Prsteny moci sem tam přešlápnou, ostudu však Tolkienovi nedělají

Sledování Prstenů moci bylo vlastně jako procházení se po slunné pláži, na které zabořujete chodila do příjemného písku, ale po každém pátém kroku šlápnete na nějaký malý ostrý kamínek, což najednou nepříjemně zabolí. Dlouho očekávaný návrat do kouzelného světa J. R. R. Tolkiena se nakonec Amazonu vlastně docela povedl, byť je zde rozhodně co zlepšovat! Dočkali jsme se tak příběhu z Druhého věku Středozemě, ovšem pokud již seriál zhlédli znalci knižních předloh, možná se stejně jako já ze začátku zmateně škrabali na hlavě, protože si nebyli jistí, v jakém přesném období se celý seriál vlastně odehrává. A pak vám dojde, že seriál v podstatě stmelil celý věk do jednoho období. Což je možná trochu divné, ale pokud tvůrci seriál v nadcházejících řadách dobře povedou, ve výsledku by to vlastně mohlo fungovat.

Seriál patří mezi vůbec ty nejdražší na světě, což je v mnoha scénách zaručeně vidět. Na místa jako Númenor nebo Khazad-dûm je prostě radost pohledět, přičemž onen vysoký rozpočet je zde rozhodně vidět. Se samotným scénářem je to však o trochu horší. Ne snad, že by se po většinu doby jednalo o totální odpad, ale v určitých pasážích strašně skřípaly dialogy. Trochu mi přišlo, jako kdyby se u nich scenáristé pokusili napodobit ono poetické kouzlo z Jacksonovy trilogie, ale neměli to úplně dobře promyšlený. Tempo má však po většinu doby seriál dobré, příběh by ale mohl být lépe strukturovaný a ucelenější, protože by se mělo myslet i na publikum, které se světem Pána prstenů není vůbec obeznámené.

Duši celého seriálu také samozřejmě musí tvořit samotné postavy. Některé jsou povedené, některé méně. Jednou z nejvýraznějších postav je zde samozřejmě stará dobrá Galadriel, kolem které se točí podstatná část děje sezóny. Bohužel zrovna Galadriel patří mezi postavy, která není moc dobře napsaná. Její vývoj charakteru je nezajímavý, plus na to, že se jedná o postavu s velice bohatou minulostí, tak nemá moc velkou hloubku. Strašně ji ale zachraňuje její představitelka Morfydd Clark, která byla dle mého názoru naprosto senzačně vybraná. Takže i když samotná Galadriel nebyla v příběhu příliš slušně rozvinutá, vždy mě bavilo na ni koukat už jen kvůli její herečce. Což je možná trochu švindlování, ale hej, i to se počítá.

Naopak postavy jako Elrond a Durin seriál zvládl skvěle, byť Elrond vypadá tak trochu jako moula. A ano, záměrně jsem zmínil tyto dva pardály, protože jejich bromance, která se v rámci jednotlivých epizod rozvijí, je prostě kouzelná. A rozhodně jsem zvědavý na to, jak jejich vztah bude pokračovat v příštích sezónách. Překvapily ale také postavy, které se v Tolkienově loru jinak nevyskytují, jmenovitě bych chtěl vyzdvihnout Halbranda, jehož dějová linka patřila mezi mé nejoblíbenější, a potom také elfa Arondira, jenž mě ze začátku trochu nudil, ale po několika epizodách si mě začal získávat. Navíc si myslím, že každá správná hrdinská fantasy potřebuje nějaký ten zamilovaný páreček, tudíž dějová linka mezi ním a krasotinkou Bronwyn do ducha seriálu hezky zapadala.

Mezi další dobré postavy určitě také patří Elendil, princezna Disa, padouch Adar a částečně i Isildur. Mimo mi naopak přišly postavy jako otravný Theo, Míriel, Eärien (kde je můj boi Anárion?!) a k mému opravdu velkému zklamání také Celebrimbor, který působí dojmem, že si svůj titul „největšího kováře všech dob“ zaplatil přes internet. Bitevní sekvence jsou slušné, ale zatím ne příliš působivé, ovšem po zhlédnutí první řady je patrné, že tvůrci si šetří tu pravou velkolepou podívanou až na pozdější dobu. Pochválit musím i parádní skřety, díky nimž jsem zapomněl na to CGI peklo, které bylo u trilogie Hobita.

