Po dlouhých odkladech konečně vyšla deskovka Frostpunk

Devatenácté století se vyvíjelo jinak, než jej známe v naší historii. Alespoň ve světě Frostpunku. Teplota se postupně snižovala, až padl poslední list ze stromu a nahradil jej věčný sníh. Lidé se vydali na sever, kde podle zvěstí měla stát poslední bašta lidstva vystavěná britským impériem. Teplá oáza uprostřed třeskutými mrazy zmítané pustiny, kterou se vydala hledat skupina přeživších z Londýna. Cesta znamenala mnoho ztrát, ale nakonec dosáhli svého cíle. Byli oslabení, na pokraji vyčerpání a hladoví, ale museli přežít. To znamenalo zajistit si jídlo, přístřeší a především teplo, které generovala monumentální stavba uprostřed kráteru. Ovšem zároveň to byla stavba, která se mohla rozbít a odsoudit tak všechny k brzké smrti. Takové je příběhové pozadí deskové hry Frostpunk založené na stejnojmenné počítačové hře. Hra, která ve své původní podobě měla být nejen výzvou, ale také morální zkouškou pro každého hráče. Deskoherní podoba neslibuje nic menšího.

Původem malé nenápadné studio 11 bit studio se do povědomí videoherního světa zapsalo s malou nenápadnou hrou This War of Mine. Tato hra přenesla hráče do fiktivního města Pogoren. Nicméně znalci válečné historie v něm zcela jistě poznají Sarajevo, které bylo obléháno a odstřelováno skoro čtyři roky. Hra byla stylizována převážně do černobílé palety. To skutečně podtrhovalo ponurou atmosféru.

Hráči měli k dispozici úkryt v podobě domu s několika přeživšími. Hlavní byla ale morální výzva. Hráči se dostávali do situace, kdy jim v úkrytu docházelo jídlo a bylo třeba se rozhodnout například riskovat svou budoucnost kvůli prohledávání ruin, pokoušet se obchodovat s lidmi, kteří dobře věděli, že cena jídla vysoce převyšovala bezcenné zlato, nebo bylo možné krást. Ale postavy nebyly jen bezcitné loutky, které dělaly jen to, co jim kurzor myši nabýdnul. Měly svou vlastní morálku, svůj způsob, kterým se vypořádávaly se stresem, a také své výčitky z věci, jež je potkaly.

Hra rozhodně nebyla pro každého a dokázala přinést hráčům skutečně silný, byť nepříjemný zážitek. Ať již uvědoměním, čemu byly tyto postavy vystaveny, případně třeba zjištěním vlastních morálních hranic.

Videohra Frostpunk na tom byla podobně, pouze se nejednalo o blesk z čistého nebe, ale o hru plnou očekávání. Zde byla role hráče rozdílná. Nestaral se jen o pár přeživších v rozbombardovaném městě, ale o celé město s nedostatkem všeho. Málo střech nad hlavou, nedostatek jídla, všudypřítomný mráz, ale také potřeba spánku, těžby uhlí, nemoce a vše, co ke správě města v zamrzlé pustině patří. Namísto druhoválečné stylizace bylo vše zpracováno do stylizovaného steampunku.

Hra postavila hráče do role správce města a krom jiného mu umožňovala podepisovat zákony. Opět se jednalo o morální volby, přičemž jednou z prvních bylo, zdali povolit dětem drobnou práci v podobě přenášení drobných věcí, případně plné pracovní nasazení. Pochopitelně je možnost i takový zákon zcela nepodepsat, ale nedostatek pracovní síly a nutnost udržovat přísun mnoha surovin nutí hráče dělat těžká rozhodnutí.

Na základě obou videoher vznikly také deskové hry. První je pochopitelně This War of Mine, která zachovala ponurou estetiku a dokonce zachovala rouglike elementy známé z počítačové předlohy. To znamená, že hráč započne hrát hru a selže. Nicméně v druhém průchodu již bude mnohem schopnější, například bude znát lepší způsob, jak uvařit pro své přeživší polévku hned, ne až po pár dnech, díky čemuž se dostane dál. A poté nabere nové zkušenosti a tím se s každým průchodem jeho znalosti zlepšují. Desková hra se o toto postarala svérázným způsobem v podobě herního deníku. Ten měl vždy v ruce jen vedoucí hráč a po každé fázi hry rotoval. Tím se mohli všichni u stolu poměrně rychle seznámit s pravidly a přitom před nimi v prvních průchodech stálo neznámo, které znali z původní předlohy.

Dalším elementem byla kniha scénářů, jež obsahovala ohromné množství malých událostí, které často daly hráčům na výběr. Tím se objevovaly větší i menší příběhy, ale také značná výzva v tom ve válce zmítaném Pogorenu přežít.

