Odkaz lidské mysli: Je Sterakdary dobrý autor?

Populární tvůrce videí, moderátor a streamer Radek Starý alias Sterakdary v posledních dvou letech úspěšně zabrouzdal i do spisovatelských vod. První dvě knihy nás zavedly do světa fantasy, kde si autor pohrál se svojí fantazií v té nejvyšší možné míře. Jeho třetí kniha je jiná. Sterakdary se rozhodl, že jeho druhá knižní série se bude týkat sci-fi, které bude říznuté trochou toho postapokalyptického koření. Tedy do světa, kde si autor musí dát pozor na mantinely, které leckdy korelují s fyzikálními zákony.

Příběh knihy s názvem Odkaz lidské mysli začíná v roce 2043, kdy na planetu Zemi dorazí mimozemská entita, jejíž černý sliz napadá, rozežírá a následně ovládá veškerou lidskou technologii. Kvůli tomuto nebezpečí vzniká za pomoci vědkyně Molly Griffinové umělá inteligence Alva, která má jediný úkol. Zachránit lidskou rasu stůj co stůj.

Hlavní příběh však začíná až dvě stě let po útoku mimozemské entity a autor na nás od začátku sype jeden termín za druhým. Androidích vůdců je více, i když Alva stále patří na úplnou špičku ledovce. Lidé bojují nejen s robotickými Gory, ale i Araky, což je odnož, která se odpojila od hlavní síly a žije si svým vlastním divokým životem. Lidské pokolení také napadá nemoc nazývaná skára, která jejich těla pomalu mění a zabíjí.

Je impozantní, jaký svět Sterak opět vystavěl a v celkem útlé knížce nastínil mnoho problémů, kterým lidstvo musí čelit. Možná až příliš, protože věcí je tolik, že třeba Gorové jako největší hrozba, jsou po většinu knihy nedůležití a vždy na scénu vstoupí spíše jako hybatel děje než jako ultimátní zlo, kterému lidstvo čelí.

Za to Arakové (divocí Gorové) dostávají prostoru hromadu a my pak vnímáme, že jich je několik druhů a vyvíjí se ve stále dokonalejší stroje. Arakové (i Gorové) jsou popisovány jako robotická zvěř. A zde si asi autor bral jistou inspiraci z herního světa Horizon Zero Dawn. Ale to není výtka, spíš poznámka, že komu se líbí herní svět stvořený studiem Guerilla Games, tak ve Sterakově vizi budoucnosti bude jako doma.

Velmi cením, že je na každé stránce cítit práce, jakou autor věnoval rešerši elektroniky či elektrotechniky. Vše okolo strojů je uvěřitelné a dává to smysl jak laikovi, tak člověku, který má za sebou elektrotechnické vzdělání. Jen je škoda, že jak se kniha věnuje technickému stavu světa, tak stejná péče není věnována geopolitice, protože v knize se hodně věcí děje jen proto, aby se děly. A většinou nestojí na kdovíjak pevných základech.

Kniha samozřejmě není jen o světě a jeho fungování, stránky také sledují osudy dvou mužů, tedy Eleda s Dreyem, plus občas se vyskytnou kapitoly s androidkou Alvou, která vládne jednomu z posledních velkých měst a řídí obranu proti Gorům. A právě u Alvy bych se chtěl na chvíli zastavit.

Kapitoly, kde se vyskytovala Alva, jsou zdaleka tím nejlepším, co kniha nabízí. Celou dobu tušíte, že má nějaké tajemství, ale nakonec jich je daleko více, než se může na první pohled zdát. Její kapitoly jsou opravdu vynikající a na části s ní, jsem se vždycky těšil. Bohužel prostoru na stránkách nedostala tolik, kolik by si kvalita její postavy zasloužila.

Dvojice Eled a Drey v tomto ohledu zůstává trochu za očekáváním. Oba hrdiny pojí mezi sebou vztah, ale je to právě jejich pouto, které mi v celém příběhu přišlo tlačené hrozně na sílu a bez výraznější hloubky. Navíc je to mezi nimi pořádná emoční horská dráha, která jejich vztah nenechává pořádně zakořenit. Vše mezi nimi probíhá v ultra rychlém tempu, a tak jsou některé citové vazby znehodnoceny. Byť se kniha snaží čtenáře přesvědčit, jak silná vlastně jsou.

S hrdiny jsem měl i problém v tom, že jakákoliv překážka byla před ně postavena, tak jsem neměl sebemenší pochyb o tom, že ji bez potíží překonají. Líbilo se mi, že lidé začínají ovládat technologie protivníků skrze jejich součástky, ale schopnosti Eleda a především Dreye byly leckdy opravdu přehnané a získaly je vždycky jen tak náhodou, když se to zrovna hodilo. Většinou se mi tedy řešení hrdinů líbilo, jen v mých očích přicházelo relativně brzy po objevení problému, tudíž daný problém neměl sebemenší čas vygradovat.

Jestli většina knížky běží více méně podle jasně daných not, tak konec je vlastně to nejlepší z nejlepšího v celé knize. Spojení osudů hlavní dvojice s Alvou má grády, byť opět Drey s Eledem mají v určitých částech zase až nesmyslně navrch. Samotné rozuzlení jedné z hlavních zápletek pak dodává celé knize šmrnc a jen mě to utvrdilo v dojmu, že autor měl dát Alvě více prostoru.

Kniha sama o sobě je ohromně čtivá a vyprávění nemá hluchá místa. Celkově i rychlé tempo zde dává smysl. S extrémní kadencí událostí jsem třeba měl u první Sterakovo knihy problém, ale zde se mi zdá, že autor hyperaktivitu svých postav drží relativně na uzdě. Možná je to i tím, že žánrově se titul řadí do Young Adult sci-fi, kde je určitá příběhová smršť nepsaným pravidlem.

Každá dobrá kniha by měla nést také nějaké poselství, a to Sterak ve svém díle dokázal. Odkaz lidské mysli si pohrává s myšlenkou, co tu po nás zůstane, až tu nebudeme. Hledání smyslu života je něco, co dřímá v každém z nás. Kniha dobře brnká na tyto struny a donutí čtenáře přemýšlet o své vlastní cestě a vlastním odkazu. A už jen proto se vyplatí si tuto knihu přečíst.

Než vyřknu finální verdikt, tak bych se zastavil ještě u odkazů na jiná díla. Nikdy není na škodu se inspirovat, navíc lidem to pomáhá najít si cestu i k dalším knihám a světům. Kromě již zmiňovaného herního Horizonu by si zde čtenáři mohli najít například i podobenství s kouzelným světem Harryho Pottera. Hrdinové na obálce zase nápadně připomínají dvojici Anakin Skywalker, Obi-Wan Kenobi. A tyhle jemné nuance mě na knize vlastně hrozně baví, protože je na nich vidět, že autor dokáže směle využívat popkulturu, ale přitom stále zůstat věrný svým základům.

Jako všechny Sterakovy knihy, tak i Odkaz lidské mysli je doprovázen kresbami od talentovaného Františka Sedláčka. Obálka i kresby uvnitř knihy jsou zdařilé a mile mě překvapila kvalita papíru, který je pocitově těžší a kvalitnější, než jak bývá zvykem u jiných paperbacků.