České deskoherní Oscary ovládla liška

Jsou tomu již tři roky, co prominentního českého deskoherního Oscara vyhrálo Fox in the Box s titulem Duchové ostrova. Toto ocenění pořádá web Zatrolené hry, který je známý všem zarytým deskohráčům, přičemž o hlasování se starají sami hráči. Jde tedy primárně o komunitní ocenění, a to hned v několika kategoriích. Výhodou samozřejmě je, že díky tomu mohou fanoušci snadno hledat perspektivní tituly do sbírky či pro svou deskoherní skupinu. Absolutním vítězem se tak stalo Too Many Bones, které Fox in the Box počeštilo kreativně jako Kosti jsou vrženy. To je opravdu fenomenální úspěch, protože loňská konkurence byla opravdu velmi silná. Dalším nápadným úspěchem vydavatelství je, že jeho tituly obsadily druhé i třetí místo, byť se jednalo vůči ostatním vydavatelstvím o umístění sdílené.

Nejlepší z nejlepších. Tak lze tu nejviditelnější z kategorií označit. Jde o tituly, které si hlasující užili zcela nejvíce. Nejvíce hlasů získala hra původem od Chip Theory Games. Název původního vydavatelství je velmi napovídající tomu, co lze uvnitř jejich her nalézt. Mnoho kvalitních „pokerových“ žetonů, ale také trocha kartonu a hromada kostek.

V této kooperativce se snaží hráči porazit jednoho z tyranů a všechny jeho případné pohůnky, přičemž každá z hráčských postav je herně zcela unikátní. Nejde však o pouhý souboj, ale o celý příběhový arch, kdy se hráči pomocí překonávání mnoha událostí stávají silnějšími, čelí mnoha střetům, získávají zkušenosti a prožívají nejrůznější dobrodružství. Zmíněné kostky fungují nejen jako klasické kostky, ale také simulují mnohé žetony, které jsou umisťovány do výřezů na hráčských deskách.

Využití běžných žetonů je příjemně kreativní, protože nahrazují jak nejrůznější počítadla, tak i figurky, včetně pohybu po malém bojišti.

Ač zní tento celý princip skoro standardně, Kosti jsou vrženy získávají pozornost i ocenění všude, kde se objeví, a to navzdory vyšší cenovce. Takže ocenění za nejlepší hru minulého roku rozhodně není náhoda.

Druhé místo si vysloužilo Městečko Palermo na steroidech a možná i mnoha dalších psychotropních a stimulačních látkách. Narativně je Krvavá hodina o tom, že v malé vesničce došlo k bizarní vraždě a její obyvatelé se ji snaží vyřešit dříve, než je samotné stihne stejný osud, nebo naopak jsou strůjci tajemného zla. Herně jde o hru se skrytými rolemi a také vypravěčem, který je víc než jen hlídačem pravidel, ale strůjcem celého dobrodružství.

Nejde o jednoduchou party hru na zabavení se, když není co jiného hrát. Naopak jde o plnohodnotný a finančně velmi náročný zážitek simulující menší larp nebo téměř únikovku, která je určena pro větší počet zkušených hráčů. Některé role, které hráči mají, jsou jim známé. Jiné jsou pro ně tajné.

Jako příklad lze uvést empatika. Jeho schopností je každou noc se dozvědět, kolik jeho sousedů je takzvaně zlých. Nicméně pokud je ve hře Baron, tak jeho schopností je dostat do hry dvě speciální role, takzvané přespolní. Jedním z nich může být pijan. Jeho schopností je, že neví, že je pijan, a myslí si, že je normální vesničan, například si myslí, že je empat. To znamená, že když aktivuje svou domnělou schopnost a ptá se vypravěče na výsledek, dozvídá se falešný výsledek.

A takovýchto různých schopností i protischopností, aktivních i neaktivních, je opravdu mnoho. Cílem vesničanů je zabít démona, v českém překladu impa. Ten pochopitelně zabíjí každou noc někoho z hráčů. Ale aby to bylo ještě zajímavější, může zabít i sebe, a tím svou roli přenést na někoho ze svých služebníků.

