Nová iterace nejlepší deskovky rezonuje Gamefoundem

Pokud se zeptáte hráče, jaká je nejlepší desková hra, stane před náročnou výzvou. Nejlepší dle jakého měřítka? Osobního zážitku, preference, vyhlazení pravidel, tématu či dle recenzí? Nebo dle preferencí tazatele? Naštěstí existuje internet, který tuto odpovědnost předává širokému davu, a ten se přeci nemůže mýlit. Proto, vyjma krátkého sesazení titulem Gloomhaven, obsadil první příčku Brass Birmingham. Titul, který je nejen zajímavý, herně tak akorát složitý, příjemně tématický, ale také zodpovědný za úspěch českého vydavatelství TLAMA games, pro něž se stal titul víc než jen vlajkovou lodí.

Brass Birmingham je spolu s Brass Lancashure titulem vycházející z původního Brassu. A ač je mu bratrský titul podobnější, Birmingham se stal slavnější.

V obou titulech se hráči zhostí role průmyslových a logistických magnátů 19. století, kteří se budou snažit dosáhnout nejvyšších zisků během dvou ér. Hlavní komodity jsou zde uhlí, ocel a v případě úspěšnějšího z titulů i pivo.

Brzy tuto slavnou dvojici rozšíří i iterace Brass Pittsburgh, která zužitkuje většinu úspěšných mechanik, ale nově se bude soustředit primárně na ropu, což hráčům předloží nové výzvy.

Brass Birmingham je úchvatnou kombinací znovuhratelnosti, výzvy v podobě náhody, plánování i hráčské interakce. Vše v takové ideální míře, že není divu, proč se hra drží na špici po tolik let.

Po rozestavění hracího plánu dostanou hráči do rukou několik karet s názvy měst nebo surovinami. Stejná města jsou i na herním plánu, každé obsahuje nějaké suroviny. Karty tak umožňují stavět příslušné stavby nebo města spojovat právě dle omezení toho, co zobrazují. První éra umožňuje stavět vodní kanály a druhá se soustředí čistě na železnice, přičemž původní cesty zcela zaniknou.

Co je nejvíce odstrašující pro prvohráče, je osobní deska s dostupnými budovami. Ta na první pohled působí trochu nepřehledně, ale jde jen o pár posloupností stupňujících se dle kvality i bodového ohodnocení. Již během první hry i méně zkušení hráči začnou plánovat, zda-li budovy postavit, nebo spálit pro lepší budoucí zisky. Nicméně vytěžení maxima bodů již vyžaduje trochu zkušeností i seznámení s vnitřní logikou hry.

Když hráč postaví produkční budovu, jakýkoli hráč z ní může odebírat suroviny a tím ji zaskórovat. To zní na první pohled výhodně pro majitele, ale pokud on tyto suroviny potřeboval a nemůže si dovolit je nakoupit z veřejné nabídky nebo v případě piva dokonce není dostupná alternativa, nemusí být majitel za dostupné nové peníze i body úplně nadšený.

Pivo působí jako zvláštní surovina, nicméně její význam se odvíjí od historické kvality vody. Ta byla, diplomaticky řečeno, nevalná. Pivo tedy zaručovalo bezpečný způsob, jak se zbavit žízně díky ošetření během výroby. Herně se tato surovina využívá především v obchodu pro zaskórování budov, což je důležitý zdroj bodů. To, že je třeba mít i vlastní budovu napojenou na obchod přes dostupné vodní toky nebo později železnice, je jen další vrstva strategické roviny.

V okamžiku, kdy hráč postrádá peníze jakožto téměř univerzální zdroj, může si vzít půjčku, čímž ztratí určitou hodnotu pasivního příjmu. Je poté zajímavé sledovat, jak jeden z hráčů maximalizuje svůj pasivní příjem a krok s ním drží protihráč zadlužený až po uši, ale generující ohromný bodový zisk. Celý mechanismus půjček a pasivních zisků je celkem zajímavou mechanikou. Zatímco nahoru, třeba po zaskórování budovy, se leze pomalu po políčkách, za půjčku skáče hráč rovnou po sekcích, což reprezentuje dlouhodobé dopady na účetnictví.

Rozdělení na dvě éry vede k zajímavé plánovací výzvě. Standardně mohou příchozí karty být limitující, ale schopný hráč může obětovat tah pro zisk žolíků a z nich vytěžit víc, než by mu dal jeden tah. A jelikož některé budovy přežijí novou éru, investice do nich i dopravní sítě může být opravdu významným zásahem do hry.

Lancashire je téměř totožnou hrou. Jen neobsahuje pivo, ale je obdařeno přístavy lákající hráče na souboj o zajímavé zhodnocení. Obecně se ale tvrdí, že se jedná o lepší hru v případě dvojkovky.

Tohle všechno je základ všech Brassů, tedy kombinace mechanik, co nadchla sváteční hráče i zkušené deskohráče. Co teda přesun do Pitsburgu a produkce ropy přináší? Tedy krom věhlasu jména Rockeferer?

Brass Pittsburh bere vše, co znají fanoušci předchozích her, ale přináší především zmíněnou ropu. Ta je oproti ostatním komoditám unikátní a také hnacím motorem celé zdejší ekonomiky. Na začátku herní partie se na ropná pole umístí žetony, což znamená neznámé množství. Ty se odhalí až v okamžiku vybudování blízkého ropovodu, což je sekundární distribuční síť vůči železnicím.

