Ne každá Lacerdovka musí mít složitá pravidla, to dokazuje Weather Machine

Mezi deskohráči existuje několik jmen, které se těší z různých důvodů velké úctě. Jedním z takových designerů je i Vital Lacerda. Jeho hry jsou známy složitostí a komplexností, která mnoho hráčů odrazuje. Jeho hry mají podobnou pověst jako hry Dark Souls ve světě videoher, tedy těžké, složité a náročné, nicméně zábavné a dobře zpracované. Hra Weather Machine je nejnovějším přírůstkem do portfolia tohoto designéra, hra se i díky vydavatelství TLAMA games dá sehnat v českém nákladu. Je sice jazykově nezávislá, ale pravidla a pomocné karty v českém jazyce mohou tuto hru mnoha hráčům velmi zpřístupnit.

Desková hra Weather Machine je na první pohled velmi náročná, má velký herní plán a mnoho komponent. Po zběžném nahlédnutí do pravidel je ale zorientování se na herním plánu a náročnost na pravidla poměrně nízká a odpovídá středně obtížné deskové hře. To samozřejmě neznamená, že se jedná o jednodušší hru i po herní stránce, protože nutná míra rozhodování je skutečně vysoká.

Příběhové pozadí hry je takové, že profesor Sêni Lativ vymyslel stroj na ovládání počasí v domnění, že tím se přírodní katastrofy stanou minulostí. Bohužel se zjistilo, že zapnutí stroje způsobuje kataklyzmatické změny jinde ve světě. Sen o záchraně lidstva se tak pro profesora Lativa změnil v noční můru, na jejímž konci je možný konec lidstva. Proto chce celý proces zvrátit a postavit nový stroj na ovládání počasí, který napraví chyby svého předchůdce. Vláda se rozhodne, že je třeba mít více želízek v ohni, proto osloví jeho laboratorní asistenty, aby i oni zkusili postavit nový stroj na ovládání počasí. Aby toho nebylo málo, tak vláda samotná se snaží postavit vlastní stroj.

Herně se jedná o hru připomínající jiné dílo Vitala Lacerdy, Kamban. I zde má hráč jen jednoho míplíka, tedy dřevěnou figurku, v podobě vědce a každé kolo jej někam umístí a vyhodnotí akci.

Při pozornějším pohledu na mapu je vidět, že hra je rozdělena na pouhých pět oblastí, přičemž pro hráče jsou dostupné pouze čtyři. Jedná se o sklad, kde je možné nakupovat nové části dílny a různé materiály v podobě ozubených koleček, chemikálií a nebo robotů. Další herní oblastí je vláda, kde je možné žádat o dotace a podporu výzkumu, případně také prodávat vládě pracovní roboty a příslušná ozubená kolečka. Další částí herního plánu je starý stroj na ovládání počasí, kde profesor provádí své experimenty, v rámci čehož se počasí zhoršuje. Také je zde možné publikovat studie o různých druzích počasí. Poslední území dostupné hráčům je vývoj, kde mohou hráči pomáhat s výstavbou nových prototypů stroje na ovládání jednotlivých typů počasí, případně se ho rovnou pokusit napravit.

Každá z tří hlavních lokací má vždy dvě akce, které je možné provést, a tři akční políčka, na něž lze vyslat svého vědce. Dvě z políček umožní provést jednu z nabízených akcí a levé políčko umožní provést až obě dostupné akce. Ale pokud již někde je jiný hráč, tak jít napravo od něj přináší výhodu v podobě zdrojů. Výjimku tvoří sklad, kde naopak větší množství hráčů znamená nároky na financování.

Každá z herních oblastí funguje sama o sobě, ale zároveň se ovlivňují navzájem. Pokud hráč přijde na některé z oblastí, například na vládu, tak musí platit vládní zdroje, ale získá zdroje pro laboratoř a tak dále.

Aby bylo možné pokusit se napravit počasí, tak je třeba získat příslušný výzkum. A to ze všech tří hlavních oblastí. Nicméně s postupem času bude možné jak citovat ostatní hráče, tak používat speciální druh výzkumu, který je možné použít jako žolík kamkoli.

Hráči sice hrají proti sobě a může vyhrát pouze jeden, to ale neznamená, že spolu nemohou spolupracovat. Například postavení prototypu stojí minimálně tři ozubená kolečka, ale pokud jsou na místě prorotypu nějací roboti, je možné je použít namísto využití příslušných strojových částí. Hráč vždy získá body za každého svého robota v dané větvi typu počasí a také za každou použitou součástku, ale roboti mohou přinášet body svým vlastníkům i tehdy, pokud je využije jiný hráč pro zlevnění součástek u svého pokusu.

Samotný profesor je na herním plánu také přítomný a navštívení lokace s ním poskytne hráči zdroj vědy, kterým lze platit jakýkoli jiný zdroj, přičemž také posune profesora dál. Pokud profesor oběhne celé kolečko, tak vleze do své laboratoře a na konci kola poskytne každému hráčům příjem, který odpovídá vyprodukovaným bodům z první sekce na jeho osobním herním plánu. Navíc každý profesorův pohyb vyústí v přidání jednoho pomocného robota do jeho laboratoře. Ale ke spuštění experimentu je vždy potřeba hráčská iniciativa, profesor nepřidá nikdy více robotů do jedné větve. A pokud není plná, tak se experiment spustit nemůže.