Navíc ohromnou výhodou celého herního konceptu je, že i vyřazení hráči jsou stále součástí hry. Jinými slovy se nemůže stát, že si člověk sedne ke stolu, umře první noc a pak jen tři hodiny sleduje své spoluhráče, jak se baví.

A pokud to snad není hráčům málo, blíží se rozšíření přinášející mnoho dalších rolí.

Ač krabice s hrou stojí tři a půl tisíce a potřebuje minimálně šest hráčů, má-li pravidelná skupina až jednadvacet lidí a složí se, pak jedna herní zkušenost vyjde na nějakých příjemných sto sedmdesát korun, tedy jako návštěva kina. Pravda, takhle extrémně to většina deskoherních skupin pojímat nebude, ale rozsah hráčů jasně ukazuje, pro jakou skupinu je desková hra určena.

Na český trh ji spolu s liškou dostalo nové vydavatelství Old Dawg.

Třetí místo získal titul Hegemonie: Doveďte svou třídu k vítězství. Kromě toho, že jde o funkční deskovku, jde o jedinečnou simulaci ekonomiky. Obecně panuje názor, že hra skutečně rozkvete až v plném počtu čtyř hráčů.

Samotné herní frakce jsou dělnická třída, střední třída, podnikatelská třída a stát. Narativně jde o fiktivní stát, který se snaží po krizi zvednout a ideálně stát se perspektivním. Nicméně každá jeho část má jiný cíl. Dělníci chtějí co nejvíce vydělávat a zlepšovat svou životní úroveň, ideálně mít i zdravotnictví zadarmo a vysoké mzdy. Podnikatelé zase chtějí levnou pracovní sílu i možnost volně obchodovat se zahraničím. Střední třída je pochopitelně hybridem obou zmíněných frakcí, protože umí jak pracovat, tak zakládat firmy. No a stát, ten chce nezkrachovat, ale také mít každou z frakcí spokojenou.

Herním principem je i tvorba zákonů, od minimální mzdy po otevřenost hranic. Herních rozhodnutí je v každém tahu mnoho a každé z nich ovlivňuje nejen samotného hráče, ale všechny u stolu. Snížení poplatku za zdravotnictví sice snadno zvýší spokojenost dělnické třídy, ale stát propad příjmů pocítí. Jeho zvednutí naopak může vést dělnickou třídu k názoru, že je situace nutná řešit stávkou, což pochopitelně bude trápit střední i podnikatelskou třídu, které nebudou moct ve svých továrnách produkovat žádné statky. A opět, i to se podepíše na příjmech státu, protože ten z takové situace nevybere žádné daně. Nicméně bude-li stávka trvat, ani dělnická třída nedostane žádné finance.

To byla jen jedna z mála ukázek toho, jak jsou všechny principy ve hře pěkně a především logicky a přirozeně propojeny.

Tentokrát foxíci spojili síly s vydavatelstvím MindOK, spolupráce, pro niž se vžilo i logo MindFox.

Na stránkách lze dohledat snadno žebříček až po šestnácté místo, ale za zmínku nyní ještě stojí Duna: Impérium – Povstání, protože jde na poli deskovek o velmi unikátní počin. Velmi oblíbená Duna: Impérium nasbírala zpětnou vazbu a vývojáři ji celou reflektovali, aby vytvořili na základě stejných pravidel nové ztvárnění. Jak moc se jim to povedlo, ukazuje stále vzrůstající obliba mezi hráči i mnohá umístění v nejrůznějších žebříčcích. A to navzdory úvodní skepsi, kterou pouhé zdánlivé povrchové přepracování původní deskové hry vyvolalo. Navíc jsou obě hry stále kompatibilní, stejně jako všechna minulá i budoucí rozšíření. Nicméně zkušenost ukazuje, že varianta Povstání má v deskoherní konkurenci své místo.

Jak již tomu bývá, v deskoherních anketách hlasují především zkušenější hráči, pro něž nejsou deskovky pouhým jednonedělním posezením v měsíci. Hlavní kategorie tak získávají spíše serióznější tituly. Ale aby se nezapomnělo i na jednodušší hry, existuje kategorie rodinných her.

