Duna, planeta plná Čechů?

Denis Villeneuve svou dokonalou vizí epického díla spisovatele Franka Herberta uchvátil diváky po celém světě. Obě části Duny bezchybně převedly literární sci-fi epos na plátna kin a zbourala tabu, která předlohu označovala za nezfilmovatelnou. V minulosti se ale o nemožné pokusili i jiní tvůrci. Třeba David Lynch, jehož verze Duny dodnes rozděluje fanoušky a on sám ji označil za selhání. Věděli jste ale, že se na planetu Arrakis filmaři vydali ještě několikrát? Ba co víc, že můžeme v jejich píscích nalézt i českou stopu? Na to, jak tyto pokusy ustály zub času, se podíváme v tomto tematickém článku.

Po zklamání z Lynchova celovečerního filmu Duna nějakou dobu odpočívala, než se jí v roce 2000 chopil režisér John Harrison. Dunu se podobně jako Villeneuve rozhodl rozdělit do třídílného filmu, který natáčel pro americký Sci Fi Channel (Syfy). Ačkoliv neměl ani zdaleka natolik mamutí rozpočet jako David Lynch, což ostatně bylo poznat na produkčních kvalitách, minisérie se dočkala poměrně kladné divácké odezvy, která chválila věrnost knižní předloze. Přílišná autenticita ovšem podle kritiků Harrisonovi paradoxně tak trochu podrážela nohy, jelikož některé scény převzaté z knihy působily zbytečně natahovaně. Nepomohla tomu ani přehnaná snaha vše vysvětlovat, aby děj pochopil i divák, který dílo Franka Herberta nečetl.

Harrison se ale rozhodně nebál změn. Největším rozdílem oproti první Herbertově knize bylo bezpochyby daleko znatelnější zapojení princezny Irulan, ztvárněné herečkou Julie Cox, která se v knižní sérii významně projevuje až později. Ve filmové trilogii tak díky ní máme příležitost sledovat politické machinace, které probíhají na pozadí konfliktu mezi rody Atreidů a Harkonnenů. Toto rozhodnutí bylo ve své době velmi chváleno, protože ženské hrdinky stavělo do daleko výraznější pozice, zatímco v knihách a Lynchově verzi snad s výjimkou sesterstva Bene Gesserit hrály tak trochu druhé housle. I když tak druhou Dunu Denise Villeneuva můžeme považovat za mistrovský kus poctivé filmařiny, je pravdou, že i v ní Irulan dostala pramálo prostoru. 

Diváci ocenili i vizuální stránku Harrisonovy minisérie, která přinesla věrné ztvárnění estetiky popsané v knihách. Designérský tým totiž se značně omezenými financemi dokázal vytvořit překrásné kulisy a kostýmy, které byly promyšlené do posledního detailu. Jen taková zajímavost. Za designem kostýmů a zbrojí stojí český výtvarník a scénograf Theodor Pištěk, který pracoval na oscarovém filmu Amadeus nebo historickém filmu Údolí včel. Není proto divu, že si trilogie odnesla ceny Primetime Emmy za vynikající kinematografii a vizuální efekty. 

Úspěch Duny následovala o tři roky později opět trilogie Děti Duny, která navázala na dosavadní příběh Paula Atreida. Měli jsme tak příležitost sledovat, jak po dvanácti letech od událostí na planetě Arrakis Paul bojuje s rolí mesiáše a vládce vesmíru zároveň. Do hry se také zapojili jeho potomci a nejrůznější pletichy, které měly za cíl Paula sesadit z trůnu. 

I tato adaptace se dočkala relativně pozitivních ohlasů a stejně jako v případě Duny nabídla hvězdné herecké obsazení. Roli Paula Atreida si zopakoval skotský herec Alec Newman, vrátila se i Julie Cox coby Irulan. Překvapivě se v Dětech Duny objevil i James McAvoy, známý nejen jako mladý profesor Charles Xavier z filmů X-Men. Diváky pak doslova uhranula britská legenda Ian McNeice, který se ujal role barona Vladimira Harkonenna. Tuto krutou a nenáviděnou postavu ztvárnil tak dobře, že konkuruje i husí kůži nahánějící Vielleneuvově variantě.

Ve výčtu postav nám chybí ještě jedna důležitá žena - Paulova životní láska, fremenka Chani. Při příležitosti uvedení druhé Duny Denise Villeneuva do kin na tuto roli zavzpomínala herečka Barbora Kodetová. Seriálová Duna se totiž primárně točila v Česku, konkrétně ve filmaři oblíbeném studiu Barrandov. Pražské ateliéry tvůrcům nenabídly jen obří prostory, ale také příležitost do Duny obsadit české herce. Napříč šesti filmy tak můžete překvapivě narazit na hvězdy českého herectví, které se vžily do významných postav díla Franka Herberta. Mentata Thufira Hawata si zahrál Jan Vlasák. Důležitá role doktora Kynese připadla Karlu Dobrému, objevili se zde i legendární Miroslav Táborský a Klára Issová. Ve ctihodné matce Gaius Helen Mohiam byste pak rozpoznali Zuzanu Geislerovou. 

Velkou pozornost si zaslouží i hudba, která je jak v případě Duny, tak i Dětí Duny velmi povedená. Pro první filmovou trilogii se soundtracku ujmul Graeme Revell, na něhož v pokračování navázal Brian Tyler, jehož práci můžete slyšet v hollywoodských trhacích jako je Mumie, série Rychle a zběsile, Iron Man 3, Age of Ultron a několik dalších marvelovek a mnoha dalších. Oba pánové dění na obrazovce doplnili o epický doprovod, který si určitě zaslouží samostatný poslech. 

Tato minisérie je takovým menším dokladem toho, jak dobře může fungovat spolupráce zahraničních filmařů s tuzemskou produkcí. Až je škoda, že vlastně seriálová Duna v povědomí diváků zapadla, protože v mnoha ohledech nabízí příjemnou a na televizní poměry nadprůměrnou podívanou. Právě vlna šílenství, kterou svými dvěma filmy vyvolal Denis Villeneuve, by ale mohla být skvělou cestou, jak se k tomuto zapomenutému, nevybroušenému klenotu vrátit. I v dnešní době totiž dokáže zaujmout. A co si budeme povídat. V dnešní době, kdy vychází nejrůznější deskovky, komiksy i počítačové hry inspirované dílem Franka Herberta, se po všem spojeném s Dunou jen zapráší.

Do komentářové sekce pod článkem nám určitě dejte vědět, jestli vás seriálová Duna zaujala. A pokud jste ji už viděli, neváhejte se s námi podělit o své dojmy. Nám nezbývá, než pomalu kontaktovat navigátora a prozatím Dunu opustit. Snad se na ni v jakékoliv podobě brzo vrátíme.