Ďáblův advokát není jen thriller. Co o nás prozrazuje?

Co všechno jste ochotni obětovat, abyste se vyšplhali na samotný vrchol společenské pyramidy? Zvítězilo by vaše ego a ambice nad morálkou, kdyby vám ďábel nabídl úspěch, po kterém tajně toužíte? Kde je naše hranice mezi správným a pohodlným?

Film Ďáblův advokát s Keanu Reevesem a Al Pacinem v hlavních rolích je moderní variací na legendu o Faustovi, učenci, který podepsal smlouvu s ďáblem za poznání i slasti. Postupem času se z tohoto starého motivu stal mýtus, příběh, který není žádným reliktem minulosti, ale zrcadlem přítomnosti a neustále se vrací. Mění se kulisy, jazyk a estetika, ale vzorec člověka, který chce víc, než mu život nabízí, a je ochotný za to zaplatit vysokou cenu, zůstává stejný.

Na slavném obraze holandského malíře Aryho Scheffera (1848) vidíme, jak mistru Faustovi našeptává pokušitel Mefistofeles, aby podlehl touze. Tento učenec zoufale touží po moci a naplnění života, proto zaprodá svou duši peklu výměnou za to, že mu ďábel po určitou dobu slouží. Tento motiv najdeme i ve filmu Ďáblův advokát, akorát zde je naším Faustem mladý, ambiciózní právník Kevin Lomax (Keanu Reeves), který zatím neprohrál jediný soudní proces. Hned zkraje je však jasné, že jde o muže, který klade vítězství nad svědomí a skutečnou spravedlnost. Fausta žene chtíč po neomezeném poznání a zážitcích, Kevina zase vidina úspěchu. Fausta kontaktuje elegantní gentleman Mefisto, Kevinovo bezchybné skóre si všimne prominentní newyorská advokátní firma Milton, Chadwick & Waters.

 Kevin tak potkává charismatického šéfa Johna Miltona (Al Pacino), moderního Mefista, ďábla v lidské podobě, který ho naláká na luxusní byt, kariéru právnického žraloka, ohromné bohatství a krásné ženy. Obě faustovské postavy tak pohltí ctižádostivost a pomíjivá pýcha, která vede k tragédii milované ženy. Faustova milá Markétka zešílí a končí ve vězení, zatímco Kevinovu manželku Mary Ann (Charlize Theron) čeká ještě pochmurnější osud. Dohoda s ďáblem mění zlato v prach a oba muži si pozdě uvědomí, že cena je příliš vysoká. Rozdíl je však v zakončení. Zatímco Faust z pera německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha je nakonec spasen Boží milostí díky pokání a lásce, Kevin se musí vykoupit sám aktem svobodné vůle. Film tak přináší modernější perspektivu, že spása nikdy nepřijde zvenčí, ale jen z nitra člověka, v důsledku jeho rozhodnutí.

Ďáblův advokát tak není jen příběhem o jednom nadpřirozeném zloduchovi, ale i podobenstvím o univerzálních morálních dilematech. Divák je, podobně jako Kevin, postaven před otázku: „Jak daleko bych zašel já sám?“ Film tím překračuje rámec běžného thrilleru a stává se jakýmsi kázáním o povaze hříchu a ctnosti v dnešní době. Pojďme si to však rozebrat do detailu.

Kořeny našeho příběhu lze vystopovat až k anglickému baroknímu básníkovi Johnu Miltonovi, který v 17. století napsal slavný epos s názvem Ztracený ráj (Paradise Lost, 1667). Není tedy vůbec náhodou, že Al Pacinova postava ďábla je pojmenována úplně stejně jako tento spisovatel. Jeho dílo totiž vykresluje Satana jako tragickou postavu, nejkrásnějšího božího anděla Lucifera, který pro svou pýchu povstal proti Bohu, byl svržen do pekla a odtud pokračuje ve své rebelii tím, že svádí lidi k hříchu. Snímek vlastně převzal celou architekturu tohoto mýtu a přenesl ji do současnosti. Ve finále dokonce zazní přímo citát ze Ztraceného ráje, když Kevin řekne větu: „Lepší je vládnout v pekle než sloužit v nebi.“

John Milton jako postava představuje klasického pokušitele a lháře. Se šarmem i vtipem tahá za nitky a upravuje okolnosti tak, aby lidé padali do hříchu vlastní neopatrností či pýchou, nikoli otevřeným nátlakem. Kevinovi lichotí, pochlebuje, dává mu pocit výjimečnosti a jednoduše přikrmuje obyčejné lidské ego. Naopak Mary Ann izoluje a podněcuje její úzkost i paranoiu. Často hrdinům radí přesný opak toho, co zamýšlí. Kevinovi například navrhne, aby pro dobro rodiny a manželky raději od problematického případu ustoupil, ačkoli dobře ví, že ješitnost mu to nedovolí. Prefíkaně si pohrává s lidskými slabostmi i polopravdami, čímž zasévá konflikty a chaos, ale stále se snaží vypadat jako dobrodinec.

