Lekce přátelství od Deadpoola a Wolverina

Ve světě plném masek a plášťů, kde každý krok může být posledním, zní Madonnina naléhavá modlitba a mezi dvěma muži na hraně smrti se z křehké sounáležitosti rodí opravdová síla. Mezi ranami a vítězstvími, v krátkých momentech ticha, kdy se pohledy setkávají beze slov, zrcadlí se hluboká pravda o tom, co znamená být přítelem. Je to láska, která není jen ozdobou příběhu, ale jeho tlukotem srdce, písní bratrství, která zní tam, kde hřmí hrdinství. 

Dobře, teď vážně. Věřili byste, že mluvím o filmu o Deadpool & Wolverine? Dlouho očekávaná epická týmovka dvou milovaných, ale velmi odlišných frajerů opět trochu vzkřísila tlející mrtvolu superhrdinských filmů. Především však tento počin přinesl fantastickou a vizuálně působivou meta zábavu, přičemž samotný příběh ustoupil na vedlejší kolej. Když se však nad tím zamyslíte, Deadpool a Wolverine ve skutečnosti přinášejí hlubší poselství. Podobně jako kečup a hořčice, každý z nich pochází z jiného spektra chutí, ale patří na stůl vedle sebe. A když je odvážně smícháte, dostanete chutnou oranžovou lekci, která vyzdvihuje několik zásadních aspektů zdravého mužského přátelství.  

Pojďme se nyní bavit čistě o mužském pokolení. 

Superhrdinské filmy jsou plné velkolepých bitev mezi dobrem a zlem, ale nosným tématem většiny týmovek bývá právě přátelství. Vztahy mezi hrdiny nejenže přidávají do dějových linií hloubku a emoce, ale také odrážejí důležité aspekty mužnosti i hodnotového systému, který považujeme za správný. Klasičtí superhrdinové představují ideál bratrské oddanosti. Jsou vystaveni zkouškám času, válek i osobních tragédií, přičemž jejich vztah se nejsilněji projeví zejména v těch nejtěžších chvílích. Ve hře je čest, odvaha, loajalita a neochvějná víra ve spravedlnost, které formují přátelství postav. Toto totiž dokazuje, že pravé mužství spočívá v odhodlání stát po boku přítele právě tehdy, když to není snadné nebo prospěšné. Jinými slovy, v momentě, kdy musíte dávat mnohem víc, než přijímáte.  

Mohlo by se zdát, že motivem vyprávění bývá fyzická síla, nebo její absence. Nicméně důvodem, proč tyto příběhy tak dobře fungují, je důraz na pevnost vnitřního světa čili schopnost zvládat emocionální výzvy, které přicházejí se ztrátou, zradou nebo odpovědností za druhé. K tomuto motivu patří také nutnost přiznat si své slabosti a přijmout pomoc od těch, kterým důvěřujeme. Poselství je tedy jasné: i silní muži, kteří jsou zdánlivě nezávislí, potřebují spolehlivé přátele. 

Kromě vzrušujících dobrodružství tak filmy o superhrdinech nabízejí i léty prověřené úvahy o tom, co to znamená být mužem v tom nejlepším slova smyslu. Skutečně zajímavé to ovšem začíná být teprve tehdy, když oba hrdinové pocházejí z opačných stran morálního spektra nebo jsou jejich povahy natolik odlišné, že konflikt mezi nimi je pomalu větší než samotné zlo, kterému čelí. 

Říci, že setkání Deadpoola s Wolverinem, tak jako začátek jejich osobitého partnerství, je méně než ideální, by bylo těžkým podceněním situace. Samozřejmě jde o velmi nekonvenční vztah a zpočátku to vypadá, že tito dva muži nemohou být odlišnější. Jejich interakce jsou povětšinou plné sarkasmu, podrážděnosti, hádek a násilí. V jistém smyslu jsou si však neuvěřitelně podobní a historie jejich bolesti i odolnosti představuje jak zdroj konfliktů, tak půdu pro hledání vzájemného spojení. Nakonec se pod povrchem agresivního popichování skrývá hluboký smysl pro loajalitu, respekt a porozumění. Akorát cesta k budování tohoto pouta je opravdu bolestivým porodem, který je však nezbytný pro osobní růst každého z nich.  

Ve výsledku jejich vztahová dynamika odhaluje důležité základy pro stabilní a trvalé přátelství. První fází je pro Deadpoola s Wolverinem upřímnost a zranitelnost. Oba v minulosti čelili obrovským traumatům a ochota nakonec sdílet zranitelná místa, často maskovaná humorem nebo hrubostí, podtrhuje důležitost otevřenosti. Staré známé rčení, že „ muži nepláčou“, hází postavy pomyslně do koše, protože potlačování emocí je akorát přivedlo do temné spirály životní krize. Dokonce i popkultura dnes konečně uznává, že chromozom Y nevylučuje přítomnost negativních pocitů. Zranitelnost není žádná slabost a možná i díky příkladům mocných, ale svým způsobem zcela lidských superhrdinů mohou muži chtít vyjádřit emoce beze strachu z odsouzení. 

Navzdory drsnému zevnějšku obě postavy projevují odhodlání podporovat a povzbuzovat jeden druhého. Ať už jde o sarkastickou poznámku, nebo upřímný projev laskavosti, ukazuje se, že přátelská opora může mít mnoho podob. Motivovat kamaráda, aby šel za svým cílem, nabídnout ucho k naslouchání nebo zkrátka být nablízku v obtížné situaci. V případě Deadpoola a Wolverina evidentně neexistuje žádný návod, co přesně udělat nebo říct, ale někdy zřejmě stačí i malé gesto vstřícnosti. 

V neposlední řadě cesta vede skrze respekt k individualitě. Asi se všichni shodneme, že Deadpool i Wolverine jsou fascinující, ale poměrně komplikované osobnosti, které mohou být velkým soustem pro i pro celou armádu psychologů. Reprezentují zcela kontrastní přístupy k životu, spravedlnosti i hrdinství samotnému. Když bezstarostný chaos v nejčistší podobě narazí na cynickou skálu tragické melancholie, pochopení odlišnosti se stává otázkou života a smrti. Upovídaný Wade a Logan skoupý na slovo se však překvapivě sblíží, protože dokážou uznat jedinečnost toho druhého. V reálném přátelství je prostor být sám sebou, aniž by člověk musel skrývat svou přirozenost, klíčový. Koneckonců rozdíly se mohou doplňovat a tito dva dokazují, že skutečné přátelství nemusí být založeno na podobnosti, ale na ochotě vzájemně se od sebe učit. 

Abychom to tedy shrnuli: být proaktivním přítelem, podněcovat společné zážitky, pozorně naslouchat, být otevřený a zranitelný, vzájemně oslavovat úspěchy, podporovat se v těžkých chvílích, respektovat hranice a nakonec nabízet konstruktivní zpětnou vazbu pro společný rozvoj - to vše zahrnuje lekce přátelství Deadpoola a Wolverina.