Proletáři všech zemí, Hegemony je tu pro vás

Deskové hry se snaží své příznivce zaujmout mnohými způsoby. Mohou to být promyšlené herní mechanismy, jednoduchá zábavnost, nádherné grafické zpracování, případně i ošklivé, co ovšem vynikne a donutí si všechny hru zapamatovat, nebo třeba edukativní přesah. Způsobů je mnoho a na každého platí něco jiného. Poté je zde samozřejmě otázka, co chce tvůrce sám předat. A u deskové hry Hegemony: Lead Your Class to Victory se jedná o originální téma, které donutí hráče zamyslet se více nad socio-politicko-ekonomickým uskupením světa. Jedná se totiž o asymetrickou hru, v níž hráči představují jednotlivé třídy státu. Konkrétně dělnickou třídu, podnikatelskou sféru, střední třídu a stát samotný.

Hra se na světlo světa podívala přes Kickstarter a byla samozřejmě úspěšná. Požadovaných 15 000 € překročila hned čtyřicetkrát částkou 600 369 €. Přispěvatele zaujalo nejen téma, ale především provázanost jednotlivých mechanismů a dobré provedení. Proto si také hra udržuje na serveru BGG vysoké hráčské hodnocení 8,6. Jistě, číslo u takto známého serveru není ideální pro jakýkoli striktní výklad. Jako každá databáze ovlivnitelná zástupem kritiků, kteří často podléhají emocím, zvláště u kickstarterových kampaní. Ale pro hrubou orientaci může BGG vždy posloužit.

Retailová verze, tedy ta určená do běžného prodeje, začíná pomalu plnit pulty obchodů, ale rychle z nich mizí. Nicméně zájemci se musí obrnit jen trochou trpělivosti, protože další výtisk se již blíží. Kickstarterová verze přispěvatelům kampaně vyzdobila poličky již před pár měsíci.

Titul již teď značně rezonuje deskoherní komunitou. A to navzdory vyšší obtížnosti, jakou pravidla představují. Jedná se totiž o komplexní ekosystém, ve kterém je každému z hráčů vyhrazena jen určitá část, jakou může přímo ovlivňovat, ale zároveň dostatek prostoru pro případný nátlak na ostatní ze strany.

Příběhové nastínění situace je takové, že fiktivní stát stojí před potenciálním ekonomickým kolapsem. A tak se v tomto potenciálně ekonomickém chaosu snaží všichni vydobýt si to nejlepší místo na Slunci. Stát se snaží pochopitelně nezkrachovat, ale také udržet vše funkční a zajistit si tak svou legitimitu. Ostatní se snaží prosperovat co nejlépe dovedou, ať již nákupem/prodejem firem, exportem i importem, případně třeba i jen nákupem luxusního zboží, dostupnou lékařskou péčí a zaměstnaností. Jelikož jsou všechny mechanismy silně provázané, není v podstatě možné zvolit jednu přímou cestu k cíli. Ovšem vytyčit si směr a toho se držet, tak to možné pochopitelně je.

Základní koncept hry je přitom docela snadný, nicméně právě kvůli provázanosti všech mechanismů se může jednat o velice zajímavý zážitek. Každý z hráčů má svou vlastní desku a také balíček karet. Na začátku hry si každý lízne sedm karet a poté během kola postupně zahrají pět z nich pro různé akce. Jde zahrát buďto přímo danou kartu, nebo ji lze zahodit a zahrát jednu z základních, ale důležitých akcí příslušících dané frakci. K tomu je možné přihodit i efekty volných akcí. Takto se odehraje celkem šest kol.

Uprostřed stolu pak leží společná deska, na níž je několik politických směrů, z nichž každý je vždy v jednom ze tří stavů. Totalitnější, střední a nebo neoliberálnější směřování státu v oblastech, kterými jsou třeba daně, clo, migrace, zdravotnictví, vzdělání a tak dále. Zároveň je zde jak veřejný, tak soukromý sektor, státní dostupná zdravotní péče, dotace... jedná se jak o zajímavé herní mechanismy, tak i překvapivou simulaci, byť stále s mantinely usnadňující přehlednost.

Dělnická třída se stará především o blaho své skupiny, tedy nákupem luxusních statků, a staráním se o zdraví nebo vzdělávání. Jídlo sice přímo ke spokojenosti nepřispívá, ale čím větší je populace, tím náročnější je všechny uživit. Zároveň se jedná o pracanty v jednotlivých firmách, které představují zase sféru ostatních hráčů. A přestože minimální mzdu určují nastavené zákony, tak je možné apelovat na zaměstnavatele donucovacími prostředky, jako jsou stávky nebo demonstrace. Pro větší zisk prosperity je také možné zakládat odbory.

Podnikatelská sféra naopak nemá žádné pracanty a jedná se o firmy a podniky. Úkolem této frakce je získávat co největší kapitál, který je možné získat z příjmů. Rozdíl mezi příjmy a kapitálem je pochopitelně platba zaměstnancům a také odvod na daních. Výrobou některého ze statků se bude hráč snažit prodat co nejvýhodněji. A to ať již na domácí trh, tedy mezi hráče, nebo do zahraničí za pomocí exportu, případně skrze import, je možné vždy dovážet některé ze surovin.

Střední třída je jakousi fúzí předchozích dvou. Má své pracanty, kteří mohou v společnostech pracovat, ale také může zakládat firmy. Ovšem takové, které nepotřebují vedoucího i pracovníka, aby fungovaly, jak je tomu v běžných slušných podnikatelských firmách zvykem. Sice nepojedou bez naplněné kapacity na plný výkon, ale nepůjde o pouhý zaplněný slot.

