Subžánr kyberpunk je teď díky velmi očekávanému videohernímu RPG Cyberpunk 2077 velmi skloňovaným slovem. Kyberpunk je tu s námi již pěkných pár let a jeho kořeny a začátky nalezneme samozřejmě v literatuře. Pokud se na nový počin od polského studia CD Projekt RED také těšíte tak, jako my a chcete se dozvědět něco o historii kyberpunku jako takového, tak se pohodlně usaďte a užijte si tento tematický článek.

Přečtěte si také: Komiksová série Cyberpunk 2077 - Trauma team se dočká českého překladu

KRÁTKÁ DEFINICE

Jak již bylo řečeno, kyberpunk je subžánrem samotného sci-fi. Je však tak moc charakteristický, že by se možná dal považovat i za samostatný žánr. Zatímco klasické sci-fi často řeší mezigalaktické konflikty nebo objevení nových ras ve vesmíru, původní kyberpunk se soustředil jen na planetu Zemi a na extrémní kontrast.

V každém titulu zasazeném do tohoto subžánru můžete spatřit technologické a vědecké vymoženosti, jako například kybernetické úpravy těla, které se mísí společně s rozpadem společnosti a zásadní změnou ve společenském řádu. Jednoduše řečeno je kyberpunk kombinací společenské spodiny s pokročilou technologií. Možná proto je pro lidi tak moc atraktivní.

RANÁ HISTORIE

Kdy se ale tento subžánr poprvé objevil? Vznik kyberpunku jako takového můžeme datovat již do šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Za jeho vznik může hnutí autorů s názvem Nová vlna. V těchto letech vycházel britský science fiction magazín New Worlds, který pod vedením redaktora Michaela Moorcocka začal podporovat neobvyklé příběhy, jež se pokoušely inovovat literární styly, techniky a archetypy.

Autoři Nové vlny narušovali doposud známé vyprávění a vytvořené světy. Ve většině případů se zaměřovali na společnost, která se nepříliš úspěšně snaží udržet krok s velkým vývojem technologií. Tento problém většinou vede k dystopickému výsledku, kdy vše ovládá obrovská korporace. Spousta autorů se také ve svých příbězích zabývala vlivem drog, technologií a sexu. Jako vzor jim posloužila sci-fi díla Williama S. Burroughse (Ohyzdný duch), který byl taktéž duchovním otcem beatniků.

Následně se objevila nová generace spisovatelů. Někteří si posléze začali říkat „cyberpunks“. Velký dopad na jejich tvorbu měl J. G. Ballard (Bouračka), který kritizoval myšlenku, že by i současné příběhy měly obsahovat prvky známé již od Starověkého Řecka. Začal tedy vytvářet nové mýty a styl, který užívá více psychologie, meta-biologických a meta-chemických konceptů, subjektivní vnímání času a pochmurné polosvěty. Tím jsme však už moc odbočili od seskupení autorů „cyberpunks“, ve kterém byl asi nejznámějším spisovatelem Bruce Sterling (Schismatrix Plus).

ZLATÁ LÉTA KYBERPUNKU

Konečně jsme se prokousali přes ranou historii a jdeme se podívat na dílo, které se považuje za zásadní proto-kyberpunkovou knihu. Tím není nic menšího než román Sní androidi o elektrických ovečkách?, který vytvořil americký spisovatel Philip K. Dick (Hráči z Titanu) v roce 1968. Je to přesně to dílo, jež inspirovalo Gibsona či Sterlinga. Tento román vzbuzoval přesně to, co měl, a to pocit post-ekonomicko-apokalyptické budoucnosti. Dokonce se zabýval morálními hledisky kybernetiky a umělé inteligence mnohem reálněji, než třeba Série o robotech od legendárního Isaaca Asimova (Nadace), která ale ve finále dala této knize filozofický základ.

Na motivy tohoto románu taktéž vznikl kultovní Blade Runner z roku 1982, který byl režírován Ridleym Scottem a hlavní roli si v něm zahrál Harrison Ford. Dá se tedy říct, že Blade Runner se dá považovat za první kyberpunkový film v historii.

V roce 1983 přišel další velký milník pro samotný název kyberpunk. V americkém časopise Amazing Stories byla publikována povídka od Bruce Bethkeho (Headcrash) s názvem Cyberpunk. Samotný název Bethke vytvořil ze dvou seznamů slov. Jeden seznam se týkal tématiky technologie, zatímco ten druhý tématiky výtržnictví. Ty se snažil kombinovat do jednotného termínu, až mu z toho vzniklo právě slovo Cyberpunk.

Tím se dostáváme k jednomu z posledních milníků zlaté éry kyberpunku. O rok později od povídky Cyberpunk vydal americký autor William Gibson (Bridge) román Neuromancer. Díky němu bylo patrné, co se později začalo označovat za archetypální kyberpunkovou virtuální realitu.

FINÁLNÍ SLOVO

I když jsme jako hlavní zástupce kyberpunku uvedli například Williama Gibsona, Neal Stephensona (Kryptonomikon), Bruce Sterlinga, Bruce Bethkeho, Pat Cadigan (Mindplayers), Rudyho Ruckera (Software), Johna Shirleyho (City Come A-Walkin) a Philipa K. Dicka, tak to samozřejmě není všechno.

Přečtěte si také: Podívejte se na exkluzivní český útržek o psychovizi z knihy Svět hry Cyberpunk 2077

Postupem času se v kyberpunkovém subžánru objevila spousta jmen a děl, která stojí za to zmínit. Co se filmů týče můžeme zmínit tituly jako Johnny Mnemonic, Matrix, Dark City, Minority Report nebo Dredd. Ve světě mangy třeba Akiru nebo Ghost in the Shell. A ze všeho naposled deskovou hru Cyberpunk 2020 od Mikea Pondsmitha, o které vám přinese Killer více informací v samostatném tématu.

Kyberpunk je tady s námi již od šedesátých let minulého století a bude tu s námi ještě hodně dlouho a je jedno, jestli to bude v knihách, filmech, seriálech, deskových hrách nebo videohrách. V každém z těchto odvětví vždycky přijde nějaký titul, který tento subžánr oživí. Dnes to je Cyberpunk 2077, ale příště to může být něco úplně jiného. A jaký je váš nejoblíbenější kyberpunkový titul? Pochlubte se do komentářové sekce.