Papírové doupě se rozšiřuje o nová dobrodružství

Temné kobky, které skrývají mnohá tajemství a hromady pokladů, přímo vybízí k vykradení. A že je hlídá minotaur, lich a jakési chapadlovité cosi, nehledě na hromadu přisluhovačů a pastí? To je jen příjemný bonus, který historku večer v hostinci krásně podtrhne. Takovýto scénář by měl být vlastní všem příznivcům Dračího doupěte a jeho obdobám. Stejné myšlenky se drží i desková hra Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství, které však vynechalo všechen balast okolo, například tvorbu postavy, vymýšlení příběhu, smlouvání u obchodníků, nudné hladovění v zapadlé uličce a mnoho dalších radostných kratochvílí známých milovníkům tohoto systému. Namísto toho se zaměřilo pouze na jedno tažení s příjemně generickou skupinkou čtyř dobrodruhů. Rychlá, snadná a zábavná čmárací hra, to byl záměr, který se hře povedl zachytit. Hra byla velmi úspěšná a dokonce ji mělo vydavatelství TLAMA games po nějaký čas vyprodanou. Není proto divu, že nám přinese i rozšíření Papírové doupě: Nová dobrodružství, které toho sice nepřidává mnoho do šíře pravidel, ale přesto velmi příjemně vylepšuje již tak dobrý zážitek ze hry.

Hry typu flip-and-write, případně jako v tomto případě roll-and-write, jsou poslední dobou stále oblíbenější. V češtině se používají pojmy jako čmárací, kreslící a nebo právě škrkací. Hráči dostanou informaci, kterou nějakým způsobem zakreslí nejčastěji do svého archu a snaží se překreslit své soupeře. Papírové doupě patří rozhodně k jednodušším hrám tohoto typu, ale to nijak nesnižuje jeho kvality. Hráči zakreslují pouze získanou výbavu, zranění a samozřejmě i cestu po plánku. Hra se snaží doručit hráčům rychlý, uchopitelný a zábavný zážitek. Minimálně opakované vyprodání z obchodu TLAMA games svědčí o oblíbenosti mezi hráči.

Oznámení opět proběhlo formou soutěže, jak je ostatně u vydavatelství poslední dobou zvykem, přičemž následně videem s Miroslavem Tlamichou, majitelem vydavatelství, který tento nový kousek představil.

Základní hra přinesla jednoduchý koncept. Hráči si vzali své archy a tužku. Zakreslovací oblasti působí na první pohled složitě, protože obsahují jak mapu, tak deník jednotlivých družin. Po krátkém vysvětlení se však dá vše snadno pochopit. Jedno kolo spočívá v hodu společnými třemi bílými a třemi černými kostkami, následně si každý z přísedících libovolné tři vybral a zakreslil jejich účinek na svůj arch. Po osmi hodech bylo hotovo a hráči mohli zjistit, kdo je vítězem.

Kostky bylo možné používat na rozličné akce. U některých na kostce nezáleželo, jindy bylo nutné brát v potaz její barvu, symbol nebo obojí najednou. Mohlo jít pochopitelně o pohyb po podzemním komplexu, ale také vyrábění lektvarů nebo předmětů, případně vylepšování jednotlivých postav. V rámci pohybu pak bylo možné získat nějaký poklad, užitečné předměty, bojovat s nepřáteli a nebo stoupat do pastí. Pro velký úspěch dokonce opakovaně.

Důležitým milníkem v průchodu jsou vždy tři velká monstra, která mohou být dána vybraným scénářem, případně po dohodě vybrána náhodně. Jejich pozici však určovala vybraná mapa, proto hráči věděli, co očekávat. Tito velcí šéfové měli své vysoké statistiky a také slabinu, odměnu i postih. Hráči tak měli jistou představu, kterého ze svých hrdinů dostat na vysokou úroveň pro snazší poražení těchto výzev. Se všemi přisluhovači vždy bojuje jen jeden člen družiny, ale zde bojuje celá parta. K souboji dojde vždy, ale bude-li se hráč o něj vůbec pokoušet, tak záleží, zda během své výpravy hráč prošel slují tohoto hrubiána. Kdykoli v minulosti, nejen v kole, v němž k potyčce dojde.

