Po dvou letech zde máme konečně pokračování filmu z českých luhů a hájů. Princezna zakletá v čase 2 nás opět zavede do fiktivního světa Oberonu, kde je magie tak divoká a nespoutaná, že ji lze ovládat pouze pomocí run. Těch základních a nejmocnějších je pět, a zatímco první film se točil hlavně kolem runy času, tentokrát se seznámíme i s dalšími kouzelnickými silami. Na scénu totiž přichází obávaný a tajemstvím zahalený alchymista, který touží vlastnit runy smrti, života, živlů, prostoru a samozřejmě času.

Princezna Ellena se již poučila, že právě poslední zmíněná veličina je mocným nástrojem, pokud ovšem nehraje proti vám. Po událostech prvního filmu si ona i princ Jan z Calderonu žili láskyplně a spokojeně. Pouze při vzpomínce na jejich společné dobrodružství se projevila touha po další vzrušující výpravě. Amelia - nyní již plnohodnotná alchymistka - však díky svým povinnostem nouzi o dobrodružné historky neměla. Když tedy dostala za úkol vydat se do Ayry, města alchymistů, novopečený pár neváhal ani okamžik, aby ji doprovázel. Princezna se však nehne ani na krok bez svých věrných strážců Martina a Františka, přičemž asi tušíte, že celé toto společenství se řítí do pořádných problémů. 

Jak jsem již řekla, Ellena svou lekci od života dostala a nyní je se záchranou světa řada na Amelii. Z trojice hlavních postav se tak setkáváme s učednicí dvorního alchymisty Archivalda, která je talentovaná a odhodlaná, ale také citlivá a docela tvrdohlavá. Je tu však jeden kouzelný zvrat. Amélie jsou dvě - jedna současná a druhá minulá. Správně, už si zase hrajeme s časem. Mladá alchymistka se tak musí vypořádat nejen se zákeřným nepřítelem, ale také se svými vlastními schopnostmi. 

Na rozdíl od jedničky se pokračování posouvá více na pole fantasy vyprávění. Je to pořád stejný žánr, ale je cítit, že se tvůrci snaží odhalit propracovaný svět, který přesahuje rámec pohádky na jedno použití. Je pochopitelné, že celou historii univerza nelze kompletně vylíčit ve dvouhodinové stopáži, ale postupně se budují základy pro řadu dalších potenciálních příběhů. Vidíme, že Oberon má vlastní magii, kulturu, geografii, historii a významné osobnosti, které mohou, ale nemusí sehrát důležitou roli. Vzniká tak něco, co nemá v česko-slovenské kinematografii obdoby, a líbí se mi, že autoři zvolili právě cestu pohádky. Osobně si myslím, že česko-slovenské publikum jednoduše není zvyklé na fantasy z domácí produkce a je třeba ho takříkajíc "vychovat". Pohádka je něco, co je blízké široké skupině diváků a může balancovat na hranici "dospělejších" témat.

Přečtěte si také: Tvůrci české Princezny zakleté v čase plánují další dva filmy

Když už mluvíme o "styčných bodech", humor funguje ještě lépe než v prvním filmu. Dvojice strážců v podání Martina Písaříka a Jakuba Ouvína skvěle vyvažuje dramatické momenty. Vím, že řada komických vložek slouží především k udržení pozornosti dětského diváka, ale stejně dobře fungují i na dospělé.

Komedie se nevyhýbá ani postavě Jana (Marek Lambora). Ačkoli opět sekunduje hlavní protagonistce, povýšil z klasického pohádkového prince a nefunguje pouze pro účely hrdinčina romantického zájmu. Konečně dostal prostor ukázat svou osobnost a v zábavně-romantických momentech je mezi ním a Ellenou cítit skvělá chemie. Oba herci odvádějí velmi dobrou práci, a přestože je Natalia Germani opět předabována příjemným hlasem Jitky Moučkové, ukazuje svůj herecký rozsah. Navzdory tomu, že má nyní mnohem méně času na plátně, není opomíjena a všechny tři postavy jsou v podstatě hezky vyvážené. 

Eliška Křenková však měla nejtěžší roli, a i když jsme v prvním filmu kritizovali nedostatek emocí, pokračování přináší jisté zlepšení. Postava Amélie prochází poměrně složitým psychickým vývojem, který není snadné ztvárnit, a navíc se jedná o dvojroli. Myslím, že Amélie z minulosti herečce sluší víc a působí živěji a přirozeněji. Bohužel musím konstatovat, že ve srovnání s ostatními herci mi Eliška Křenková připadá méně přesvědčivá, což je škoda, protože je její role zásadní. Trochu mi vadí, že se tvůrci snažili prohloubit Améliinu postavu i prostřednictvím romantického vztahu s její dětskou láskou Merturem. I když v zásadě nemám nic proti, na budování jejich vzájemných sympatií není dostatek času. Proto se mi stalo, že jsem na tuto postavu rychle zapomněla nejen při sledování filmu, ale téměř i při psaní recenze. 

Nakonec nesmíme zapomenout na padouchy. V tomto případě je antagonistou především Pán run alias Jan Jackuliak, kterému tajemná a lstivá aura opravdu sluší. Nejvíce mě však potěšil návrat Murien v podání Simony Zmrzlé, neboť právě ona je jedním z těch padouchů, které sice nechcete vidět vyhrát, ale ve skrytu duše jim stejně tak trochu fandíte. 

Samotný děj je plynulý a na rozdíl od motivu časové smyčky z jednotky také zcela originální. Přesto lze filmu vytknout jistou redundanci v dialozích. Některé informace jsou nadbytečné nebo se opakují. Dalo by se namítnout, že důvodem je srozumitelnost děje pro dětské publikum, ale na druhou stranu bych dětskou vnímavost vůbec nepodceňovala. Dětský divák si totiž podle mě často všimne detailů a nuancí, které nám unikají.

Nicméně z akčních scén mi neuniklo nic a pokud jde o bojovou choreografii i speciální efekty, je druhý díl odvážnější a velkolepější. Ano, určitě by se našlo něco, co se dá zlepšit. Některým bojovým scénám by jistě prospělo více dynamiky nebo možná jen svižnější střih. Tu a tam efekty příliš vyčnívají a vzbuzují téměř tzv. uncanny valley efekt. Kouzla ovšem působí naprosto přirozeně a bezmála bezchybně.

V konečném důsledku však u mně rezonuje "rule of cool". Zásady a techniky jdou stranou, pokud je zážitek natolik vzrušující, že jsme ochotni odpustit případné chyby nebo nedostatky. Z mého pohledu je film velmi vydařený a rozhodně zvedl laťku minimálně o úroveň výš. Vyzdvihnout musím rovněž práci s kamerou, od severských scenérií až po epické bitevní záběry, které mě přesvědčily, že česko-slovenská fantasy je na správné cestě.