Star Wars: Mandalorian a Grogu je zábavný side quest. Ale nic víc

Star Wars v kinech, to kdysi bývala událost. Jenže okolo roku 2008 se v Lucasfilmu rozhodli, že slepí několik pilotních epizod animovaného seriálu Star Wars: Klonové války a tenhle slepenec pošlou do kinosálů po celém světě. Výsledkem byl nezáživný paskvil, který mohl zaujmout snad jen tím, jak byla zpočátku postava Ahsoky Tano mizerně napsaná. Přesto to teď, kdy je přítomnost nových Star Wars na velkém plátně více než 6 let vzdálená minulost, Lucasfilm zkouší znovu.

Tentokrát ale nejde o začátek animovaného seriálu, nýbrž o pokračování hraného Mandaloriana. A místo spoře oděné puberťačky se světelným mečem tu máme zlatou husu výrobců hraček, které nikdo neřekne jinak než Baby Yoda. Takže jestli jste ještě tři a půl řady seriálového Mandaloriana dosud neviděli – protože Boba Fett: Zákon podsvětí je všechno, jen ne samostatný seriál – o návštěvě kina raději ani neuvažujte. Nový film by vám totiž vůbec nic nedal. Pokud ale máte všechny seriály z Disney+ poctivě nakoukané, dostanete… jen další dobrodružství dvou titulních postav.

Nejen původnímu seriálu se často vytýkalo, že je spíše kolekcí vedlejších úkolů, resp. side questů podle videoherní terminologie. Mandalorian a Grogu je přitom to samé, tedy další side quest, který jen tentokrát trvá zhruba dvě hodiny a místo Disney+ nejprve zamířil do kin. Je to příběh o tom, jak lovec odměn Din Djarin, v jehož zbroji se střídá všudypřítomný Pedro Pascal a kaskadéři Brendan Wayne a Lateef Crowder, spolu se svým adoptivním synem stíhá pár bývalých imperiálních vojevůdců. Načež musí čelit následkům svých morálních zásad. Toť vše. Navíc je znát, kde by asi začínaly a končily epizody seriálu, kdyby se v Lucasfilmu místo filmu rozhodli natočit čtvrtou řadu. Nečekejte proto velké finále seriálu a už vůbec nečekejte příběh, který má nějaký dopad na širší vývoj světa Star Wars.

Snad můžeme prozradit, že jedna drobná linka spojená s mezisezónou s Bobou Fettem v ne-tak-docela-hlavní roli je tu dotažena do konce. Ale samotného Bobu ve filmu neuvidíte. Ani Fennec Shand, ani Bo-Katan, zkrátka nikoho, kdo měl větší roli v předchozích sezónách seriálu, tedy s jednou malou, pro děj filmu naprosto nedůležitou výjimkou, která se objeví jen v jedné scéně. A na Sílu cpaná camea tvůrců z Lucasfilmu v rolích republikových pilotů opravdu nepočítáme. Přestože je mezi nimi nově také návrhář Doug Chiang, jenž do značné míry definoval vizuál prequelové filmové trilogie.

Kromě toho, děj je sice správně staromilský a přímočarý, jak se na značku postavenou na vykrá… ehm, inspiraci starými westerny a samurajskými filmy sluší. Ale zároveň je dost předvídatelný. Žádné překvapení neschovává ani Zeb s hlasem Stevea Bluma, známý z animovaného seriálu Star Wars Povstalci. Ten Mandovi tentokrát úplnou náhodou dělá pilota a oddaného kamaráda, ačkoliv jsme jejich seznámení ještě v ničem neviděli. Podobně je na tom republiková plukovince Wardová, kterou ztvárnila herecká legenda Sigourney Weaver.

Něco nás ale přece jen překvapilo. Vůbec poprvé v historii celé ságy jsou jména herců v hlavních rolích uvedena na začátku filmu. Přitom v 70. letech George Lucas výrazně vybočil ze zajetých kolejí, když na začátku originálních Star Wars nabídl divákům jen ikonický průlet úvodního textu vesmírem a přehled obsazení si nechal až na konec. A jakmile jsme na úvod nového Star Wars filmu viděli jméno Martin Scorsese, měli jsme vážně pocit, že je dnes možné úplně všechno. Přestože tu má slavný režisér klasik typu Mafiáni nebo Vlk z Wall Street také jen malou, epizodní roli.

