Papírové doupě je příjemný herní zážitek

Co dělá dračí doupě dračím doupětem? Je to tvorba příběhu? Vytváření postavy? Vylepšování charakterů za pomocí výbavy a zkušeností? Draci? Neschopnost skupiny dohodnout se, jak otevřít jednoduché dveře? Každý má svou vlastní představu a každému vyhovuje něco jiného. Vždy jde však o značnou časovou investici. Papírové doupě má jasno, jde o tu část, kdy parta dobrodruhů probíhá chodbami pokoušeje se pobít všechny tamní potvory ve snaze vydobýt si čest, slávu a nějakou tu pěknou historku k večernímu posezení v hostinci. A ideálně bez oné časové investice.

Hra Papírové doupě - Čmarovné dobrodružství je deskovka žánru, jak již název napovídá, roll-and-write. Český ekvivalent by byl nejspíše "hoď a piš". O české vydání se postaralo vydavatelství TLAMA games, které nám i poskytlo jednu kopii hry k recenzi, čímž jim tímto děkujeme.

Tématicky vychází Papírové doupě z herního systému Dračího doupěte, tedy přesněji z jiné hry na hrdiny, světově proslulejší Dungeons & Dragons, kterou můžeme v České republice znát i pod názvem Jeskyně a draci. Obojí si je dostatečně podobné pro pochopení výchozí inspirace. Bez ohledu na zvolený herní systém, jak se alespoň každý Pán jeskyně z mého okolí shodne, ideální velikost skupinky jsou čtyři dobrodruzi. A nejinak je tomu i zde. Konkrétně tu máme bojovníka, čaroděje, zloděje a kněze.

Všichni hráči budou téměř nezávisle na sobě procházet totožné dobrodružství a kdo bude nejúspěšnější, což je reprezentováno ziskem bodů, ten vyhraje. Ty jde získávat skoro za všechno: za úroveň své skupinky, vyrobené předměty, sesbírané diamanty a nebo za zabíjení monster, ať již malých, či velkých.

Obsah krabice je vcelku očekávaný, štos archů pro hráče, které vypadají až nepříjemně složitě, pár tužek, nějaká ta sada kartiček a dvoubarevné kostky s různými obrázky.

Ač by se mohlo zdát, že se jedná o složitou a nepřehlednou hru, není tomu tak. Arch je rozdělen do jednotlivých sekcí, vše má jasnou a přehlednou grafiku a vše, co hráč potřebuje, v něm je zapsané. Samotná pravidla je možné zkušenějším hráčům vysvětlit zhruba za pět minut a jedna partie trvá nějakých dvacet minut až půl hodinky a to včetně různých verbálních prostojů, kdy hráči o hře debatují, či se jen baví.

Hra je určena pro jednoho, až osm hráčů, což nemá na délku partie žádný vliv. Navíc je horní hranice spíše kosmetickým omezením.

Určitým neduhem, nebo spíše faktem při využívání mechanismů jako kostky je jejich náhodnost. Pokud kostky přejí jednomu hráči a potopí druhého, ne každý to považuje za zábavné a moderní deskové hry se tomu spíše vyhýbají, či faktor náhody nějak obcházejí. V Papírovém doupěti, ač se jedná o roll-and-write, jsou kostky vlastně až skoro pouhým kosmetickým doplňkem.

Hodí se všemi šesti kostkami a každý hráč si vybere tři z padlých symbolů a ty pro něco použije, aniž by je zabral ostatním. Tedy zapíše si je do svého deníku a vykoná, co mu vybrané kostky umožní.

Pohyb o dvě místnosti vyžaduje nějakou kostku. Míchání lektvarů vyžaduje nějakou kostku. Výroba čtyř z osmi předmětů vyžaduje nějakou kostku. Přesněji, jde o výrobu poloviny předmětu, protože vyrobit celý předmět najednou by bylo moc dobré a naši dobrodruzi jsou trochu lemplové. Poté tu jsou čtyři předměty, které vyžadují symbol konkrétního povolání, to už je na výběr kostky náročnější, protože je konečně třeba něco konkrétního. Zvýšení úrovně nějakého člena skupiny je ještě náročnější, to totiž vyžaduje jak správný symbol, tak i barvu kostky, což je vlastně i jediná akce, která se na barvu kostky ohlíží.

Pak tu jsou ještě tři speciální symboly, čtyřlístek mohou hráči využít jako jakýkoliv jiný symbol povolání i barvu kostky. Tři boty lze využít pouze jako pohyb, ale o tři místnosti, nikoli o dvě. Poslední symbol lebky pak způsobí každému hráči jedno zranění.

