Dáme partičku Gwintu? Už můžeme

Dáme partičku Gwintu? Věta, která se stala doslova memem, když ve videohře Zaklínač 3: Divoký hon bylo možné zahrát si tuto karetku skoro s kýmkoli, často dokonce v nevhodných situacích. Což bylo zvlášť nutné pro hráče, kteří chtěli zkompletovat celou karetní sbírku. Tato sekundární aktivita si získala značnou pozornost, přičemž nebylo s podivem, že lidé chtěli získat i fyzickou kopii této hry, aby bylo možné porážet i své přátele. A ač fanoušci mohli k předobjednávce rozšíření Srdce z kamene získat fyzickou reprezentaci karet, jednak nebyla kompletní a ani nebyla řádně vybalancovaná. Nicméně tomu již je jinak, protože vyšla samostatně prodejná a tedy dobře dostupná verze, která má nejen standardní rozměry, ale je vybalancovanější než předchůdce. A také je kompletní i o frakci Skellige, která se objevila až ve videoherním rozšíření Krev a víno.

Jak si ale tato karetní hra vydobyla takovou oblibu, když zde existuje nemalá konkurence? Od Magic the Gathering, Pokémonů, přes dnes již nepodporovaný Androuid Netrunner, případně mnohé digitální karetky v čele s legendární Heartstonem. Jenže Gwent, případně známý také jako Gwint, přišel s originálním herním mechanismem. Tolik nezáleželo na kartách, které hráč obdržel, ale na taktice, jakou zvolil. Smyslem totiž bylo dvakrát vyhrát. Taktická vlastní prohra tak mohla poskytnout velmi silnou karetní výhodu, která ve výsledku přinesla dvě výhry. A tento princip podporovalo mnoho mechanik. Přesto byla pravidla na první pohled až primitivní, byť s postupný poznáváním získávala hra svou hloubku.

Každý hráč měl k dispozici tři linie zvané přední voj pro bojovníky na blízko, zadní voj pro střelecké jednotky a obléhání pro válečné stroje. Každý hráč vykládá jednu kartu za kolo, která přidá příslušné linii svou bojovou sílu. Další možností je zahrát pass, tedy do konce kola vynechat tah. Jakmile tak učiní oba hráči, vyhodnotí se kolo porovnáním síly každé bojové linie. Kdo má větší převahu, vyhrává kolo. Za prohru se platí jedním ze dvou životů.

Většina karet jsou jednotky, které občas mají nějakou schopnost. Speciální karty mohou ovlivňovat sílu jednotek nebo celých řad, přidávat nové jednotky, případně některé z nich ničit. Typickým představitelem je karta počasí, která změní sílu v určité linii všech jednotek na jednu. To typicky poškodí malý počet velkých jednotek, ale má menší dopad na velké množství malých potvůrek. Nejtypičtější kartou je pak návnada. Tato bytost se silou nula využívá herního mechanismu několika kol. Jakmile je jednotka odstraněna z herního plánu, je nahrazena solidní jednotkou. K tomu může dojít jak během kola díky nějakému efektu, tak efektem ukončení kola, čímž je možné získat karetní výhodu do dalšího střetu.

Hloubka hry byla podpořena i tím, že jednotlivé balíčky byly frakčně zaměřené. To neznamená jen dostupné druhy karet, ale také speciální schopnost, jež se k frakci váže.

Monstra po konci kola zamíchají všechny své běžné karty a jednu z nich náhodně vyberou a ponechají do dalšího kola. Díky tomu je možné získávat drobnou převahu. Spousta karet se také spoléhá na schopnost “Nástup”, která dokáže na bojiště přinést přímo roj příšer.

Nilfgaard je schopen v případě remízy vyhrát. Navíc je specialitou Nilfgaardu vysílání špehů, tedy jednotek, které hráč nevynáší k sobě, ale k soupeři na bojiště pro bonus líznutí dvou karet.

Severní království dominuje s kartami v zadním voji a kartami se schopností semknutí, což zvyšuje její sílu o počet spojenců se stejným jménem. Dále získá tato frakce jednu kartu za každé vyhrané kolo.

Scoia'tael představuje frakci partizánského odboje. Spousta jednotek je schopna si vybrat, bude-li vyložena do předního, nebo zadního voje. Schopností frakce pak je zvolit si, zda hráč bude začínat, či nikoli.

Poslední frakcí je Skellige, která se do původního Gwentu dostalo až s rozšířením. Frakční schopností je získat na začátku třetího kola dvě karty z odhozených karet. Jednou z typických schopností pro tuto frakci jsou berserkeři, karty schopné se proměnit v silnější verzi sebe sama. To je koncipováno kartami, které jsou mimo balíček.

Aby toho nebylo málo, jsou zde i takzvané karty hrdinů. Jde o ikonické postavy ze světa zaklínače, jako Geralt, Triss, Dijkstra, Eredin či třeba Zoltan. Těch je pouze omezené množství, kolik jich může balíček pojmout.

A posledním prohloubením pravidel jsou velitelé. Ti mohou celému balíčku poskytovat pasivní schopnosti, případně jednu jednorázovou.

Touto kombinací a trochou blafovacího umu je možné dovést svůj balíček k vítězství.

Původní digitální předloha měla tu výhodu, že soupeři nebyli lidští a karty získané během hry bylo možné dobře odladit obtížnost. Ale díky tomu byl zde i drobný problém s tím, že hra nebyla designována na hraní dvou hráčů, kteří měli všechny karty k dispozici a schopnost díky internetu stvořit ten nejlepší balíček na světě, jak tomu dnes u většiny karetních her je. Jak je to obtížné ukázala digitální verze. Neustálé patche, úpravy síly jednotek, až nakonec došlo k předělání celé hry, kdy se ze tří linií staly pouhé dvě. Jedním z oficiálních vysvětlení bylo, že díky této změně bylo snazší hru vyvážit, zároveň se zpřehlednila a tím se snížila i bariéra pro začínající hráče. Bohužel tím unikátnost herního designu ztratilo své kouzlo.

Proto je super, že se nový Gwint vrátil k původnímu designu tří řad. Díky unikátnímu hernímu designu a blafování není tolik nutné, aby byla hra udržována v perfektní rovnováze, což je u všech karetních her víceméně pouhé zbožné přání.

Změn je ale víc. Například přibyly nové režimy, nově je možné hrát až v pěti hráčích v jakémsi režimu všichni proti všem.

O hru se v českém překladu stará Xzone, který přišel již s několika významnými deskoherními tituly založenými na videoherní předloze.

Jak moc zrovna této karetce věří, ukazuje i množství doprovodných materiálů, jako herní podložky, případně možnost dokoupit foilové karty. Ale je zde také vidina budoucího turnajového hraní, což by z pěkné a zábavné karetní hry udělalo něco, co by se mohlo držet v povědomí hráčů mnoho dalších let.

Výhodou je i cena, kdy za cenu jednoho tisíce získají hráči všechny karty v jednom balení. Navíc Xzone plánuje i možné budoucí turnaje. Nejen to může podpořit životnost hry na několik let.

Nebylo by tedy překvapivé, kdyby se po setkání s přáteli v nějaké zapadlé hospůdce objevila oblíbená otázka: “Nedáme Gwint?”