Proč padouši říkají: „Nejsme tak odlišní, ty a já?"

„Nejsme tak odlišní, ty a já.“ Věta, která zazní v každém druhém filmu, kdy se padouch konečně střetne s hrdinou. A téměř vždy je to ve chvíli, kdy má padouch navrch — fyzicky, psychicky, morálně. Ale proč to slyšíme pořád dokola?

Tohle klišé slouží k jednomu účelu: humanizovat záporáka. Ukázat, že není jen karikatura zla, ale někdo, kdo má své motivace. Tvůrci tím chtějí říct: „Podívejte, i on je jen člověk.“ Fungovalo to — poprvé. Ale dnes? V současnosti jde spíš o línou scenáristickou berličku. Není potřeba vyprávět příběh padoucha, stačí ho nechat říct tuhle jednu větu a máme hotovo. Replika se stala instantním dramatem.

Ale vážně? Nejsme tak odlišní? Hrdina zachraňuje lidi. Zloduch pálí města. Hrdina riskuje život. Zloduch vraždí ze žárlivosti nebo komplexu. To nejsou nuance, to je propast. V reálném světě by to znělo jako výmluva, ne argument.

A přesto to znovu uslyšíte. Protože ta věta zkrátka zní dobře, ale nedávejte jí víc váhy, než si zaslouží. Pokud film musí říct, že jsou si hrdina a padouch podobní, místo aby to ukázal, něco selhalo.