Adaptace úspěšné románové série je jedna z nejtěžších disciplín televizního průmyslu. Zvlášť, pokud se jedná o žánr fantasy. Změňte příliš mnoho a riskujete hněv vášnivých fanoušků, neměňte nic a vystavíte svůj projekt ztrátě filmového kouzla, jež dokáže eliminovat prvky, které dávají větší smysl na papíře než na obrazovce. Na této škále tentokrát balancuje Eric Heisserer coby nadějný scénárista, který stojí za seriálovou adaptací populární fantasy série Griša od Leigh Bardugo. Netflix verze nese název Světlo a stíny, a kromě ústřední trilogie obsahuje prvky z různých spin-offů, které původní příběh obohacují o nové postavy.

Musím se přiznat, že na tento projekt jsem byl opravdu hodně zvědavý, nakolik jsem jeden z těch, které těžce zasáhlo zpoždění druhé série Zaklínače. Možná proto jsem se během sledování Griša-univerza neubránil neustálému porovnávání dvou magií protkaných světů, přestože každý z nich stojí na úplně jiných pilířích. Zde se v centru pozornosti ocitá Alina Starková (Jessie Mei Li) a její věrný přítel Mal (Archie Renaux), kteří podstatnou část svého dětství strávili společně v sirotčinci. Nyní se oba ocitají v zelených uniformách jako vojáci Ravky, kdysi mocné a hrdé země, která je teď zmítána válkou a neprostupnou temnotou Vrásy.

Přečtěte si také: Fantasy série Světlo a stíny bude inspirována dějinami Ruska, Netflix zveřejnil oficiální snímky a datum premiéry

Na frontě světa inspirovaného carským Ruskem - stejně jako v případě jiných vojenských konfliktů - chybí jídlo a střelivo, které by zajistilo bezpečný průchod magickou anomálií produkující zástupy krvežíznivých monster. Alina však projeví vzácné schopnosti, které by dokázaly Vrásu zničit jednou provždy. Proto o ni záhy začne usilovat královský dvůr, a především tajemný generál Kirigan (Ben Barnes), který ji podrobí zkoušce a donutí vyměnit žoldácký ohoz za uniformu elitní armády, jejíž členové používají jako zbraň vlastní ruce. A vypadají při tom sakra dobře.

Pokud jde totiž o kostýmy, potažmo výpravu jako takovou, je to pravděpodobně jedna z prvních věcí, která vás zaujme. Ať už se jedná o velké exteriérové scény, kde nechybí například levitující lodě, nebo o atmosféru u hospodského stolu vystřiženého z dob Ruského impéria, vše působí velice autentickým dojmem. S tím jde ruku v ruce také zdařilé technické zpracování. Zejména po vizuální stránce je seriál přinejmenším oku lahodící a nešetří se v něm s kouzly, což je aspekt, který mi trochu chyběl u zmíněného Zaklínače. V tomto ohledu si seriálu Světlo a stíny opravdu cením, nakolik mě mimo jiné donutil přemýšlet o tom, jakou schopností bych byl asi obdařen já. Asi žádnou.

U estetické stránky bohužel s chválou končím, nakolik u mě s každou další zhlédnutou částí sílil pocit, že adaptace několika knih sice nabízí obrovské možnosti, ale nelze je jednoduše vzít a snažit se je všechny vměstnat do osmidílné série. A právě to tvůrci udělali. Ačkoliv jsem nečetl knižní předlohu a nejsem tedy schopen posoudit věrnost adaptace, na první pohled mi bylo jasné, že zde není čas zabíhat příliš do hloubky, protože je toho k vidění zkrátka moc. To samo o sobě nevadí do okamžiku, kdy se v příběhu začne schylovat k dramatické chvíli, která by v pozitivním smyslu zkomplikovala děj.

Seriál nedokáže pracovat s napětím, nakolik nestaví hlavní postavy, a nakonec ani diváka, před žádné výzvy. Zapomeňte na to, že by se postavy dostaly do situace, ze které by nebylo rychlého úniku. Tempo vyprávění je v tomto ohledu neúprosné a nezpomalí ani v situacích, které si přímo říkají o to, aby postavy spolu s divákem trochu potrápily. To je nejspíš důvod, proč si mě seriál nedokázal získat. Tři paralelně odehrávající se příběhy jsou sice zajímavé, ale oplývají mizernou dramaturgií, která se soustředí jen na to, aby se příběh dostal co nejrychleji k dalšímu velkému bodu. Tím zaniká prostor, kde by divák mohl intenzivněji přilnout třeba k osobním dramatům jednotlivých postav.

Přečtěte si také: Magická krajina očekávaného fantasy seriálu Světlo a stíny se dočkala oficiálního traileru

Závěrečná epizoda se sice z tohoto schématu vychyluje, ale pár malých zvratů už zkrátka nedokáže vybudovat epičnost, která by nějak výrazně ovlivnila celkový dojem. Ten tahá nahoru zejména vizuální stránka seriálu, jehož scénář si z předloh ukousl větší sousto, než jaké je schopný v rámci osmi dílů první řady přežvýkat. I přesto seriál hodnotím nadprůměrně a doporučuji ho všem, kteří mají rádi přehlídku magických formulí a nevadí jim „svižnější“ tempo vyprávění. Za redakci mu uděluji motivačních 6 bodů z 10. Nelze totiž Netflixu upřít, že přes všechnu příběhovou uspěchanost vytvořil vkusný odrazový můstek Griša-universu, jehož potenciál sahá dál než spáry ďábelské Vrásy.