Kdyby padly tři lebky, nebo tři čtyřlístky, jedná se o nelegální výsledek a provede se nový hod.

Z tohoto výčtu je jasné, že kostky spíše trochu znesnadňují provést nějakou akci, případně vnáší určitou míru nejistoty, ale vlastně na nich tolik nezáleží.

Hod s nimi se provede celkem osmkrát a je dohráno, takže je vidno, že hra ani netrvá dlouho.

Takže, když jsme si vysvětlili, že na kostkách v zásadě nezáleží, můžeme se podívat na to, jak hra vlastně funguje.

Zmínění hrdinové, krom samotné síly rovnající se jejich úrovni, mohou poskytovat i bonus, pokud hrdina dosáhne páté úrovně, přičemž šest úrovní je maximum.

Bojovník poskytuje bonus do boje proti velkým strážcům podzemí, čaroděj umožňuje při získávání úrovně ignorovat barvu kostky, zloděj poskytuje diamant a kněz umožní skupině ignorovat lebky, které padnou na kostkách.

Co se životů skupiny týká, tak je to jednoduché. Maximální počet životů je roven součtu úrovní hrdinů. Jedno zranění je jedno začerněné srdíčko. Kdyby počet zranění přesáhl maximální počet životů... tak skupina pokračuje dál ve svém dobrodružství. Nejsou to žádní břídilové, aby je taková prkotina jako smrt zastavila v jejich cestě.

Namíchaný lektvar neléčí již udělená zranění, ale předchází dvěma zraněním do budoucna, je tedy možné se ověsit baňkami s lektvary jako vánoční stromeček a nebát se žádného škrábnutí, nebo proklátí kopím a podobných bolístek.

Díky tomuto jednoduchému mechanismu není třeba ve hře potřeba požívat gumu, což by docela kazilo zážitek i tempo hry.

Když se podíváme na herní archy, tak je zde předtištěna mapa. Je plná pastí, malých potvor, odměn, diamantů a strukturálních překážek, jako jsou stěny a voda. Přesto není každý průchod dobrodružstvím stejný, protože zde vstupují do hry karty. Hráči vylosují, nebo si vyberou dobrodružství. To přidá nějaké stěny, případně vodu a také velké potvory vždy s úrovněmi jedna, dva a tři. Ty je možné vybrat i náhodně, ale každé dobrodružství má na zadní straně karty jak atmosférický text, tak i konkrétní velké potvoráky.

Aby té rozdílnosti bylo více, tak každý hráč získá i svůj osobní úkol a také nějakou základní schopnost. Ta zároveň určí, kteří dva hrdinové potřebují bílou kostku k postupu na vyšší úroveň a který potřebuje černou. Díky tomu jsou vstupní podmínky všech hráčů dostatečně rozdílné, aby měl každý z nich motivaci zanechat na mapě jinak se klikatící cestu.

Čemu všemu tedy mohou dobrodruzi čelit? Tak v prvé řadě pastem. Pokud vstoupí skupinka na místo, kde je past, obdrží jedno zranění. Pokud znovu vstoupí do stejné místnosti, tak ji spustí znovu. Nevím jistě, jaké skupiny dobrodruhů znáte vy... ale za mne je to naprosto uvěřitelné.

Malé potvory mají svou úroveň a vždy mají dáno, které povolání s nimi bude bojovat. Má-li daný hrdina větší úroveň, než předkreslený přisluhovač, tak si s ním prostě poradí. Pokud je úroveň menší, tak si s ním také poradí, ale obdrží tolik zranění, kolik činí rozdíl úrovní.

Poslední věc na mapě jsou diamanty. Jakmile hráč nějaký získá, na konci kola oznámí jeho souřadnice. Ostatní hráči si jej vyškrtnou a po zbytek dobrodružství jej nebudou moct získat. Pokud stejný diamant získá ve stejném kole více hráčů, tak jej získá každý z nich.

Krom bodů na konci hry, poskytuje určitý počet získaných diamantů bonusy. Stejně tak jsou na tom i lektvary, nebo zabití přisluhovači. Občas se tak povede, že získání jednoho bonusu spustí získání dalšího bonusu.

Nyní se můžeme podívat podrobněji na tři velké potvoráky. Jejich rozmístění je dáno kartou dobrodružství a k boji s nimi dojde na konci třetího, šestého a osmého kola. Tihle šéfové budou bojovat s každým, kdo někdy v minulosti prošel jejich slují. Nyní již bojuje celá skupina dobrodruhů jako jeden. Navíc má nepřítel slabinu vůči konkrétnímu povolání, tedy úrovně dobrodruha se počítají dvakrát.

Potvora má tři úrovně síly. Podle síly skupiny se určí, jak moc dají tomuto nepříteli na budku, tedy kolik obdrží zranění a bodů.

