Dítě devadesátek, co propadlo hrám už na přelomu milénia. Začínal jsem na konzolích od vietnamců, občas PS1 u kámošů a příbuzných, ale pak se mi doma objevilo Pentium II vyřazené z místní nemocnice – a bylo jasno, stal se ze mě PCčkář.

Později jsem byl obdarován PS2 a na chvíli si užíval roli konzolisty, ale pak se to zase zvrtlo – dvoujádro, 1 GB VRAM a zpátky na PC s pořádnou mašinou 😄

Časem ale přišlo víc povinností, děti, míň volného času…nezbývala energie na řešení chybějících knihoven, nahánění FPS, upgradů, sledování teplot, ladění nebo hledání zlatého grálu v grafickém nastavení a tak jsem se vrátil ke konzoli – konkrétně k PS5 Pro, kde si teď užívám hry prostě tak, jak je vývojář stvořil.

Nepohrdnu soulsovkou, strategií, indie titulem a jednu dobu jsem byl i dost ponořený do onlinu – hlavně CoD a World of Tanks.
Ale nejvíc mě to stejně vždycky táhlo k singleplayeru s pořádným příběhem, který hltám jako napínavý film. A právě to je dnes moje nejčastější herní zábava.

PC mám pořád – hlavně z nostalgie a na starší klasiky – ale hlavní herní přístav je teď PlayStation.

Oblíbené platformy

Záludná životní rozhodnutí