Už jen fakt, že je hra doporučena až od osmnácti let, jasně dává najevo, že hráčům bude převyprávěn velmi dospělý příběh, jenž je plný náročných a morálních výzev.

Hra se dočkala rovnou dvou rozšíření, čímž se možnosti deskové hry značně rozšířily.

Heslo "Ne každý ve válce je vojákem" bylo prokázáno jak ve videoherní podobě, tak v té deskoherní. Za hrou stálo polské vydavatelství Galakta.

Není proto překvapením, že se fyzické podoby dočkala i zmíněná hra studia 11 bit studios, jež se zaobírá přežitím v sněhem přikrytém městě. Tentokrát se o hru postaralo polské studio Glass Cannon Unplugged. Hra, jak už tomu u podobných projektů bývá, se prvně objevila na Kickstarteru. Hra požadovala pro úspěch kampaně vybrat 200 000 eur, což bylo překonáno s vybranou částkou 2 496 308 eur.

Za hrou stojí stejný designér, který se postaral o zrod slavné deskové hry Nemesis. Semikooperativní hra, v níž nebylo moudré věřit svým spoluhráčům.

Vydání bylo očekáváno v roce 2021, ale několikrát bylo odloženo. Poslední datum vydání v česku bylo 16. února, ale hra se na pulty obchodů nakonec dostala nečekaně o několik dní dříve. Přispěvatelé na Kickstarteru se z hry mohou těšit již ke konci ledna.

Na hráče čeká zajímavý zážitek, který připomíná videoherní podobu. I zde herní oblasti dominuje generátor v podobě dvaceti centimetrové miniatury. Krom toho, že značně překáží ve výhledu, tak slouží i hernímu účelu. Z vrchu se vhazují kostky představující palivo, pokud z generátoru vypadnou, tak to znamená poškození. I z toho důvodu je miniatura generátoru dostatečně veliká, aby se minimalizovalo poškození skrze náhodné drknutí do stolu.

Stejně jako tomu bylo u předchozí deskové hry, i zde půjde o kooperativní zážitek. Podle dosavadních ohlasů je hra obtížná, přičemž rozhodnutí, která hráči učiní, se jim v mnohém vrátí.

Opět se jedná hru se scénáři. Těch je v základní hře poměrně dost a mění různá pravidla, případně třeba dostupné technologie. Stejně tak je nutné zvolit si obtížnost, která mimo jiné upravuje počáteční suroviny. Herní plocha se skládá ze středového dílku, kolem nějž se budou skládat dvě řady hexagonových dílků. Ty budou představovat město uvnitř kráteru a také vzdálenost od generátoru tepla. Neodhalené dílky představují zasněžené a tedy prozatím nedostupné oblasti.

Teplotní stupnice obsahuje hned několik ukazatelů, které jsou navíc z několika kusů. Na první pohled se může zdát práce s teplem nepřehledná, ale ve skutečnosti je poměrně jednoduchá. Některé budovy mají garantované zateplení. Jakákoli akce, kterou hráč dělá skrze obyvatele mrazem sužovaného města, může být buďto zateplená, nebo nezateplená. V druhém případě čeká obyvatele nemoc. A právě stupnice tepla určuje, jak na tom některé z akcí jsou. Například zateplená budova má svou akci vždy hezky vyhřívanou, ať je umístěna kde chce. Nicméně i vzdálenost od generátoru, tedy od středu herního pole, hraje svou roli. Zde pochopitelně platí, že i nezateplená budova může hřát, pokud je dostatek tepla. Samotná potřebná úroveň zateplených a nezateplených akcí se určuje vhazováním uhlí, přičemž každé kolo začíná generátor vždy na nule. S postupem hry tak jednotlivé ukazatele budou stoupat, což reprezentuje postupně se zvyšující teplota. Jednou z výjimek je odklízení sněhu, tedy přidávání nových dílků mapy. To je vždy akce, po níž dělníci chytnou nemoc.

Další nadstavbou hry jsou karty samotných občanů města. Patří vždy k některé z kategorií, tedy normální dělník, inženýr a dítě. Jejich zahrání může poskytnout speciální akci. Například s inženýrem odklidit o jedno zasněžené pole navíc, ale zároveň poslat marodit o jednoho občana navíc.

Komu by se již vysoká obtížnost i variabilita základního balení nezdála dostatečná, tak si může přikoupit i rozšíření Zoceleni mrazem. To přinese nové karty, scénáře, nové karty zákonů a jejich důsledků, celkově lze najít rozšíření herních možností i zvýšení obtížnosti. Existují i další rozšíření, ale ty jsou již pouze kosmetické.

Všechna dosavadní rozšíření byly součástí kickstarterové kampaně, je tedy milé, že hráči nejsou o žádný herní zážitek ochuzeni. A bude-li se hře dařit, třeba nás tvůrci ještě poctí nějakým pěkným rozšířením.