Přepište Sapkowského: Zaklínač: Cesta osudu a Rónin

Máte rádi Zaklínače a toužíte konečně po pořádné deskovce z tohoto světa? Vydavatelství Asmodee před rokem vydalo deskovku Zaklínač: Cesty osudu, ke které existuje hned několik rozšíření. Tento rok vyšla i nová přepracovaná verze s podtitulem Rónin, která většinu těchto problémů řeší.

Původní Cesty osudu si hrají se zajímavou myšlenkou. Co kdyby se Geraltovy knižní příběhy odehrály úplně jinak? Jako hráči tak máte možnost přepsat mnohé situace, do kterých se Bílý vlk dostal. Hra tuto myšlenku kombinuje s bodovým systémem, takže pokud vám jde jen o vítězství, nějaké příběhové změny vůbec řešit nemusíte. Jde přitom o kompetitivní hru pro dva až pět hráčů. Ne že by snad Geralt, Yennefer a Ciri mezi sebou nutně bojovali, spíš jde o to, kdo je ve výsledné baladě od Marigolda tou největší hvězdou. Přesto vás hra nadchne především vizuálním zpracováním vycházejícím ze třetího videoherního Zaklínače.

Samotné hraní vypadá následovně. Na začátku si vyberete příběhový scénář, základní hra obsahuje tři. Každý scénář se hraje na tři kapitoly, což jsou vlastně tři příběhové dvojstránky. Ono jich je tam samozřejmě víc, ale které konkrétně odkryjete, záleží na vašich „rozhodnutích“. Každá taková dvojstránka se hraje na tři kola, přičemž podle počtu zahraných symbolů v daném kole se určuje, která z těchto dvou stránek bude silnější a tedy i kterou příběhovou cestu si jako hráči dál zvolíte. Vidíte přitom jasně to, jaké symboly budou v případě dané volby následovat, takže můžete takticky přemýšlet spíš nad tím, jaké symboly by se vám hodily než nad tím, jestli se vám reálně podaří změnit Strigu na princeznu Adu.

Pořadí, ve kterém hráči tahají, se mění každé kolo podle toho, jakou obsadí pozici při tahání karet. V prvním kole je pro každou kapitolu napsané pořadí v pravidlech, což je škoda. Logičtější by bylo mít to napsané přímo někde na první kartě samotné kapitoly. Během kola nejdřív doplníte karty na plán, potom podle pořadí iniciativy taháte tyto karty na ruku a přesunete svou postavu zpátky na odkládací políčko. Všichni hráči pak najednou vyloží dvě karty z ruky na časovou osu a vyhodnotíte efekty. Nakonec spočítáte nejčastěji zahraný symbol u vás a všech hráčů, položíte žeton daného kola, pardon, žeton osudu, na stránku s tímto symbolem a hrajete další kolo.

Na konci kapitoly si spočítáte vítězné body a body zkušeností a připravíte plán na hraní další kapitoly. Zkušenostní body vám odemykají speciální schopnosti, které můžete použít přesně jednou za celou hru, každá postava má tyto schopnosti čtyři. No a pokud máte zkušenostních bodů fakt hodně, tak vám přidávají i vítězné body. Ty se dají získat i dalšími způsoby, jako je plnění různých vedlejších úkolů, ale to už bychom zacházeli do přílišných detailů. Každý scénář má přitom i několik specifických věcí, které mohou zmíněná pravidla pozměnit nebo přidat nové.

K původní hře vyšlo mnoho rozšíření. Jedno vám přidá celý další scénář a novou hratelnou postavu. Název Triss a zrníčko pravdy je dostatečně vypovídající. Další s názvem Legendární nestvůry mění kompetitivní hratelnost za kooperativní. Do hry přidává lov a snahu přežít. Předposlední doplněk s názvem Divoký hon ze hry dělá souboj všech proti jednomu, přičemž ten jeden hráč se zhostí právě role Divokého honu. A pokud chcete extra zaflexit, můžete si zakoupit akrylové tokeny, které nahradí kartonové z původní hry. Mimochodem, původní hra se dá zakoupit ve verzi s trojrozměrnými miniaturami nebo s kartonovými postavami, přičemž každé rozšíření vám rovnou poskytne obě tyto varianty najednou.

A teď se přesuneme do dobového Japonska, kde alternativní verze Geralta a jeho kamarádů prostě jen sbírá body. Rónin je nejnovější verze původní hry, která tematicky vychází ze stejnojmenné mangy. Dá se hrát samostatně a kromě toho, že se úplně zbavuje jakéhokoliv příběhu a podstatně zjednodušuje pravidla, v sobě zároveň kombinuje některá rozšíření z původní hry.

Jak jsem zmínil, pokud vám příběh v původních Cestách osudu vadil, v Róninovi vás žádné čtení textů zpomalovat nebude. Místo celé „knihy“ je tu scénář na jediné kartičce, přičemž hned na začátku vidíte všechny tři kapitoly najednou i s konkrétní dvojicí symbolů. A také tu vidíte pořadí hráčů v prvním kole. Takže už to nemusíte složitě hledat v pravidlech.

Karta hrdiny je stejná jako v původní hře včetně zvláštních schopností a získávání zkušenostních bodů. Akorát jí chybí výřez na kartičku sidequestu, protože ty se ve hře nenacházejí. Také zmizela speciální pravidla pro jednotlivé kapitoly. Všechny se tu mechanicky hrají stejně. Zároveň jsou součástí balení rovnou i postavy Triss a Eredina, které jste v původní hře dostali jen v rozšířeních.

Rónin ale přichází s novou mechanikou a tou jsou Aliance. Na utváření a upevňování aliancí používáte právě zbývající dva symboly, které nejsou pro kapitolu podstatné. Zpevňováním aliance můžete získat schopnosti protihráče, přičemž může být symetrické i asymetrické, to záleží na dohodě mezi hráči na začátku hry. Taková aliance vám může přinést extra body, zároveň ale bodově pomáháte i svému protihráči. Jestli vám to za získání jeho schopností stačí, nebo ne, to už je na vás.

Změnilo se i počítání symbolů. Místo týmového sčítání nejčastějšího symbolu fungujete v Róninovi samostatně a řešíte jen svůj vlastní nejčastěji vyložený symbol. No a to má potom vliv na počítání bodů na konci hry. Změnou prošel i design, jak postav, tak herních komponent i herního plánu tak, aby všechno připomínalo Japonsko, anime či mangu. Herní plán tak můžete alternativně použít třeba na přípravu sushi.

Rónin je tedy do značné míry zjednodušenou a přímočařejší verzí původní hry a je vhodný hlavně pro ty hráče, kterým v původní verzi vadí příběh a jdou hlavně po mechanice. Zároveň jsou ale obě verze hry nádherně vizuálně zpracované a všechny krabice obsahují výborně řešené inserty, do kterých si klidně uložíte všechny kartičky a komponenty, což je věc, kterou často u deskovek nevidíme a minimálně za to si zaslouží velké plus. Pravidla jsou ale v obou verzích poměrně jednoduchá, takže hry jsou vhodné i, ba dokonce hlavně, pro svátečnější hráče. Doba dohrání obou her, ale hlavně Rónina, je tak do hodiny a půl, takže se skvěle hodí na krátké posezení s přáteli.