Šel jsem na Sněhurku, abyste vy nemuseli

Ok. Řeknu to teď hned na rovinu, ať to máme z krku. Disneyho hrané remaky jeho animovaných klasik považuji za jednu z největších rakovin současného filmového průmyslu, která by se měla co nejrychleji vyříznout. A ano, jsem vůči nim extrémně zaujatý a nesnáším je už jenom z principu. Dle mého to jsou většinou jen laciné ždímačky prachů bez duše a nápaditosti, které jen okrádají originální tituly u svou unikátnost a své diváky se snaží omámit pěkňoučkým vizuálem a hezkými tvářičkami. Tudíž jsem samozřejmě ten absolutně nejideálnější člověk pro recenzi hrané Sněhurky, která už před vydáním vzbuzovala velké emoce, většinou (nebo spíš v drtivé většině) negativní. Jak se tedy nejnovější předělávka, kterou natočil vcelku zdatný Marc Webb, povedla? A povedla se vůbec?

Sněhurka vychází z Disneyho legendárního animáku z roku 1937, přičemž základ hlavní dějové linie je v podstatě stejný. Zlá královna v podání Gal Gadot se pravidelně ptá kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější, aby si mohla pořádně namastit ego. Když ale z lorda Farquaada… ehm, tedy Sněhurky v podání Rachel Zegler vyroste mladá žena, zrcadlo se rozhodne přestat lézt královně do zadku a změní svou odpověď. Královna proto pošle lovce, aby Sněhurku zlikvidoval, ale ten na to nebude mít srdce a mladou princeznu nechá utéct. Sněhurka se pak dostane do domova sedmi trpaslíků, se kterými se spřátelí, ale zlá královna zjistí, že je pořád ještě naživu, v rámci čehož se rozhodne svou mladší sokyni zlikvidovat sama. Prostě klasika. Akorát že ne tak úplně.

Sněhurka je… divný remake. A nejen kvůli těm CGI trpaslíkům, k těm se ještě dostaneme. Ale z toho důvodu, že působí, jako kdyby někdo slepil dva filmy do sebe. Na jednu stranu oceňuju, že snímek není jen další bezduchá předělávka jednu ku jedné, která jen slepě kopíruje originál s líbivým vizuálem, ale že se snaží přidat také něco vlastního a nového. Proč také něco remakovat, když je to potom úplně stejný? Tudíž pro nějakou inovaci je tu určitě místo. V rámci toho je zde i mnoho nových písniček, které sice nejsou nijak zvlášť chytlavé nebo pamatovatelné, ale jako pohádková hudební čísla fungují vcelku dobře.

Pravda ale je, že film neměl moc na výběr, protože v původní Sněhurce ze 30. let se toho vlastně zas až tolik nestane, tudíž rozhodnutí přidat do dvouhodinového remaku nové věci, je vcelku pochopitelné. Místo prince zde máme poměrně tuctového pohádkového zbojníka a Sněhurčina love interest v podání Andrewa Burnapa, který má v remaku mnohem větší roli. A vlastně to i dává smysl, protože v původní verzi se princ mihne jenom na začátku a na konci jako taková deux machina.

Háček je ale v tom, že v remaku mu dělá společnost banda, o níž se mnozí domnívali, že je nahradili CGI trpaslíci. Ale ne, v tom filmu opravdu pořád je. Ale působí jako kdyby se sem zatoulali z nějakého paralelního vesmíru a nikdo je už nestihl vystřihnout. Což dokazuje i to, že hlavní dějovou linii v podstatě nijak neovlivňovali. Vrchol podivnosti pak přichází v momentě, kdy spolu vede rozhovor skutečný liliputský herec a digitálně vytvořený CGI trpaslík. Nevím přesně proč, ale když jsem to v kině viděl, tak mě to z nějakého důvodu natolik znepokojilo, že mi přejel mráz po zádech. Působilo to jako absurdní vizuální nesoulad, z něhož měl člověk dojem, jako kdyby existovaly dvě různé verze Sněhurky, ale žádná z nich se nedokázala rozhodnout, která je ta pravá. Na bizarní experiment v oblasti digitálních efektů, který představují trpaslíci, se dá eventuálně zvyknout, ale i tak bude ve vzduchu pořád viset onen uncanny valley pocit. V rámci toho si také aninejde žádného trpaslíka pořádně oblíbit.

Když ale pominu onu bizarnost se zbojníky, tak onu odvahu uchýlit se k určitým změnám a dodatečným nápadům vcelku vítám. Ovšem ne všechny změny byly nutně dobré, například v této verzi je původ Sněhurčina jména mnohem trapnější. Dostane ho poté, co jako malá přežije sněhovou bouři, přičemž jí má připomínat její vytrvalost. Asi se ale všichni shodneme na tom, že verze od bratří Grimmů je mnohem lepší.

Také občas dostane po tlamě logika. Například v původním animáku vloží lovec do krabičky od královny zvířecí srdce, o němž pak královně řekne, že patří Sněhurce, nicméně v remaku královna o nějaký čas později zjistí, že lovec jí do krabičky nedal srdce, ale jablko, což je nápad na úrovni mentálně postiženého křečka. To je asi jako kdybyste přišli domů s pětkou v žákovské knížce, vaše matka se vás zeptala, co jste dostali, vy byste zalhali, že jedničku, pak byste tu žákovskou nechali na kuchyňském stole otevřenou na stránce, kde máte tu kouli, odešli k sobě do pokoje a byli pevně přesvědčení, že se do té žákovské nikdo nepodívá. Ale ok, je to jen pohádka.

I když ale film přidává nové prvky, pořád jede v mantinelech typického Disneyho remaku. Vezměte vizuálně kýčovitou kulisu, napěchujte ji generickým CGI, přidejte občasné pokusy o humor a zabalte to do pseudomoderního poselství. I když se film snaží být jiný, je to vlastně pořád stejná furtdokolová a naprosto nepodmanivá slátanina, která postrádá kouzlo originálu. Samozřejmě zde nechybí ani zvířátka, která Sněhurku doprovázejí, ale jak už je od dob Lvího krále zvykem, s nějakou mimikou se zde tvůrce nepřetrhávali.

Ono poselství filmu, tedy myšlenka, že bychom se k sobě měli chovat s laskavostí a respektem a že skutečná krása nespočívá ve fyzickém vzhledu, ale v našem nitru – je v zásadě v souladu s pohádkovými normami, ale film to prezentuje vcelku kostrbatě a neobratně. Souvisí s tím i vcelku prvoplánový konec, v němž pouhá síla slov bude stačit k tomu, aby dobro zvítězilo nad temnotou. Upřímně bych byl mnohem raději, kdybychom dostali konec, který byl třeba ve Sněhurce a lovci, to bylo sakra finále! Ale to je samozřejmě zbožné přání. 

Rachel Zegler samotná je velkým důvodem, proč film schytával tolik hejtů ještě před vydáním, ale musí se jí nechat, že se v roli Sněhurky opravdu snažila. A vlastně nakonec není zas tak špatná. Ale určitě bych zrovna pro takovouto roli sáhl po jiné herečce. Méně přesvědčivá byla Gal Gadot v roli zlé královny, která ji upřímně moc nesedla, byť má ve filmu vcelku zdařilé pěvecké číslo.