Souboje a vůbec životaschopnost družiny je řešena co nejjednodušeji. Potvora je vždy poražena. Ovšem rozdíl v síle ve prospěch nepřítele se propíše do zranění. To sice stoupá s úrovní družiny, ale i tak je možné jej zcela vyčerpat, za což hráč obdrží "pouze" značný bodový postih. Jelikož tím přijde i o možnost získat kladné body za dosažení velké vitalty, tak by se měly skupiny raději snažit přežít. To je obecně dobrá rada do jakéhokoliv dračáku.

Rozšíření všechny mechanismy ponechává a ani nemění zaběhnutou partu bojovníka, čaroděje, zloděje a kněze. Ovšem jejich schopnosti se mění. Například klerik nebude již hráče ochraňovat před rozmarem Fortuny v podobě hozených lebek na kostkách, ale přidá hráči ihned jeden žeton čtyřlístku, který funguje jako univerzální symbol kostky.

Přibývá však nový mapový základ a s ním i nové vyrobitelné předměty. K tomu samozřejmě nové karty dokreslující předtištěnou mapu a tím variabilita značně narůstá. Nově je možné na mapě potkat silnější pasti, ale také je možné je za utracenou kostku zneškodnit. Nebo k tomu lze použít nový předmět šperhák, jenž má ovšem omezení tří použití za hru.

Největší změnou však budou nepochybně vedlejší úkoly. Každý má tři požadavky v podobě použité kostky, ačkoli i některé schopnosti umožní jeden z předpokladů splnit. Po zaplnění až všech tří polí bude třeba ještě doputovat na specifické místo na mapě, až poté získá hráč příjemnou bodovou odměnu. Čím více předpokladů hráč splní, tím odměněnější pochopitelně bude.

Poslední výraznou změnou jsou truhly. Hráč, který k nějaké přijde, musí nejdříve porazit jejího strážce. Ten se vytáhne náhodně z balíčku a se silou šest až sedm vyzve náhodného člena dobrodružné party. Jelikož je maximální úroveň každého povolání a tím i jeho síla šest, může se chamtivost šeredně nevyplatit. Krom bojovníka s jeho bonusem proti přisluhovačům utrpí i ten nejsilnější dobrodruh nějaký šrám. Nicméně odměna by měla stát za to. Žádnou hru nejsou v balíčku dostupné všechny artefakty, čímž se variabilita příjemně zvyšuje. Nicméně z těch zbylých karet si hráč vždy vybere odměnu dle svého nejlepšího úsudku.

Pro fajnšmekry tu je i možnost ztížení hry přidáním hodnoty síly velkým strážcům.

Základní hra sice obsahovala možnost hraní v solo módu, ale něco tomu chybělo, například odhad úspěšnosti průchodu kampaně. Přece jen bez možnosti umřít se dobrodruzi vždy dočkají nějakého úspěchu. Ihned se pochopitelně objevily úpravy fanoušků, které přinášely bodovou škálu prozrazující hráčům, jak dobře si vedli. Nově je tato možnost přímo implementována v pravidlech, což jistě potěší nejednoho solohráče.

Všechny mapy, respektive karty s informacemi o jejich dokreslení do archu, je možné vybírat zcela náhodně a ignorovat jejich popis. Nicméně atmosférické texty mohou prohloubit deskoherní zážitek. Případně je možnost skládat konkrétní scénáře do kampaně. Ať již ze snahy odhalit, jaké příběhy sem autoři vložili, pro příjemné zpestření, případně třeba pro inspiraci do skutečného sezení s nějakým systémem stolního RPG.

Základní hru nám loni zaslalo vydavatelství TLAMA games k zrecenzování. A jak si hra vedla, je možné zhlédnout ve videu níže.