Zdaleka nejvíc nás ovšem překvapil Rotta Hutt. Je paradoxní, že syn gangstera Jabby Hutta, který se poprvé objevil zrovna ve filmovém úvodu Klonových válek, je asi nejzábavnější a nejoriginálnější součást nového filmu. Nejde jen o to, že ho namluvil Jeremy Allen White, který se na první pohled k postavě obřího svalnatého slimáka vůbec nehodí. S Rottou se tvůrcům v čele s režisérem Jonem Favreauem opravdu podařilo vytvořit něco, co se ve světě Star Wars každý den nevidí. I když nám jedna z prvních scén, v nichž Rotta předvádí, co umí, nápadně připomíná pasáž z rok starého románu The Acolyte: Wayseeker.

Mimochodem, pozorní diváci mohou zachytit i jedno slůvko, jež se poprvé objevilo právě ve všemi tolik oblíbeném seriálu Akolytka. A není to zdaleka jediná věc, co může udělat radost příznivcům určitých období a projektů se značkou Star Wars. Na své si jistě přijdou fanoušci separatistických droidů z prequelů nebo lovců odměn ze seriálových Klonových válek. Sběratelům starých hraček společnosti Kenner možná bude povědomý jistý kus imperiální techniky. A náruživí hráči v droidech BDX snadno poznají vliv BD-1 ze série Star Wars Jedi. Zapomenout nelze ani na osvědčeného skladatele Ludwiga Göranssona, jemuž se povedlo do hudebního doprovodu scén zaměřených na Grogua hezky zakomponovat prvky Yodova motivu z původní trilogie.

Soundtrack vůbec častěji připomíná práci Johna Williamse, hlavně v intimnějších chvilkách mezi Dinem Djarinem a Groguem, které patří mezi ty lepší a smysluplnější části příběhu. V některých scénách však dostává přednost chytlavá hudba, která by se vůbec neztratila v kantýně zábavního parku Galaxy’s Edge. Nebo v salónu na planetě Koboh ve hře Star Wars Jedi: Survivor. A když přijde řada na boj, můžete zaregistrovat třeba skladbu převzatou z finále první sezóny Mandaloriana. Takže Göransson mistrně střídá nové i staré tóny, ústřední motiv seriálu nevyjímaje. Rozhodně nezabřednul do rutiny a i díky němu každá bitka nebo klidnější pasáž skvěle odsýpá.

Obraz už taková dokonalost není. Kdybychom si dali panáka pokaždé, když Lucasfilm nebo Disney v souvislosti s propagací filmu zmínil Imax, nejspíš bychom byli zralí na transplantaci jater po vydání prvního traileru. Přičemž novinářská projekce samozřejmě byla v Imaxu a ve 3D. Ale to nic nemění na tom, že Mandalorian a Grogu se vizuálně nijak neliší od seriálu. Na metlu dnešní hollywoodské produkce jménem color grading naštěstí nedošlo, ale i tak vizuál leckdy působí vybledle a bezbarvě.

Co hůř, určité části závěrečné bitvy vypadají jako videohra postavená na enginu Unreal. A v některých scénách je příliš snadné rozeznat použití videostěny StageCraft. V tomto ohledu je tedy film velkým krokem zpět třeba v porovnání se seriálovým Andorem. Ten také moc neplýtvá barvami, ale poznáte, že při natáčení dostávaly přednost reálné lokace a tradiční kulisy. Nemluvě o nedávno ukončené první řadě animovaného seriálu Maul: Pán stínů. Ano, srovnávat hraný film s animovaným seriálem dost dobře nejde, ale Star Wars je pořád Star Wars a je zkrátka škoda vidět po takové nádherné podívané takhle tuctový vizuál.

Celkově je škoda, že Favreau a spol. zjevně neměli větší ambice. Že nechtěli vytvořit něco víc než jen zkrácené pokračování úspěšného hraného seriálu. Takže jestli vás dvojice Din Djarin a Grogu i po vlažnější třetí řadě stále baví a chcete v jejich společnosti zažít jedno další dobrodružství, výpravou do kina nic nepokazíte. Ovšem pokud někdo doufal, že bude návrat Star Wars do kinosálů po více než šesti letech velká událost a povinnost pro každého filmového nadšence, měl by se pro příště naučit mírnit očekávání.