První místo vyhrála mindocká kooperativka Jedeme bomby!, která svými prodeji rozhodně dostává svému jménu. Herní premisa je velmi jednoduchá, každý hráč má před sebou sérii drátů a nikdo nesmí přestřihnout ten červený. Nicméně stříhat lze pouze neviděné dráty umístěné před soupeři. Pochopitelně je možné si napovídat, ovšem za striktně omezených podmínek. Díky tomu je každá z šedesáti šesti misí řádnou výzvou.

Velmi jednoduchá karetní hra, v níž se hráči z dvou nabídek o třech kartách snaží získat co nejhodnotnější bodovou kombinaci skládající se z obyvatel hradu a podhradí. Zisk karty může kromě samotných bodů na konci hry přinést nějaké herní efekty, například zlaťáky, za něž je možné získávat další karty.

Jednoduchá, přehledná karetní hra, která ale zvládla oslovit nemalé množství hráčů. Takže automatický tip pro kohokoliv, kdo shání něco malého a snadného.

Pamatujete Mad Max: Zběsilou jízdu? Tak přesně takový zážitek mají hráči ze závodní hry Pekelná jízda: Vendeta. Jsou zde různé bonusy, zbraně, střety, bouračky a přiměřeně obarvená pustina.

Jelikož pravidla jsou jen na pár minut, narativní popis zážitku bohatě stačí, aby hráči věděli, zda je tato šílená jízda pro ně, či nikoli.

Není překvapení, že když dvě předchozí kategorie obsadily kooperativní hry, objeví se i zde. Konkrétně Kosti jsou vrženy na prvním místě a Jedeme bomby v závěsu za ním. Jako třetí je ovšem zajímavý karetní titul, který letos získal pokračování.

Minulý rok byl na kvalitní tituly z univerza Pána prstenů štědřejší, než tomu bývá jindy. Od jednoduché kooperativní štychovky vyprávějící příběh celé první knihy po kooperativní putování po celé Středozemi. Hráči během tohoto titulu čelí mnoha různým výzvám i náhodným událostem, které jim připomenou osud hrdinů při přenášení mocného Prstenu z Kraje k Hoře osudu.

Specifická kategorie benefitující z nedostatku přátel v místnosti. Někdy se jedná o deskovky specificky vytvořené pro tento počet hráčů, jindy jde o tituly, které pouze v tomto počtu fungují výjimečně dobře.

Dvě znepřátelené armády plyšáků a jiných hraček a snaha dobýt nepřátelské velitelství – to je základní premisa hry.

Principielně jde o vykládání žetonů na cesty a postup po základnách se snahou využívat jejich vlastnosti, tedy jak dostupných jednotek, tak základen. To je princip, ze kterého dobrý deskoherní design umí vymáčknout velmi silný herní zážitek. Ocenění trollího palce jako nejlepší z nejlepších v kategorii pro dva řekne víc než popis schopnosti plyšového jednorožce.

O to víc, že tento titul dokázal těsně předběhnout tolikrát připomínané Kosti jsou vrženy, které se umístily na druhém místě.

Chytrá slovní hříčka anglického názvu Ironwood byla skutečnou výzvou pro překlad, aby byl zachován narativní význam i nápadný symbolismus. Ve hře se jedná o souboj industriálních těžařů snažících se vybudovat mocná opevnění v divokém hvozdu. Proti nim stojí tamní divočeji smýšlející obyvatelé více spjatí s přírodou. Zatímco jedni se pohybují jen po cestách a staví opevnění, druzí pobíhají lesy a snaží se naplnit proroctví.

A z hlediska komponent – jedni mají kovové a druzí dřevěné.

Herně jde o hru řízenou částečně kartami. Každý má pár, které se mu na začátku každého kola vrátí z odhazováku zpět, a pak zbytek balíčku, který se protáčí. Jde tedy o chytré využití stále dostupných i nových schopností, ať již jde o to vybojovat si výhodu, nebo jen chytře najít slabinu v soupeřově rozestavění na plánu a rychle převzít iniciativu. A to vše během pouhé půlhodinky.