A stát? Tomu jde o spokojenost všech. Přesnější by bylo říct, že se před každým snaží obhájit svou existenci. Pokud někdo získá spokojenost, stát si to zaznamená posunem po své stupnici. A bodování pak probíhá primárně za dva nejníže položené ukazatele na stupnici. Také jsou mu vždy předkládány určité události, které musí řešit, zatímco si ostatní hrají na svém politickém písečku. Jeho příjmy přichází pochopitelně z daní. A kdyby nezískal dost financí, tak může následovat cestu Řecka nebo Islandu a zbankrotovat. To znamená půjčky z mezinárodního měnového fondu a také řádný bordel na hrací desce.

Placení daní státu není úplně primitivní záležitost. Dělnická třída to má snadné, prostě se podívá na svou populaci a na státní politiku. Ale takový podnikatel, který vyplácí mzdy a ještě vlastní firmy a má vlastní kapitál, to už není na jeden pohled. Naštěstí jsou zde velmi dobře udělané přehledové kartičky. A to rovnou dvoje pro každého hráče. Větší s podrobným popisem všech akcí a možností, ke kterým patří i menší s připomínkou dostupných možností. V každém případě jsou zde i přehledně daně. A tak se stačí jen řídit instrukcemi a nemusí se jednat o žádného strašáka.

Pochopitelně má každá z frakcí své speciální akce, kterými je možné ovlivňovat jak svou, tak celostátní scénu. Například podnikatel má speciální přístup k podnikatelským nabídkám, kdy je možné suroviny nakupovat levněji než na volném trhu, případně ze zahraničí. Stát může přispívat dotacemi pro jednotlivé sféry a získávat body, pokud je někdo využije. Střední třída i podnikatelé krom vytváření firem je mohou i prodávat. A všichni mohou vytvářet politický nátlak a snažit se prosadit nějaký zákon. A to jak již během kola jako součást akce, případně něco vyhlásit a zkusit jej změnit na konci kola. Protože právě směřování státu do jednoho ze tří ekonomických směrů často určuje, v jaké míře a zda vůbec jsou některé z těchto i dalších možností dostupné.

Hlasování o zákonu vypadá zábavně a fanoušci strategie Shogun si jistě povšimnou obdobného rozhodovacího stromu. Všichni hráči v pořadí hry, tedy dělnická třída, střední třída, podnikatelská třída a stát, začnou hlasovat, zdali jsou pro, nebo proti. Následně se z pytlíku vytáhne pět barevných kostiček představující jednotlivé frakce. Podle toho, jak daný hráč hlasoval, se posléze přiřadí.

Druhé kolo hlasování jsou takzvané influence kostky, tedy jakási reprezentace schopnosti ovlivňovat veřejné mínění. Všichni hráči oznámí, kolik jich mají, poté v tajném hlasování přihodí tolik, kolik chtějí. Pokud byl součet barevných a influence kostek pro změnu alespoň stejný jako proti, tak se politika v dané oblasti změní. Všichni, kdo hlasovali v osud zákona, který nakonec nastal, získají bod a jejich kostky se zahodí, zatímco neúspěšní hlasující se vrací do pytlíku. Influence kostky jsou ztraceny vždy. Jinými slovy, pokud třeba dělnická třída bude opakovaně prohrávat své snahy o prosazení zákonů, ať již v pozitivním, případně negativním smyslu, tak bude stále větší šance, že se jejich vůle prosadí při dalším hlasováním.

Samozřejmě jdou veškeré komponenty ovlivňovat případnou hrou, například práce v médiích je pro případný zisk speciálních hlasovacích kostek jistě dobrou volbou.

Samotný základ funguje velice dobře, nicméně existují dvě rozšíření, která vznikla díky crowfundingové kampani. Jedno přidává historické události, díky nimž je možné vidět dopad velkých politicko-ekonomických zlomů na fungování hráči vytvořeného fiktivního státu. Druhé jménem Crisis & Control přidává mód pro solo hráče, ale také možnost automou nahradit jakéhokoli chybějícího hráče. V základní hře jsou totiž hratelné strany pouze na základě toho, kolik hráčů je k dispozici. Ve dvou se jedná o pracující třídu a podnikatele, ve třech se přidá střední třída, tudíž stát je obvykle možné hrát pouze v plném počtu. Krom automy nabízí i další události, skryté agendy a prostě větší rozmanitost celé hře.

Hru vydává vydavatelství Hegemonic Project Games, tedy vydavatelství vzniklé jen pro distribuci tohoto ekonomického počinu. To je vždy jakýmsi varovným znamením, pokud vydavatelství existuje jen pro jednu svou hru. Panují totiž obavy, že se může jednat o nedotestovanou hru, případně nedostatečně odladěnou, kde prostě nadšení tvůrců převládlo nad objektivním hodnocením. Ovšem dle dosavadních ohlasů to není případ této unikátní deskovky.

Čeští fanoušci pochopitelně doufají, že by mohla tato karetka vyjít v češtině. Minimálně pro pochopení pravidel by se jednalo o značnou pomoc. Ač takové zprávy zatím nemáme, lze předpokládat, že o tom některá česká vydavatelství minimálně uvažují.

Prázdné poličky obchodů jasně vypovídají o hráčském zájmu a dosavadní ohlasy o kvalitách hry. Pro všechny zájemce složitých či silně ekonomických a politických her tak čeká minimálně trocha toho vyčkávání před dobou, než se Hegemony: Lead Your Class to Victory zase někde mihne.