Pokud starý stroj provede experiment, hráči se přiblíží k pochopení fungování počasí, ale také to znamená zhoršení daného počasí někde ve světě.

Správa zdrojů, ať již poukazů, nebo komponent v dílně, je permanentní součástí každého rozhodnutí, které hráč učiní.

Hra může končit rovnou čtyřmi způsoby. Pokud nastane konec hry, tak se aktuální kolo dohraje a následuje ještě poslední kolo, v němž již profesor nebude provádět své experimenty. Tyto spouštěče se týkají v prvé řadě každé z hlavních herních oblastí. Pokud vláda kompletně postaví svůj stroj na ovládání počasí, problém se vyřeší a hra skončí. Druhý způsob je okamžik, kdy Lativovi dojdou jeho experimenty. U výzkumu končí hra v okamžiku, kdy jsou všechna místa pro boty obsazena. Poslední z konců hry je získání Nobelovy ceny. Tu hráč může obdržet, pokud se třikrát pokusí napravit nějaké počasí.

Již ze stručného výčtu pravidel je tak jasné, že hra poskytuje hráčům jak vysokou interaktivitu, tak i různé cesty k vítězství. Přesto by jedna partie neměla zabrat víc než dvě hodiny, alespoň dle popisu na krabici. 

Kvůli dotisku českých pravidel se hra v česku zpozdila, ale v zahraničí jsou již první ohlasy, které jsou převážně pozitivní. Na serveru Board Game Geek hodnotilo hru již tisíc uživatelů a jejich souhrnné skóre přiřazuje hře hodnotu 8/10. To je ostatně skóre, jakého se drží většina her Vitala Lacerdy.

Co se zpracování a komponentů týká, tak ty jsou na vysoké produkční úrovni. Figurky hráčů a jejich komponenty vypadají vždy stejně, jen jsou jinak barevné, ale zbylé komponenty jsou vždy krom barvy rozlišeny i tvarem a ikonografií. A tak by neměl být problém se na herním plánu vyznat i pro hráče se zhoršeným barvocitem.

Ikonografie je velmi názorná. A i bez vysvětlení pravidel lze odhadnout, co která z akcí dělá.

Ve hře není jediná karta, vše se řeší za pomocí kartonových dílků. Tomu odpovídá i nadprůměrná cena. Ani jiné deskové hry Vitala Lacerdy nepatří k nejlevnějším, ale na této hře je cítit zdražení, které celý deskoherní průmysl zasáhl v posledních letech. Ale krom vysoké produkční hodnoty je součástí balení i velmi povedený insert. Podobné pořadače komponentů nebývají většinou příliš funkční, proto si je hráči často dokupují od třetích stran. Dobrý insert se určitě hodí, protože krabice je sama o sobě velmi rozměrná a váží čtyři a půl kila. Díky přehlednému uspořádání však trvá příprava hry jen pár minut.

Pro hráče, kteří by chtěli mít hru v ještě luxusnějším provedení, je možné dokoupit si i kovovou Nobelovu cenu s podpisem designéra Vitala Lacerdy a ilustrátora Iana O'Tooleho na zadní straně. Dalším dokoupitelným komponentem jsou kovová ozubená kolečka.

Pro hráče fandícím těžkým eurohrám může být právě Weather Machine dobrou vstupní hrou do světa Lacerdovek. Přesto jsou stále k dispozici další hry od tohoto autora, které jsou stále skladem. Ať již má jít o budování kolonie ve hře On Mars, rekonstrukci zničeného města ve hře Lisboa, nebo třeba útěk z města s nakradenými penězi v tematickém Escape Plan, případně lze najít i různé další deskovky, které má tento designér na svědomí.

V budoucnu nás čeká i hra Bot Factory, která by měla být stále velmi komplexní, ale herně by měla zabrat jen půl hodiny až hodinu. Tato hra se dostala na Kickstarter letos a z požadovaných sto tisíc vybrala hra přibližně sto šedesát osm procent.

Stejně tak i Weather Machine začalo svou cestu na Kickstarteru, zde si vedla hra úspěšněji, protože požadovala sto padesát tisíc dolarů, ale vybrala přes milion.

Součástí kampaně byl i mód pro jednoho hráče od Dávida Turcziho. U něj lze očekávat, že bude dostupný až v dohledné době.

Sám Vital Lacerda o hře pronesl následující:

„Tato hra je sice fikce, ale pro mě je také paralelou pro lidské ovlivňování klimatu za posledních 150 let. Povědomě znějící příběh se dá shrnout asi takto: začali jsme si zahrávat s počasím, a ač jsme tak možná činili s dobrým úmyslem, každý další zásah do rovnováhy světa situaci jen zhoršil. Nyní se dostavila panika a je potřeba všechno napravit, než bude příliš pozdě. Největším paradoxem je, že ti, kteří najdou řešení, budou bohatě odměněni, a to přestože to byli právě oni, kdo probudil toto nezkrotné monstrum.

Věřím, že Weather Machine je zcela jedinečná hra. Každý jednotlivý mechanismus funguje svým vlastním a nezvyklým způsobem, ale zároveň je součástí většího celku, který existuje za jedním jediným účelem: napravit extrémní výkyvy počasí. Celá hra JE stroj na ovládání počasí. A právě proto je jedinečná. Skutečně věřím, že nenajdete jinou hru s mechanismem worker placementu, která by takto propojila podobné mechanismy.“