Úplně zbytečné mi ale přišly ony tři ,,kněžky“ v bílém, které bylo možné zahlédnout v několika upoutávkách. Ano, patří k nim i ta postava s tváří Eminema, o které si téměř všichni bláhově mysleli, že to je Sauron. Kromě toho, že seriál se vůbec neobtěžoval vysvětlit, o koho vlastně šlo, tak působily pouze jako taková trapná a divná součást pro deus ex machinu, jež se týkala postavy Cizince a Chluponohů. Ach ano, Chluponozi. Jak bych jen mohl zapomenout.

Zcela na rovinu - Chluponozi jsou příšerní. Jelikož seriál má podobnou strukturu vyprávění, kterou měla i Hra o trůny, tedy že se v rámci jedné epizody podíváme na několik různých míst se zcela odlišnými postavami, tak při každé epizodě jsem se modlil, aby se daná sekvence nestřihla na hobity. Nejenže mi jejich vzhled připomínal laciné pohádky od Zdeňka Trošky, ale celkově byly pasáže s nimi nesmírným zabijákem tempa. Až to skoro připomínalo fillery k nějakému anime. Hodně to zachraňovala představitelka sympatické Nori, plus i tajemství o identitě z nebe spadlého Cizince. Ovšem obecně jsem musel vždy zvednout oči v sloup, když se děj přesunul zpátky k Chluponohům, celkově mě jejich pasáže nebavily a přišlo mi, že do struktury děje celého seriálu se také moc nehodily.

Strašně ale musím pochválit naprosto parádní hudbu od Beara McCrearyho, který si sice hodně bere inspiraci z Shoreova soundtracku, ale vyloženě ho nekopíruje. Navíc dělá něco, co bych rád viděl nejenom u více seriálu, ale i filmů a videoher - tvoří hudební motivy pro jednotlivá místa a postavy. Galadriel, Sauron, Númenor, Valinor a Jižní země tak mají svou vlastní unikátní znělku, která se dobře pamatuje, plus Bear si s nimi na základě dané situace hezky hraje. Obzvlášť vynikající je hudební motiv Khazad-dûmu, který jsem si v minulosti pouštěl hned několikrát za den.

Seriál je také často kritizován za to, že v něm postavy elfů a trpaslíků hrají černošští herci, což údajně nezapadá do stanoveného loru, který Tolkien vytvořil. Samozřejmě chápu, že i fantasy světy mají nějaká svá pravidla, která by se měla dodržovat, ale zrovna u takového žánru nemám problém nad něčím takovým mávnout rukou. Je to trochu nezvyk, ano, ale pořád je to prostě adaptace nerealistického fantasy univerza, tudíž jsem s tím ve výsledku neměl problém. A než budu označen za progresivně-sluníčkářského-woke-SJW-neomarxistu, chtěl bych dodat, že tyhle věci mi vadí spíše ve filmech a seriálech, které adaptují historické události. To znamená, že když třeba v nějaké sérii hraje ženu Jindřicha VIII. černošská herečka, zde už s tím budu mít problém. V případě elfů mi ale spíše než barva kůže vadilo to, že spousta z nich měla krátké vlasy. A krátkovlasí elfové jsou v Tolkienově světě ještě větším hříchem! Elfové musí být máničky!

Prsteny moci jsou sice o několik tříd horší než Jacksonův geniální Pán prstenů alias Nejlepší filmová trilogie všech dob (sorry, Star Wars fanoušci), plus je zde ještě rozhodně co zlepšovat. Ale ve výsledku se jedná o zábavný a nadprůměrný seriál, který (i přes určité změny v loru) rozhodně neplive na Tolkienův odkaz.

Po zhlédnutí první série si může znalec historie Druhého věku dobře domyslet, k čemu asi dojde v nadcházejících řadách. A mně se ta vidina upřímně tuze líbí.