zesnulému herci oblíbené postavy neuctivé. K tomu si přidejte samoúčelné rasové nadávky, nacistickou symboliku a další zbytečná hovna, doslova, která jsou absolutně nepodstatná pro děj. Specifický vizuál, který seriál tak proslavil, je nenávratně pryč, hudba taky a seriál, který byl v roce 2019 neuvěřitelně aktuální, se po čtyřleté pauze marně snaží zůstat relevantní.

To všechno a další problémy se koncentrují v osobě Sama Levinsona, showrunnera a tvůrce celé série. Ten je totiž svou fetišizací především pubertálních postav a jejich exploatací docela známý. Jeho seriál Idol z roku 2023, ve kterém hráli známý hudebník The Weeknd a Lily-Rose Depp, sice zdánlivě kritizuje filmový průmysl a Hollywood, ale sám dělá to, co tak vehementně odsuzuje – estetizuje zneužívání, sexualizuje mladé postavy a balancuje na hraně mezi výpovědí a čistou exploatací. Podobně na tom byl film Mladí zabijáci a prakticky jakýkoli titul, ke kterému se tento režisér a scenárista upsal. První a druhá série Euforie jsou tak spíš výjimkou z pravidla, ale proč fungovaly? Protože na nich Levinson nepracoval sám.

Většina epizod v první sérii byla režírovaná ženami, které k Levinsonovým scénářům přistupovaly uměleckým způsobem a dodaly seriálu právě ten zmiňovaný výjimečný audiovizuální styl. Ten Euforii posunul na vyšší úroveň, včetně skvělé pilotní epizody režírované Augustine Frizzell, která určila tón celé série. Od druhé série si Levinson vzal nejen psaní, ale i režii všech epizod na svá bedra a je to vidět. Ženské postavy ztrácejí třetí rozměr a stávají se plytkými. Herečka Barbie Ferreira, která ztvárnila Kat, proto ze seriálu odešla: „Ve druhé sérii jsem prostě měla pocit, že ta postava už není Kat,“ vyjádřila se v rozhovoru pro Collider Ladies Night.

Důvodem může být to, že Levinsonovi prostě došly poznámky. Cizí poznámky. Alespoň to tak vychází z tvrzení fotografky Petry Collins, jejíž fotografie se až nápadně podobají vizuálnímu stylu, který seriál použil. Protože na něm původně pracovala ona. Tvrdí, že Levinson za ní přišel a řekl, že na základě jejích fotografií napsal seriál a že by ho měla režírovat.

„Tak jsem se přestěhovala do LA a pracovala pro HBO asi 5 měsíců. Vytvořila jsem celý ten svět, udělala casting a na poslední chvíli mi HBO oznámilo, že mě nevezmou, protože jsem příliš mladá. Tak jsem jim řekla, fajn, okay, děkuju moc. Očividně moji verzi seriálu nechtějí.“

Vyjádřila se pro maďarský portál punkt.hu. Když o rok později viděla billboardy s reklamou na seriál, který byl v podstatě kopií její práce, samozřejmě ji to dost zasáhlo. Negativně.

„Nejhorší bylo, když mi lidé nevědomky říkali, že ten seriál vypadá jako moje fotky.“

Podobně to bylo i u zmíněného seriálu Idol, na kterém původně pracovala režisérka Amy Seimetz. Poté, co dokončila asi 80 % práce, byla odejita, protože The Weeknd, který na seriálu pracoval i jako producent, měl pocit, že seriál má až příliš ženskou perspektivu. No a Levinsona si studio zavolalo, aby tento „problém“ napravil. Možná i proto byl Idol zrušen ještě před koncem první série.

V tomto světle dává smysl i změna přístupu herců a dalších tvůrců. Zendaya, která je pod druhou sérií podepsaná i jako výkonná producentka, se ve třetí od Levinsona i seriálu distancuje. Z premiéry odešla předčasně, přičemž se výrazně vyhýbala Samu Levinsonovi a odmítla se s ním fotit, a na sociálních sítích ho prakticky nepropaguje. Od seriálu se distancoval i hudebník Labrinth, jehož hudba byla důležitou součástí nezvyklé audiovizuální složky. Na svém Instagramu j*be na seriál ne jednou, ale rovnou dvakrát. Ve třetí sérii ho tak nahradil skladatel Hans Zimmer.

Sydney Sweeney naopak Levinsona aktivně brání, tvrdí, že ho sama tlačila do šílených scén spojených s její postavou. Seriál ale využívá i k propagaci vlastních produktů, například spodního prádla značky SYRN. V rámci různých novinářských akcí a prezentací jsou její interakce se Zendayou omezené na minimum, protože mezi nimi údajně panují neshody, pravděpodobně kvůli politickým názorům, jelikož Sydney Sweeney je republikánka. Také se říká, že Sweeney otevřeně flirtovala s Tomem Hollandem, Zendayiným snoubencem, když přišel na plac. Kdo ví, očividně si prostě nesedly. Jacob Elordi původně Levinsona kritizoval za náročné podmínky během natáčení, později ale své názory upravil.

Vypadá to tedy tak, že Euforie ztratila všechno, co z ní dělalo dobrý seriál, a nakonec se z ní stal jen další exploatační, samoúčelně šokující projekt Sama Levinsona. Je možné, že další epizody nás ještě překvapí. Ale jo, jsou lidé, kterým to stačí, takže diváky si seriál pořád docela jistě najde a zřejmě i udrží.

Co si o tom myslíte vy? Sledovali jste seriál? Sledujete ho teď? Vidíte tam rozdíly v tvorbě, případně je považujete za pozitivní, nebo negativní změnu? Napište nám to do komentářů.