Legendy českého RPG se vrací! Osudový hod je zpátky po sedmi letech!

Sedm let ticha. Sedm let spekulací, dohadů, diskuzí na fórech, zklamání i nostalgie. A teď náhlý návrat. Web Osudový hod se znovu nadechl – s odpočítáváním, které míří na 17. února 2025. Pro mnohé fanoušky českého RPG jde o malý zázrak. Pro jiné o otevření starých ran. A pro celou scénu o moment, který může znovu definovat, co znamená actual play v Česku.

Protože Osudový hod nebyl jen jednou skupinou lidí hrajících Dungeons & Dragons. Byl první. A byl obrovský.

Když Osudový hod začínal, česká RPG scéna byla úplně jinde. Stolní RPG byla stále vnímaná jako něco okrajového, uzavřeného, „pro nerdy v garáži“. Osudový hod tohle vnímání rozbil.

Živé streamy, tisíce diváků, masivní chaty, fanarty, fanfikce, memečka. Jeden rekordní stream přinesl na donacích téměř 250 tisíc korun – číslo, které bylo v tehdejším českém Twitch prostředí téměř nepředstavitelné. Skupina byla zvána na panelové diskuze, festivaly a nerdské akce v Česku i na Slovensku. A hlavně: přivedla ke stolním RPG celou novou generaci hráčů.

Uprostřed toho všeho stál Fabián Mrkvička, známý pod přezdívkou Fába Šoumen. Game Master, Pán jeskyně, autor světa Atlanos – rozsáhlého fantasy universa, které si fanoušci zamilovali pro jeho historii, kontinenty, politiku i mytologii.

Atlanos nebyl jen kulisa. Byl to svět, který dýchal. A Fába byl vypravěč, který dokázal kombinovat epické momenty s civilními dialogy a nečekanými zvraty.

Hráčská sestava Osudového hodu měla nejen výtečnou chemii, ale fungovala i typologicky. Nina Praus, hrající Warlocka, patřila k vůbec prvním ženám v Česku, které dlouhodobě a veřejně hrály stolní RPG před kamerami. Přirozeně tak přitahovala pozornost, zejména mužského publika, ale zároveň se stala důležitým vzorem – ukazovala, že RPG nejsou uzavřeným chlapeckým světem a že hráčky mají na scéně své pevné místo.

Ludvík Malý, hrající Wizarda, byl naopak typickým „pravidlovým hráčem“ v tom nejlepším i nejotravnějším slova smyslu. Opakovaně dokázal legálně „rozbít hru“ tím, že našel skulinku v pravidlech, chytrou formulaci nebo nečekanou kombinaci schopností, díky které ohnul systém ve svůj prospěch, aniž by porušil jediné napsané slovo pravidel.

Zachariáš Jedlička jako Paladin byl extrémně strategický, často až kontrolující. Víc než jeho hra byla ale spíše zajímavá dynamika s Fabiánem, kterého během hry často kritizoval za jeho styl vedení hry.

Milan Předák v roli Rgorna, člověka válečníka, byl naopak spíš srdcem skupiny. Přímočarý, emotivní, divácky vděčný a velmi lidský ve svých reakcích. Lidi ho milovali, a ostatní členové skupiny také.

Navíc studio, ve kterém se natáčelo, patřilo jeho matce Mileně Konečné, známé popové zpěvačce a producentce. Součástí studia byl i editor s přezdívkou Zabiják, který zabezpečoval technické zázemí, produkci a postprodukci všech materiálů. Díky tomu měl Osudový hod zázemí, jaké tehdy neměl žádný jiný RPG projekt.

Jindřich Sova jako Rogue zastával klasickou roli tichého pragmatika – hrál opatrně, chytře, často myslel několik kroků dopředu a byl tím, kdo skupinu dokázal dostat z problémů bez zbytečného hluku. Právě tahle kombinace rozdílných herních stylů byla jedním z klíčů k tomu, proč Osudový hod fungoval tak výjimečně dlouho.

Členové Osudového hodu byli LEGENDY! Pak ale přišel konec. Náhlý. Bolestivý. A bez rozuzlení.

Poslední epizoda skončila ve chvíli, kdy postavy nastupují na loď směřující do Panoptikosu – nového kontinentu, nového settingu, na který se Fába podle vlastních slov extrémně těšil. Fanoušci čekali nový začátek. Místo toho přišlo ticho.

Kampaň nikdy nebyla oficiálně ukončena. Žádné rozloučení. Žádné vysvětlení.

Zpětně je ale jasné, že problémy se ve skupině objevovaly už dřív. Především mezi Zachariášem Jedličkou a Fabiánem. Zachariáš opakovaně nahlas kritizoval vedení hry – a to přímo během živých streamů. Někteří diváci to vnímali jako osvěžující autenticitu. Jiní jako rozklad autority Pána jeskyně.

To, co bylo pro část publika „reálné drama“, bylo pro samotnou skupinu zřejmě neudržitelné.

Po rozpadu Osudového hodu si Zachariáš zkrátil jméno na Zax a založil vlastní kanál s názvem Kritický úspěch. Tentokrát už jako Dungeon Master. Pokračoval v hraní D&D, ale sledovanost byla spíše průměrná – projekt se postupně ztratil v záplavě dalších actual play sérií, které mezitím zaplavily český internet. Technická kvalita produkce se oproti Osudovému hodu také notné snížila.

Zax je často kritizován za to, že jako DM dává hráčům málo volnosti, že má silně nalajnovaný příběh. Další terč kritiky? Obrovské množství nesouvislých reklam a sponzoringu.

A pak přišel moment, který mnozí fanoušci Osudového hodu dodnes považují za chybu: první epizoda nové série se explicitně snažila navázat na původní kampaň. Hráče poslal rovnou do Panoptikosu s jasným podtextem, že „tohle uděláme lépe“. Reakce byly převážně negativní.

Jindřich Sova si po čase založil vlastní projekt zaměřený na Cyberpunk RPG a technologické vychytávky s názvem Tru_Kyb3rpunker. Jenže kanál mířil „na všechny“ – a tím vlastně na nikoho. Sledovanost zůstala mizivá.

Ostatní hráči se stáhli z veřejného prostoru. Kolem Milana Předáka se dokonce objevily fámy o zapojení do podivného kultu jménem Nebeský štít. Jeho matka to opakovaně dementovala, Milan sám se k ničemu veřejně nevyjádřil. Přesto se téma pravidelně vracelo zejména na RPG fórech a v bulvárnějších médiích.

A pak, bez varování, přišla aktualizace. Web osudovyhod.cz je zpět. Komentáře fanoušků – starých i nových – zaplavily stránku během hodin.

Vrátí se celá původní zostava? Dočkáme se konečné Panoptikosu, nebo půjde o úplně nový začátek s novými postavami? A půjde pouze o one-shot, nebo se osudový hod definitivně vrací? To se snad dozvíme 17. 2. 2026.

Jedno je jisté: Osudový hod stále něco znamená. A jeho návrat může znovu rozhýbat českou RPG scénu způsobem, jaký jsme tu sedm let neviděli.