V závěru se označuje za humanistu, obhajujícího svobodu člověka před údajně tyranským Bohem, kterého nazve „absentujícím hospodářem“. Tato myšlenka přímo vychází z tradice Miltonova Satana ve Ztraceném ráji, jemuž romantičtí interpreti často přisuzovali roli rebela bojujícího za svobodu a individualismus. Lucifer žijící „v exilu“ se cítí Bohem ponížen a svou křivdu ukrývá za humanismus. V daném eposu vede dialog s Evou a tváří se, že je na straně lidí, ale člověka chce jen využít, aby Bohu ublížil. Podobně jako ve Ztraceném ráji klade Milton Kevinovi otázky, proč Stvořitel člověka svazuje zákazy, ale sám mu dal zvědavost. Tvrdí tak, že jde o zvrácenou hru pro boží pobavení.

Navíc ve své velkolepé plamenné řeči vystupuje téměř jako sociální kritik, když poukazuje na konzum a narcismus. V 90. letech vzhledem k expanzi televize, technologií a kapitalismu nebylo výjimečné, že filmaři do svých děl vnášeli kritický rozměr vůči kultuře. Postava Miltona obhajuje stanovisko, že lidstvo samo se s jeho malou pomocí žene do záhuby skrze chamtivost a marnivost. Boha obviňuje ze sadistických her, ale ve skutečnosti je to právě on, kdo manipuluje postavy jako figurky na šachovnici a láká lidi, aby se sami zničili.

Zasadit děj do prostředí právnické firmy nemohlo být trefnější, protože scénář aktualizuje představu ďábelské manipulace do současné „džungle“ korporátní moci. Milton explicitně ztotožňuje právo se zlem a hovoří o „smradu“ nespravedlnosti, který stoupá k nebi. Je to jednak narážka na biblický verš o tom, že volání nevinných vystupuje před Boha, ale především temně ironický komentář ke stavu justice. Kevin opakovaně a úspěšně obhajuje lidi, o nichž sám ví, že daný čin spáchali a dokonce mohou být pro společnost nebezpeční. Jde tak o kritiku skutečnosti, že spravedlnost by neměla být jen procedurou, ale i etickým postojem ke světu, protože právo neexistuje v morálním vakuu. Film tak přináší až společensko-filozofický podtón. Polemizuje, zda někdy zákon, a zejména jeho zneužívání, neplodí zlo, pokud se odtrhne od spravedlivých hodnot.

Jedním z hlavních témat filmu je konflikt moci a morálky, přičemž, jak naznačuje režisér filmu Taylor Hackford, právnické prostředí velké newyorské firmy je jeho moderním kolbištěm. Gladiátorskou arénou pozdního dvacátého století, kam se senzacechtivá veřejnost chodí bavit soudními procesy. Kevin Lomax krok za krokem propadá opojné chuti moci, protože zjišťuje, že s talentem i šarmem dokáže „ohnout“ porotu i fakta, obcházet morálku a stále vyhrávat. Každé vítězství ho však posouvá dál od původních ideálů. Milton mu ponechává volnou ruku, navádí k aroganci a přesvědčuje, že pro výjimečné pravidla neplatí.

Na tyto motivy navazuje i vizualizace pekla podle básnického díla Božská komedie středověkého básníka Danteho Alighieriho. Ten ve svém rozsáhlém textu vykreslil cestu hříšníka kruhy pekla a i Kevin obrazně sestupuje do jeho spárů, když se propadá do stále těžších morálních zločinů. Jeho cesta začíná v maloměstě, když obhajuje učitele, který zneužil svou žákyni, a poté pokračuje stěhováním do New Yorku. Kevinova matka město označí za moderní Babylon, kde se to hemží nečistými duchy s odkazem na biblickou Knihu Zjevení. Postupem času se Kevin dostává k větším, ale také vinnějším klientům a pomáhá bohatým zločincům uniknout trestu.

Samotná budova Miltonovy právnické firmy připomíná pekelnou spirálu a jednotlivá patra reprezentují dané kruhy pekla, přičemž Kevin paradoxně směřuje vzhůru, kde sídlí Satan. Je to jako naruby obrácené Dantovo peklo z mramoru, kancelářského nábytku, obleků a paragrafů. Navíc na samotném vrcholu mrakodrapu se nachází nekonečný bazén, kterým se Milton pochlubí, nejde však jen o zajímavou kulisu. Ilustrátor a karikaturista Gustave Doré zobrazil Satana v Dantově Pekle jako groteskního obřího démona uvězněného v ledovém jezeře na samém dně jeho říše.

