Foxíci vydají příběhovou detektivku, kde je možné hrát i za samotnou hru

Detektivní deskové hry to mají těžké. Buďto mají rádoby detektivní téma, kde se vyšetřuje pomocí obecných stop a celou podobu vyšetřování si tak musí hráči vytvářet v hlavě, nebo mají promyšlený příběh plný logických návazností a poté je to se znovuhratelností velmi obtížné, pokud již je znám ten konkrétní zločinec, tak celé vyšetřování ztrácí pro druhohráče smysl. Ale zase se často jedná o silný, hluboký a promyšlený zážitek, o kterém si mohou spoluhráči dlouho vyprávět. A přestože pro udržení celistvosti příběhu se hodí aplikace velmi dobře, tak toto využití v deskovkách má svá úskalí. Nehledě na fakt, že mnohým lidem prostě využití jakýchkoli programů není po chuti. Detektiv: Město andělů se snaží mnoho neduhů vycházejících ze samotného konceptu detektivních her řešit zajímavým způsobem.

V originále Detective: City of Angeles od vydavatelství Van Ryder Games si získalo pozornost na festivalu Essen v roce 2020. V českém nákladu dorazí tato detektivka již brzy díky vydavatelství Fox in the Box. Titul je již zařazen do předobědnávek a tak lze vydání očekávat v srpnu.

Hráče, potažmo tedy vydavatelství, zaujala tato detektivní záležitost hned několika prvky. Příběh se odehrává ve 40. letech 20. století. Jde tedy o poměrně drsnou dobu, kdy výslechové metody nebyly tak čisté jako dnes. Alespoň to se nám snaží ukázav filmová zpracování tohoto období. V balení lze nalézt devět případů, k jejichž vyřešení je třeba skládat důkazy do logických souvislostí. Stejně jako u většiny detektivních her se ani zde nepočítá, že by hráči získali všechny důkazy během partie. Konkurenční hry bývají většinou kooperativní, kdy celý stůl spolupracuje na vyřešení případu, ale zde je možné užít si kompetetivní řešení. To reprezentuje rozdílné policejní sbory, které se snaží si vzájemně konkurovat. Přece jen ten, kdo vyřeší nejvíce případů, si snadněji zajistí financování. A tak vzniká konkurenční prostředí. Ale i to lze obejít. Je možné počkat si, až důkaz projde byrokratickým soukolím a zveřejní se, případně podplatit nějakého práskače a k důkazu se dostat dříve. Jelikož je na vyšetřování vždy omezený čas, může se jednat o zásadní rozhodnutí.

Celá hra je řešena bez aplikace, což některé hráče určitě potěší. A je možné ji odehrát v několika různých módech. Buďto běžně kooperativním způsobem, nebo již naznačeným kompetetivním. Ale poté, co některý z hráčů již projde případ, tak může převzít roli loutkáře. Tedy někoho, kdo v podstatě zastává roli pána jeskyně, přestože si nemůže například u výslechu svědků vymýšlet odpovědi. Ty jsou stále dané scénářem. Přesto mohou loutkářovi činy vést k jeho vítězství. Díky tomu je možné užít si případ i opakovaně, což nebývá běžné. Ale mnoho hráčů baví sledovat a porovnávat, jak jiní lidé pomalu odhalují stejný příběh. Celý zážitek je možné sdílet mezi až pěti hráči.

Výslechy svědků jsou pro loutkáře řešeny zajímavým způsobem. Tabulkou porovnávající svědky a důkazy s odpovědí, čímž získá loutkář požadovanou odpověď. Ta je také vytištěna na čtvercové kartě s čtyřmi odpověďmi. Ta se vloží do obálky, která díky výřezu odhalí jen jednu z odpovědí, přičemž ji následně předloží tazateli. V případě hry bez Loutkáře se jedná o klasický gamebook, tedy očíslované úseky v knize, které na sebe vzájemně odkazují. A jako v reálném životě, i zde mohou různé postavy lhát.

Detektivních her je na českém trhu hodně, ale většina z nich právě díky možnosti pouhého jednoho průchodu nabízí skutečně silný, hluboký a promyšlený příběh. Jinak by se noví zákazníci hledali velmi obtížně. Tedy na rozdíl od jiných deskovkých her by se mohlo zdát, že v tomto žánru si tolik jednotlivé tituly nekonkurují, protože komu se zalíbí jedna, ten může získat zájem dalšího odhalování silného příběhu.

A jak je u příběhových kooperativně hratelných her zvykem, i zde je možné zvolit solo mód v případě nižšího počtu detektivně smýšlejících spoluhráčů. A nebo by se mohl objevit nějaký kreativní detektiv, který by začal tvořit vlastní příběhy a poskytl je dalším hráčům.