O filmu Prey, případně chcete-li Predátor: Kořist, se mluvilo již před pěti lety. Jeho vývoj poznamenalo několik zásadních trablů, mezi které patřil například covid nebo přesun franšízy od Foxů k Disneymu. Navíc nápad o zasazení nového Predátora na počátek 18. století do kultury Komančů se na první pohled zdál velmi podivný a nezdálo se, že by se mohlo jednat o vykoupení po otřesném Predátorovi s podtitulem Evoluce. 

Jednačtyřicetiletý režisér Dan Trachtenberg to ale i přes všechny nesnáze dokázal a vtiskl novému Predátorovi svou osobitost, kterou můžete poznat z hororového filmu 10 Cloverfield Lane, a zároveň se film celkem solidně snaží navázat atmosférou na díl první, kde se do našich duší nesmazatelně zapsal Arnold Schwarzenegger.

Ale zpátky k Prey. Snímek sleduje osudy mladé Komančky jménem Naru, která touží po tom stát se lovkyní jako její bratr. Jenomže jí to tak nějak nevychází. Během putování se svým kmenem ale nachází různé indicie, že se po lesích potlouká něco, co v místní fauně děsí i ty největší predátory jako pumy a medvědi. A tak, aby Naru prokázala své schopnosti, se vydá lovit Predátora, ovšem absolutně netuší, do jaké svízelné situace se vlastně dostala.

Nutno podotknout, že příběh je velmi jednoduchý, ale zároveň je plný těch nejotravnějších klišé. Už od prvních minut budete vědět nejenom to, kam se příběh bude ubírat, ale zároveň také i jak skončí. Autorům jednoznačně chyběla větší odvaha, proto tak jednou se zataženou brzdou od začátku do konce. Na druhou stranu se jízda na jistotu vyplácí. A Naru v podání americké domorodé herečky Amber Midthunder je fantastická.

Nejedná se o na sílu vytvořený ženský archetyp, který by vás na obrazovce otravoval. Z toho jsem měl zpočátku trochu obavy, protože Amber je vlastně první herečka, která v sérii o Predátorovi obsadila hlavní roli. Naštěstí zde ale prokazuje své herecké schopnosti, přičemž jelikož se ve filmu hodně šetří mluveným slovem, tak velká část výkonu souvisí s neverbálními schopnostmi. A právě zde Amber Midthunder ukazuje svoji kvalitu.

Ono celkově celé herecké obsazení je zajímavé z toho důvodu, že se jedná převážně o domorodé herce, které dokázal Trachtenberg ukočírovat takovým způsobem, že mi herecké výkony přišly na velmi dobré úrovni. Trochu stranou pak stojí samotný predátor, který si jede tak trochu svoji ligu.

Zatímco chování lidského obsazení se dá brát z velké části jako logické, tak predátor v podání bývalého basketbalisty a foodblogera Dana Liegra je pravým opakem. Beru jako fakt, že lovec z roku 1719 nebude ještě tak zkušený a technologicky dokonalý jako predátor z roku 1987. Nicméně i tak by se mělo jednat o lovce, pro kterého by neměla být kdovíjaká výzva pokořit pár domorodců nebo francouzských lovců kožešin.

A ono to většinu filmu tak vypadá, i když hlavní antagonista působí leckdy trochu ztraceně a zamyšleně. Korunu jeho snažení však dává finální souboj, který smyslu moc nepobral, přičemž působí vůči celému komornímu filmu jako pěst na oko. V té působí Naru jako jakási deus ex machina, ze které se během sta minut z totálního neschopného outsidera stala mašinou a odborníkem na to, jak se postarat o protivníka, který je o několik desítek levelů nad její úrovní. 

Jinak ale soubojovou choreografii chválím. Když nepočítám finále, tak se jedná o poctivou akci, jež zatraceně dobře vypadá a predátor má ve svém vybavení spousty cool vychytávek, které korespondují s dobou, v níž se film odehrává. Jasně, stále je technologicky mnohem dál než jeho lovná zvěř, ale potěšila mě absence tradičního predátořího kanónu, který byl nahrazen vystřelovačem ocelových kůlů. Bavil mě i štít, který si dle mého autor vypůjčil z posledního God of War. I predátorova vizáž se oproti předchozím dílům dost liší. A mně se nový facelift dost líbí.

Severoamerická krajina, která je ve filmu všudypřítomná, je nádherná, až mi několikrát vyrazila dech. O to víc je pro mě zklamání, že do takového skvostu se autoři rozhodli narvat CGI faunu. Některé záběry na zvířectvo je vysloveně do očí bijící a vypadá to hnusně. Fakt nechápu tohle rozhodnutí a kazí to hodně celkový vjem filmu, který je jinak technicky zvládnutý i přes slabší rozpočet bravurně.

Film má pak mnoho momentů, které se dají považovat buď za fanouškovský servis, nebo za vykutálenou kulišárnu, která ale vlastně dává smysl. Tou kulišárnou myslím především to, že když na Naru mluví francouzský lovec kůží, tak mu vlastně nerozumí a tím pádem nejsou dostupné ani titulky. Což je za mě správně. A opět to jen dává na obdiv herecké schopnosti herců, kteří musí hrát více tělem než slovy, aby divák pochopil, o co se jedná. 

Predátor: Kořist pomrkává na první díl velmi často, ale dělá to nenuceně. Více mě však bavilo, jak si autoři našli vlastní cestu k obelstění predátora. Kromě prvního dílu ale zde máme i velké propojení s milovaným i nenáviděným dílem druhým. Po zkouknutí finálních animovaných titulků jsem byl nalákán nejenom na případné pokračování, ale rovnou jsem si pustil i Predátora 2 s Danny Gloverem v hlavní roli. Konec k tomu přímo vybízí.

Příjemná je i délka filmu, která je přibližně 100 minut. A i když se přibližně uprostřed filmu najde trochu hlušší pasáž, tak sledování krásně ubíhá. Navíc filmu se povedlo na relativně krátké stopáži vykreslit postavy i jejich vývoj. Jde se furt kupředu, takže se nedočkáme žádného točení v kruhu. A to dělá z filmu i přes jeho zjevné chyby vlastně dost příjemnou jednohubku.

Trochu mě mrzí, že komančský dabing je dostupný pouze na Hulu, které není v České republice dostupné. Disney+ nabízí pouze dabing anglický, což je škoda. Pochválit ale musím tvůrce titulků, kteří odvedli na Disney+ velmi dobrou práci, přičemž doufám, že co nevidět bude oznámen druhý díl, kde by mohli autoři v čele s Danem Trachtenbergem projevit trochu více odvahy. Protože nám již dokázali, že umí udělat solidního Predátora. A je čas to posunout ještě nějak výše.