Pokud nedají naši hrdinové dohromady dostatek síly, nebo minou sluj velkého šéfa, musí utéct a potupně přijmout ztrátu bodů.

A hráč, který dá nejvíc zranění, získá i nějaký ten bonus navíc.

Když se vrátíme k výrobě předmětů, tak vytvořením obou polovin získá hráč přístup k jejich schopnostem. To může být zisk extra bodů, bonus do boje s velkými, nebo malými potvorami, více lektvarů, okamžité postoupení na další úroveň, odstřel dvou potvor kdekoliv na mapě a také procházení přes vodu, nebo procházení zdmi.

Jak vidno, hra se snaží hráče neomezovat. Je jen na každém z nich, zda-li se vydají cestou sběrače drahých kamenů, nebo monstrobijce, či alchymistu, jak je v RPG systémech v našich lukách a hájích oblíbené.

Jelikož je známa celá mapa a i tři velká monstra, jak potřebná síla na jejich poražení, tak i jejich slabiny a odměny, tak je možné si naplánovat cestu, případně se přizpůsobovat až během hry.

Ve hře je jen malá míra interaktivity, konkrétně závod o diamanty, porovnávání svalů u strážců a poté úkoly, s kterými je možné hrát a které fungují podobně, jako diamanty, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Hra si dala za cíl být jednoduchou, rychlou a přehlednou. To zvládá bravurně.

Kdyby prahli hráči po větší interaktivitě a chtěli kreslící hru, mohou si zvolit jiný titul, například Kartografy. To je také kreslící hra, byť typu flip and write, která má zajímavý druh interakce mezi hráči. V ní hráči kreslí mapu, ale v určitou chvíli ji mohou poslat soupeři a nechat si do ní zakreslit něco, co nechcete. Taková míra interakce v Papírovém doupěti není. Ale ani by zde moc neslušela. Hra je prostě zamýšlena, aby si lidi sedli ke stolu a mohli rychle začít hrát.

K tomu pochopitelně napomáhají pěkné ilustrace i atmosférické texty na kartách dobrodružství.

Navíc má hra různé variace, které je možné samozřejmě i rozšiřovat vlastními nápady. Hra k tomu tak nějak svádí.

Byla by škoda nevzpomenout i na mód pro jednoho hráče. Ten funguje v podstatě stejně, jako hra ve více hráčích, jen s pár dodatky. Prvně, za poražení velkého potvoráka hráč nezíská bonus za nejvíce nasazené síly, když se nemá před kým vytahovat. Také se hraje mód hry "mizející diamanty" což znamená vyškrtnutí konkrétních diamantů z mapy poté, co je velký potvorák zabit. Poslední úpravou je, že úkoly mají proměnlivou hodnotu bodů. Čím dříve jsou splněny, tím samozřejmě lépe.

Rozdílů proti normální hře je tedy málo. Co tomu chybí je nějaká ta výzva. Pokud hráč bude jen získávat úrovně, nebo míchat lektvary, aniž by do dobrodružství vůbec vstoupil, tak získá znatelně méně, než dobrodruh vrhající se odvážně do nebezpečí. Ale na internetu je dostupná tabulka, která udává úspěšnost, kolik bodů stojí za pochlubení kamarádům a tak podobně.

Jde o přepis tabulky z rozšíření, která právě tento drobný neduh, tedy nějakou konkretizovanější výzvu v solo módu, napravuje.

Kdyby se někomu hra líbila, ale bál by se, že přiložených sto archů pro hru je snad málo, tak je třeba dodat, že je možné získat podklad k vytisknutí velmi snadno. Případně je možné získat opakovaně použitelný arch. To buďto domáčtější cestou, kdy si je možné jednoduše některé papíry zalaminovat, nebo rovnou za pár desítek korun, konkrétně asi třicet, koupit oficiální vícenásobně použitelný arch na flip-chart fixy na obchodu Tlamagames.

Hra není ve svých mechanismech nijak zvlášť objevná, ale o to se ani nesnaží. Také se netváří jako výzva pro pořádně zapálené euro hráče, ač i ty zvládne zabavit. Chce být jednoduchou dračákovskou rychlovkou, co na chvíli zabaví, kdy jste s partou kamarádů schopni i ochotni zahrát si i pár her na jedno posezení. Ať již jako samotná hra, nebo jako výplňovka. A to je přesně to, co nabízí. Přesto hráčům umožňuje na malém prostoru vytvářet nejrůznější plány, co je mají dovést k vítězství. Hra Papírové doupě - Čmarovné dobrodružství je tak přesně tím, čím se tváří, že je.