Populární Gwent se v létě objeví v krabicové verzi

Mnoho videoher se snaží uchvátit hráče silným zážitkem. To může být hloubkou a propracovaností příběhu, úderností, rozsáhlostí, uvěřitelností světa a rozmanitostí toho, co lze ve hře dělat. Někdy se z těchto vedlejších činností, původně zamýšlených jen jako doplněk hlavního příběhu, stane něco víc. Zářným příkladem je samozřejmě karetní Gwent z třetího dílu slavné zaklínačské série od CD Projekt Red. Tato menší minihra překvapila hráče jak svou hloubkou, tak originálním konceptem. A za léta od vydání se digitální karetní verze velmi vyvinula a změnila. Nyní se ale chystá fyzická kopie, která by měla potěšit jak všechny deskovkáře, tak fanoušky původní předlohy. Nepůjde totiž o upravenou verzi, v níž se vyvinula digitální karetní adaptace, ale o původní koncept známý právě všem fanouškům Bílého vlka.

Původní koncept hry Gwent je založen nejen na chytrém využití karet, ale také na blafování. Jednotlivé karty jsou často velmi rozdílné a jejich využití se situačně velmi liší. Ale přestože některé z karet mohou být na první pohled očividně oproti jiným silnější, nejsou hráči pro vykládání omezeni žádnými restrikcemi, jak bývá v podobných hrách zvykem. Důvodem, proč si to tvůrci mohou dovolit a přesto zachovat zábavnost i vyrovnanost, je nutnost blafování. Vítězem duelu totiž není ten, kdo vyhraje jedno kolo, ale je nutné zvítězit dvakrát. V rámci toho je možné zkoušet na soupeře triky jako zahrát tak silné karty, aby soupeř vyházel všechny své a prohrál následující dvě kola. Což je pochopitelně strategie, které si jsou všichni účastníci duelu vědomi.

V tomto směru může Gwent připomínat úspěšného Mozkožrouta, za nímž mimo jiné stojí tvůrce slavných Magic the Gathering, nejznámější a stále hrané sběratelské karetní hře na světě. V této malé karetce je ale blafování způsobeno tím, že každý z hráčů má možnost svému soupeři ukrást jeho právě vynášenou příšeru, přičemž tato možnost je na celý duel omezena.

Gwent je však o něco komplexnější. Hráči mají možnost vykládat své karty do tří různých řad představující válečníky na blízko, střelecké jednotky a válečné stroje. Hráči se střídají ve vykládání karet. Také mají možnost zahrát Pass a tím se do konce kola vzdát tahu. Pokud tak učiní oba, vyhodnotí se kolo, přičemž vyhrává hráč s větší silou.

Kdyby šlo o pouhé porovnání vyšší síly, jednalo by se jen o algoritmickou optimalizaci. A ač takové hry mají také své příznivce, jen těžko dosahují takové masové obliby. Různé schopnosti, strategie i trocha štěstí jsou klíčem k zážitku, jaký hra poskytuje.

Příkladem může být karta Návnady, která hráči umožní vrátit mu do ruky jeho nejsilnější kartu. Nebo třeba počasí, které téměř zcela zneguje sílu jednotek v nějaké řadě. Ale to je jen jeden z mnoha příkladů speciálních karet. Načasování je tedy důležitou součástí úspěšné strategie.

Dalším příkladem jsou velitelé, kteří mohou jednou za hru přispět svou jedinečnou schopností, nebo frakce přinášející také nějaké drobné výhody.

Gwent byl již dříve fyzicky dostupný, ale pouze v rámci limitované edice dodávané k rozšíření Srdce z kamene. Jelikož se jedna z herních frakcí přidala do videohry až později, tak ve fyzické variantě chyběla. Nově chystaná fyzická varianta bude nejen dostupnější, ale také obohacena i o chybějící frakci a bude tedy obsahovat přes čtyři sta karet. A co víc, karetní hra vyjde dokonce v plně počeštěné verzi díky vydavatelství XZONE a překladatele Filipa Ženíška, který mohl i za překlad původní hry.

Poté, co vyšla kompletní edice posledního dílu zaklínačské trilogie, tak byli tvůrci bombardováni dotazy na vydání samostatně hratelného Gwentu. Toho se fanoušci nakonec dočkali.

Jednou variantou je kampaňová a vysoce hodnocená hra Thronebreaker: The Witcher Tales vyprávějící příběh za Meve, neohroženou vládkyni Lyrie a Rivie.

Druhou digitální variantou hratelnou dodnes je GWENT: The Witcher Card Game. Zde se podoba hry nevyhnula jistým nešvarům, které jsou u digitálních variant karetních her běžné. A to je přizpůsobit se tomuto médiu natolik, že by bylo velmi obtížné přenést hru jedna ku jedné na hrací stoly. Navíc počet bojových linií se zmenšil ze tří na pouhé dvě.

Díky tomu, že současný Gwent (nyní pojmenovaný opět jako Gwint) bude vycházet z původní verze, jistě si najde fanoušky jak videohry, tak původní verze digitálního karetního zpracování. A že se tvůrci chtějí pustit do této verze ve velkém, ukazuje i to, že krom pravidel pro běžné hraní v krčmě budou k dostání i turnajová pravidla.

Lze se tak těšit na všechny frakce využívající reálie známého univerza.

Severní království orientované především na válečné stroje vzájemnou podporu jednotek, které zesilují sílu při vytvoření vhodného šiku stejně pojmenovaných jednotek.

Císařský Nilfgaard libující si v mechanice špionů, tedy jednotek, které hráč za líznutí vlastních karet hraje na protivníkovu stranu herního pole.

Scoia'tael schopné variabilně si vybírat, zda budou jejich jednotky umístěny buď do boje nablízko, nebo na dálku, případně tahání spojenců z balíčku.

Monstra snažící se přečíslit své protivníky s pomocí hordami nepřátel.

A nakonec i frakce Skellige, jež se do hry dostala až s rozšířením O víně a krvi, která je reprezentována válečnými loděmi a umí pracovat s již odehranými a odhozenými kartami.

Pochopitelně tento výčet schopností jednotlivých frakcí je jen velmi orientační a strategie lze měnit jak s pomocí přidaných hrdinů, tak neutrálních karet, případně volbou méně běžných strategií.

Za touto verzí stojí kanadské studio No Loading Games a má pochopitelně oficiální licenci CD Projekt RED. A na rozdíl od prvního limitovaného vydání se nyní lze těšit na standardní karetní rozměr 63 x 88 mm odpovídající standardu mezi karetními hrami. Proto nebude problém sehnat dodatečné komponenty zvyšující pohodlí hráčů, například obaly, krabičky na balíčky a neoprenový playmat.

Naskladnění lze očekávat během letošního léta, tedy k 10. výročí třetího Zaklínače, takže tou dobou lze očekávat od mnoha fanoušků onen oblíbený dotaz…