Velmi specifickou kategorií jsou hry pro jednoho, protože v mysli mnoha hráčů jsou deskové hry stále synonymem pro společenské hry.

Že jsou Kosti jsou vrženy skvělé v každém počtu hráčů, dokazuje i obsazení prvního místa v této kategorii.

Zatímco původní Gloomhaven byl fascinujícím počinem, ohromnou krabicí obsahující kampaň na sto hodin, aktuální počin je naopak možné strčit do kapsy a tím si užít překvapivě dobrý komplexní zážitek.

S figurkou menší než koruna, pár kartami a komponentami včetně kostky je možné užít si zážitek jednoho z mnoha scénářů. Dle jména deskovky není překvapením, že je využíván stejný, byť miniaturizovaný, systém deskoherního většího bratříčka.

Karetní deckbuildingová kooperativní iterace videoherního titulu je další z velkých překvapení minulého roku. Mezi hráči se často jedná o milovanou nebo opovrhovanou deskovku, nicméně množství různých ocenění či četnost zmínění v zahraničních kanálech ukazuje sílu tohoto titulu.

Obdobně jako ve videoherní předloze i zde se hráči snaží probojovat hromadou nepřátel, používat mocné schopnosti, operovat s nedostatkem energie a samozřejmě nepřijít o své životy. Fakt, že se tato hra umístila takto vysoko právě ve hře jednoho hráče, je zajímavý. Nicméně kooperativní hry mají k dobrému umístění v solo kategoriích celkem velkou affinitu.

Standardně se jedná o kategorii pro menší herní šprýmy, které mají zabavit větší počet nehráčů nebo případně prolomit společenské ledy. Nicméně tím, že v této anketě hlasují především zkušení hráči, se pojem „party hra“ může trochu posunout.

První místo obsadila Krvavá hodina odbila, která tak ukazuje, jak pokřivenou představu mají hráči o trávení času na party.

Druhé místo získalo Jede bomby!, což je další krásné umístění tohoto velmi dobře prodávaného titulu.

Třetím místem se honosí Pekelná jízda: Vendeta, která k běžnému pojetí party her má z těchto tří titulů asi nejblíže.

Až čtvrté místo s titulem Flip 7 a páté s Táborákem skutečně představuje to, co si hráči pod pojmem „party hry“ představují, ale hlasování je neúprosné.

Zajímavou kategorií je rozšíření, protože od hlasujících vyžaduje nejen představu o hrách, které mají, ale i o způsobech, jak základní hru rozšiřují.

Vítěz minulého ročníku obsadil v letošním hlasování alespoň první příčku v kategorii rozšíření. To dokazuje neuvěřitelnou kvalitu samotné deskovky. Poctivé euro o hledání cizí inteligence přináší velmi unikátní mechanismus. V půlce hry totiž hráči skutečně onu civilizaci naleznou, což má zásadní vliv na hratelnost. Jelikož ale hráči dopředu nevědí, která z mimozemských civilizací je součástí aktuální hry, jen těžko se s touto informací plánuje.

Rozšíření přináší pár dalších forem inteligentního života, ale také asymetrické hráčské startovní podmínky, což de facto simuluje první tah. To se mimo jiné projevuje zkrácením hry o jedno kolo.

Asi nejmenší rozšíření z nominovaných titulů, ale v největší krabici. Tato „truhlice“ je big box pro všechna dosud vydaná rozšíření, včetně úložného prostoru, a obsahuje i malé, jinak samostatně dokoupitelné rozšíření pro tento fenomenální český titul. Nutno ovšem férově poznamenat, že tato modulárně velmi flexibilní hra dokáže i s malou změnou přinést velkou změnu herního zážitku. Kromě pár komponent přináší toto rozšíření i dvě nové mapy a výzkumné stupnice. Tím pádem by bylo podceňování jeho přínosu pro hráče trochu neférové.

