Mozkožrout je karetka, která je mechanicky osekaná až na dřeň

Richard Garfield je jméno, které je mezi hráči deskových her velice dobře známé. Svou kariéru v tomto odvětví započal svým pravděpodobně nejúspěšnějším projektem, protože se jedná o zakladatele dodnes hraných Magic the Gathering. Ale hry ho stále baví a snaží se vymýšlet nové. A mnohé z jeho tvorby jsou úspěšné. Nedávno vyšlá Noc upírů připomínající mechanicky oblíbený Břink, případně Vládci Tokya a Robo Rallye jsou určitě tituly, jejichž jména nezapadla. V posledních dnech se na pulty obchodů dostala počeštěná verze hry Mozkožrout. A to díky vydavatelství REXhry. Jedná se o jednoduchou a rychlou karetku, jež je plná zábavných a zajímavých situací, včetně i třeba blafování.

Ač mnoho hráčů pozná rukopis Richarda Garfielda, tak pod Mozkožroutem je podepsáno mnohem víc autorů. Skaff Elias, Marvin Hegen a Christian Kudahl. Pro většinu z nich se jedná o prvotinu.

Pravidla jsou vskutku jednoduchá. Oba hráči si vezmou deset karet a zbytek balíčku putuje do zpět do krabice. Těchto deset karet představuje herní balíček každého hráče. Hráči mají vždy možnost jedné akce za tah. Vynést potvoru a nebo s některou zaútočit. Soupeř se samozřejmě musí rozhodnout, zda ztratit jeden ze svých pouhých tří životů, nebo nějakou svou potvůrkou blokovat. Pokud dojde na souboj, ta s menším počtem životů zemře. To samozřejmě podporují různé schopnosti, například větší počet životů, neblokovatelnost, schopnost útočit na vyhlédnutou potvoru a nebo nejrůznější efekty.

Takto by se mohlo jednat o jednoduchou, docela zábavnou, ale v zásadě velmi generickou karetku. Přichází však mechanika, která vysvětluje i jméno hry. Oba hráči mají k dispozici dva mozkožrouty. Ty slouží k tomu, že pokud soupeř vynáší moc pěknou potvůrku, tak je možné si ji mozkožroutem přivlastnit. Pravidla se pak tváří, jako by příšeru seslal nový majitel. A to včetně všech odpovídajících efektů. Poté hraje hráč, který ono kolo neseslal svého přisluhovače, tedy ten, jemuž byla právě potvůrka ukradena.

Mnoho podobných karetek má omezení na sesílání v podobě zdrojů. Tedy papírově slabší potvůrka je k vyvolání za nízkou cenu. Hráč tak často stojí v pozdějších kolech před rozhodnutím, zda vynést jednu silnou kartu, případně několik slabších. Ale zde na výnos není žádné omezení. Pouze jedna akce za kolo. Právě díky možnosti ukradení soupeřem mohou snadno excelovat malé potvůrky, které se ale na stůl dostanou, na rozdíl od silných, které by si mohl protivník přivlastnit.

Právě díky kradení potvor bývá myšlenková mapa hráčů zajímavá, protože je vždy třeba počítat nejen s tím, jak by se monstrum hodilo jejímu sesilateli, ale také, jak jí čelit. Například v již zmíněných Magic the Gathering existuje mnoho kouzel a efektů, které si mohou potvory soupeře přivlastnit. Ale jde o specifické schopnosti jen několika málo balíčků, jednou z obran je například vytvořit strategii zcela bez bytostí. Avšak zde jsou všechny karty jenom potvory, žádná kouzla nebo události.

Karet v krabici lze nalézt skoro padesát karet, když tedy nepočítáme mozkožrouty. Díky tomuto množství je zde silná znovuhratelnost, protože zatímco jedno z monster může zcela dominovat jednu partii, tak v další může být zcela bezpředmětná.

A nelze ani opomenout zábavná jména, u nichž se překladatelé REXher opět vyřádili. Lze tak najít takové skvosty jako Gorilev, Vosvěd, Sovouk, Klokanosaurus, Vrhač ježovek nebo třeba Mumiochobotnicokrabožralokopes.

Tato malá karetka vyšla již minulý rok, tudíž český překlad se objevil s poměrně dobrým odstupem od světové premiéry. Nicméně za tu krátkou dobu stihlo vyjít pár menších rozšíření. Zdali se objeví i v českém nákladu, záleží podle slov představitelů REXher na tom, jak si české vydání povede. Ale malých chytrých a rychlých karetek není na trhu úplný přetlak, takže šance tu je.