Miltonův bazén evokuje toto místo, avšak ďábel už není navždy připoután k ledu v podzemí, ale plave v nekonečném bazénu nad Manhattanem. Film tak vyjadřuje myšlenku, že zlo dnes nevzniká na okraji světa, ale v jeho centru a prorůstá strukturami, které řídí realitu. Morálka ustupuje moci, čímž snímek kritizuje nejen jednotlivce, ale i systém, v němž nejlepší advokáti „dokážou všechno zařídit“. Nakonec Kevin zjišťuje na vlastní kůži, že tato moc je pouze iluzorní a ničivá.

Miltonův Ztracený ráj vykreslil ďábla jako charismatického, ale poraženého, podobně jako Dantův obraz démona uvězněného na dně jezera. Snímek čerpá silné motivy z obou děl, ale sám se vlastně stává ďáblovým advokátem. Postavě Ala Pacina dává velký prostor a příležitost získat divácké sympatie. Zčásti je to samozřejmě důsledkem hercova vlastního talentu a osobního kouzla. Na druhé straně poslední scéna ukazuje, že ďábla nelze nikdy úplně zapudit, protože boj s hříchem je permanentní. Pokud člověk poleví v ostražitosti, může opakovaně padnout.

S pokušením úzce souvisí motiv volby a svobodné vůle. Ďáblův advokát zdůrazňuje, že ačkoli Milton rafinovaně manipuluje okolnostmi, vždy ponechává Kevinovi možnost volby. Připraví jeviště, ale odpovědnost za vlastní rozhodnutí nese člověk sám. Kevin opakovaně stojí před dilematem, zda učinit správnou věc za cenu okamžité ztráty, nebo podlehnout lákavé cestě menšího odporu, která mu přinese úspěch. Jeho svobodná vůle je ďáblem neustále testována, což je v jistém smyslu analogií k biblickému příběhu o Ježíšovi, kterého Satan na poušti rovněž pokouší. Slibuje mu všechna království světa výměnou za poklonu zlu, Ježíš však odmítá, čímž demonstruje ideu, že osud není předurčen ani pro někoho, jako je Boží syn. Tím pádem jediné, co dokáže Miltona porazit, je akt svobodné vůle.

Kevinova postupná ztráta lidskosti i empatie a nakonec hrozba zatracení jeho duše je daň, kterou Ďábel inkasuje za dohodu. Z každého vítězství, které mu Milton dohodil, Kevin ztratil kousek sebe samého. Po sérii zlých, sobeckých a pohodlných voleb se však přece jen dopracuje k morálnímu procitnutí. Dobrovolně zaplatí nejvyšší cenu a vzdá se všeho, aby zůstal věrný svému svědomí. V náboženském kontextu tedy lidskost stojí především na faktu, že vždy si můžeme a vlastně musíme vybírat sami.

V neposlední řadě je tu však i ona otázka ega a pýchy. Zápletka jde přesně v linii faustovského mýtu, kdy Kevin nechce pouze získat peníze, majetek a společenský status. Potřebuje mít pocit, že skutečně vyčnívá z řady. Na tuto zmíněnou touhu po výjimečnosti Milton opakovaně apeluje, protože pýcha je Achillovou patou jinak dobrých lidí. Kevinovo ego mu mnohokrát zastřelo úsudek a nechtěl ustoupit, ani když ho vítězství ve firmě stálo manželství, ale i zdraví a později život vlastní ženy. Milton ho nelákal konáním zla, ale obrazem sebe samého, vyvoleného a neporazitelného. I v závěrečné konfrontaci, když Milton odhalí, že je Kevinovým otcem, ho téměř zlomí na jeho „nadpřirozeném významu pro svět“.

Ačkoli Kevin raději obětuje svůj život, než aby dovolil pýše definitivně zvítězit, pokušení nekončí. Tento motiv totiž uzavírá oblouk a připomíná, že ješitnost je nekonečný boj v srdci člověka. Není divu, že Milton pýchu označí za svůj nejoblíbenější hřích, protože po celý děj sám působí jako egocentrik, který se rád poslouchá a oslavuje vlastní výjimečnost.

Ďáblův advokát je tedy unikátní v několika rovinách. Především odvážně spojuje žánry, které se běžně nesetkávají. Je to strhující právnický thriller zasazený do prostředí soudních síní a korporátních kanceláří, ale zároveň plnokrevný okultní horor s náboženskou tematikou. Tato kombinace působí skutečně originálně a svěže. Režisér Taylor Hackford pochopil, že právě kontrast racionálního světa práva a iracionálního duchovna vytvoří zajímavé napětí. Nelze opomenout fantastické herecké výkony ani balanc mezi zábavou a vážnými tématy. Titul otevírá zajímavé společenské otázky a využívá náboženskou symboliku, aniž by sklouzl k povrchnímu či lacinému gýči. Ačkoli, podobně jako jiná kultovní díla, zpočátku inkasoval kritiku za spojování hororu a dramatu, nakonec se zařadil mezi díla, která jsou v popkultuře ceněna pro svou duchovní hloubku. Rozhodně tedy stojí za váš čas.