Kombinace deckbuildingu, závodu a mnoha modulů ovlivňujících hratelnost, to je oblíbený Heat. Tunelové vidění přináší dalšího možného hráče, novou oboustrannou mapu a pár dalších komponent, které krásně rozšiřují jinak perfektně fungující deskovku. Jelikož se jedná o druhé rozšíření ze čtyř aktuálně dostupných, mají čeští hráči možnost zažít opravdu epický závodní zážitek.

Zajímavostí této kategorie je, že často předurčuje úspěšné tituly pro česká vydání, případně ukazuje, co má být pro zaryté deskohráče centrem pozornosti. Navíc výsledky žebříčku lze často porovnat se zahraničními, ukazují, jak moc se jednotlivé žebříčky překrývají a které skryté klenoty dominují právě u nás.

Je zajímavé, že se zde opět umisťuje Fox in the Box na prvním místě, byť v omezeném zastoupení. Toto kooperativní dobrodružství bylo oznámeno už v roce 2024, takže fanoušci stále čekají. A stejně jako u letošního dominanta, i za tímto titulem stojí Chip Theory Games.

Každý z hratelných hrdinů je jedinečný a příběh provází hráče napříč mnoha územími Tamrielu.

Jelikož je herní systém velmi inspirován Too Many Bones, ale mezi tituly reálně uplynulo asi sedm let, je jasné, že se všichni letošní hlasující mají ještě na co těšit.

Univerzum Nemesis, které původně vychází ze slavného Vetřelce, se stalo něčím víc. Nezískání licence tvůrce zprvu nejspíše mrzelo, ale zároveň jim uvolnilo kreativní otěže. Díky tomu vznikly hry Nemesis, odehrávající se na vesmírné lodi, a následná Nemesis: Lockdown na povrchu Marsu, které nechávají hráče pronásledovat vším, na co jsou znalci klasických horrorových sci-fíček zvyklí, od ekvivalentu vetřelců přes podivné hybridy tyranidů a xenomorfů, neexistující psychohalucinace až po infekční houby.

A to vše a mnohem víc za postavy, které možná chtějí zabít své spoluhráče, možná získat mimozemské vejce pro svou korporaci nebo možná jen přežít a nebýt nakaženi podivnou larvou, která se možná líhne v jejich útrobách.

Nemesis: Odplata si je toho všeho vědom, ale přináší nový pohled na celý konflikt. Už nejde o polocivilní pracovníky, kteří se po dlouhém cryospánku probudili na hořící lodi, aniž by věděli, co se stalo. Nově jde o plně vybavené vojáky, kteří si jsou vědomi, čemu budou čelit.

Fanoušci české verze si musí počkat do května.

Opět se blíží titul Foxíků, který nám přinese deskovku zabývající se tématem, jež je našincům nezvykle blízké. V titulu se střetávají dva názorové tábory, které soupeří o prvenství, zda postoupit pohraniční území nacistům, nebo se rázně postavit na odpor. To vše se odehrává za pomoci karet, které představují ovlivňování názorů československé armády, politiků i obyčejných občanů.

Další zajímavé tituly ve zbytku žebříčku jsou namátkou The Old King’s Crown, nádherně vypadající deskovka, o níž jsme nedávno vydali článek; Grimcoven, stylisticky připomínající opěvovaný videoherní počin Bloodborne; Vantage, neuvěřitelné dobrodružství v otevřeném světě řízené kartami; Moon Colony Bloodbath, zajímavý engine builder a následný debuilder; nebo očekávaný Deckers.

Pochopitelně se najde mnohem více zajímavých titulů než zde vypsaných. Každý titul na trhu čelí silné konkurenci. Jen těžko mohou hráči ozkoušet všechny tituly a poté zodpovědně zhodnotit skutečně nejlepší z nejlepších. Nicméně síla internetu umožňuje využít k výběru i testu to, co nás jako lidstvo tolikrát posunulo dál. Kolektivní zkušenost.

A než se ozkouší všechny zajímavé tituly z žebříčku trollího palce, jistě nás zaplaví letošní lákavá nabídka titulů, která už teď slibuje další nabitý deskoherní rok.