Speciální žeton ropovodu dostupný každému hráči je přerušené potrubí. Tím je možné donutit hráče k transportu ropy právě skrze vaše potrubí, které bude jediné dostupné. To může trochu připomínat oblíbenou Přehradu (Barrage). Každý přepravený žeton ropy totiž tvůrci potrubí přináší zisk bodů. A aby toho nebylo málo, nově jsou další žetony dostupné až s rozvíjejícím se průmyslem, tedy na desce dostupných budov.

A k čemu tedy ropa slouží? Především k provádění prodejů, tedy je zástupná za pivo z Brass Birminghamu. Ale to je jen částečné využití. Některé budovy pro svou proměnu potřebují čistě získat ropu. A aby nedošla moc brzo, je možné jako pokročilé budovy postavit i ropné vrty, což opět vede k další dostupné ropě na mapě, tedy i k znovuvyužití hodnotného potrubí. To znamená více než pouhou jednu vrstvu strategie za pomocí jediné suroviny.

Běžné suroviny, krom standardního uhlí a železa, budou i koks a ocel. To znamená silné navýšení herní komplexity, aniž by vzrostla nápadně šíře pravidel.

Nové budovy představující slévárny a panelové obytné domy přináší nejen surovinovou produkci, ale nově i možnost prodeje, což je unikátní rozšíření herních mechanismů. Navíc slévárny produkují jak železo, tak ocel. Záleží na jejich pokročilosti. Dosavadní prodej byl u předchozích titulů možný jen na místech vytvořených náhodně na specifických místech mapy na začátku hry.

Některé tratě navíc poskytnou hráči, který je obsadí, různé bonusy. Může jít o whisky nebo osobní suroviny. Nicméně uhelné lokomotivy dostanou konkurenci v podobě těžkých železnic, které přinesou také různé bonusy, včetně dalších osobních komodit.

Mezi zajímavé budovy patří i automobilky připomínající úspěch Henryho Forda či vlaková nádraží, benefitující z již postavených těžkých nákladních vlaků. Obě zmíněné budovy bude možné postavit až během druhé éry, což je nové omezení oproti předchozím Brassům. Obě budovy jsou potenciálem pro ohromný zdroj příjmů i bodů, a je tedy jasné, že se o jejich stavbu strhne značný boj. Nicméně předchozí tituly dlouhodobě ukazují, že jedna jasná výherní strategie neexistuje. Lze očekávat, že množství testovacích partií by takovou nevyváženost snadno odhalilo, čeká nás tedy nejspíše velmi dynamický boj o prvenství plný mnoha napínavých zvratů.

Whisky je nový druh interakce s hrou. Jednak ji lze spotřebovat při hraní karty, aby se hráč zbavil všech omezení, jednak ji lze proměnit v přidání hvězdiček hodnotným městům v stávající distribuční síti a tím dosáhnout na některý z bonusů.

Všechny tři Brassy jsou nyní prezentovány v rámci crowdfoundingové kampaně na Gamefoundu, kde je možné krom základní edice získat i limitovanou každého z titulů.

Standardní hra obsahuje kartonové mince. Ovšem již dnes se v obchodech objevují velmi kvalitně provedené mince ve tvaru pokerových žetonů, které zážitek ze hry trochu pozvedají a navíc se jedná o příjemně univerzální doplněk. Kampaň ale přináší ještě jeden stupeň estetického vylepšení herního titulu, kovové pokerové žetony. Jejich značná váha a nemalá cena cílí na opravdové nadšence, nicméně haptický zážitek z kartonu, plochého žetonu nebo strukturovaně vyvedeného kovu je značně rozdílný.

Běžné komodity je možné získat v rámci kampaně také vylepšené, konkrétně z kovu a kamene.

Není překvapením, že i TLAMA games bude novou iteraci svého vlajkového titulu počešťovat. A jelikož se vydání očekává ještě letos, je opravdu na co se těšit.

Je zajímavé, jak dlouho trvalo takto velký titul zafinancovat. Dosažení cíle trvalo čtyřicet minut, což zní v konkurenci jako dlouhá doba. Nicméně cíl nebyl podhodnocených 10 tisíc, ale poctivých 500 tisíc. Jelikož z minulosti jsou známy případy podhodnocených cílů, které i po dosažení cílů a tedy zdánlivému úspěchu kampaně došlo k nejen zrušení crowdfoundingu, ale rovnou vyhlášení bankrotu celého studia. Nastavení vysokého cíle tak svědčí naopak o sebevědomí studia, které se nemusí skrývat za marketingová prohlášení typu “zafinancováno za půl druhé minuty”. Přesto byla částka vybrána pod celou hodinu a stále roste.

Silné jméno v podstatě zaručuje, že téměř každý, kdo to s deskovkami myslí vážněji než jako dostihy a sázky o dlouhém zimním večeru, tento lákavý titul zhodnotí na vlastní kůži. To je opravdu silná pozice a horký kandidát na držitele mnoha budoucích ocenění.

Na druhou stranu se možná objeví střet ideologií připomínající Ozimandiase a Dunka Vysokého.