Poslední řada The Boys nemá pořádnou dramatickou gradaci, finále je to ale fajn

Napsat dobré a co nejvíce uspokojivé finále známého a oblíbeného seriálu je nesmírně těžké. No vážně, však to přímo říkají i v páté řadě seriálu The Boys, který po letech dospěl ke svému úplnému konci. Ostatně hned několikrát se zde ironicky naráží na to, jak komplikované je uspokojivě uzavřít dlouho budovaný příběh. Tvůrci totiž musí zvládnout hned několik věcí najednou. Řádně uzavřít veškeré dějové linky, dopřát postavám odpovídající rozuzlení, zachovat dobré tempo, správně vystupňovat napětí a zároveň nabídnout finále, které bude působit jako přirozené vyvrcholení několikaleté cesty. Přesně před tímto monumentálním úkolem stála pátá a poslední řada, v níž je narcistický psychouš Homelander de facto vládcem Spojených států, ze kterých postupně vytváří své fašistické impérium. A jak to tedy dopadlo?

Inu...v první řadě je potřeba říct, že poslední sezóna The Boys skutečně má své problémy. A bohužel ne zrovna malé. Zároveň mi ale přijde, že se na internetu kolem ní rozjela až přehnaně negativní vlna. Mnohé výtky jsou sice naprosto legitimní a s řadou z nich souhlasím, ale označovat finální řadu za naprostou katastrofu na úrovni osmé řady Hry o trůny mi připadá přece jen poněkud přehnané. Pátá řada totiž navzdory svým chybám pořád funguje jako zábavná, místy velmi emotivní a charakterově silná podívaná s několika cool a výraznými sekvencemi. Jen nedokáže naplno využít potenciál vlastního finále.

Pojďme si ale nejdříve říct, co všechno funguje. Pátá řada opět nešetří satirou na společnost, politiku i aktuální dění, což je i jeden z důvodů, proč je tak skvělý. Dále se mi líbí i další budování vztahů mezi hlavními hrdiny. Obzvlášť vztah mezi Frenchiem a Kimiko je zde velmi hezky vystupňovaný a upřímně vedle nich začne Hughie se Starlight působit jako ten nudnější pár, i přesto, že oba mám taky jinak v srdci. Seriál také opět elegantně střídá vážné a dramatické momenty, které mnohdy mají opravdu skvělou šťávu, s odlehčenějšími scénami a komedií. A navíc tu znovu nechybí skvělý výběr hudby, v němž seriál exceluje už od první série.

Jenže pátá řada už je poslední a vše se zde musí uzavřít. A právě zde se dostáváme k největšímu problému celé sezóny, kterou je absence nějaké pořádné dramatické gradace. Finální řada seriálu, který z velké části stojí na napětí, akci a pocitu neustále rostoucích sázek, by měla diváka postupně tlačit ke stavu, kdy má pocit, že se všechno kolem něj nevyhnutelně řítí k zásadnímu bodu zlomu. Jenže pátá řada často působí dojmem, jako kdyby jen tak jako... přešlapovala na místě. Samozřejmě je jasné, že ne každá epizoda musí mít nějakou přehlídkou mega explozí a brutálních soubojů. Klidnější momenty mezi postavami jsou rozhodně důležité, však právě díky nim si divák k hrdinům vytváří bližší vztah a finále pak může emocionálně fungovat. Jenže zde je problém v tom, že seriál až příliš dlouho působí, jako kdyby se teprve rozehříval.

Když skončila předposlední epizoda, měl jsem upřímně pocit, že sezóna je sotva někde v polovině nebo ve druhé třetině. Vůbec nepůsobila dojmem, že jsme jen pár kroků od úplného konce. A to je u finální řady prostě zásadní problém. Velké vyvrcholení totiž nemůžete jednoduše „zapnout“ stisknutím tlačítka. Musí být nějak pečlivě a systematicky budované. Divák musí cítit, že se situace postupně vyhrocuje, že sázky rostou a že se nevyhnutelně blíží katastrofa. Jistě, v tomhle ohledu se o to seriál pokouší se svou dějovou linií s honem na V1, prvním sérem Látky V, po níž jde Homelander, aby se stal nesmrtelným, ale ve výsledku vlastně nepůsobila až tak relevantně a naléhavě. Alespoň tedy s ohledem na to, co nabídly poslední dvě epizody. 

Výsledkem je pak finále, které sice samo o sobě obsahuje řadu silných momentů, ale působí až příliš náhle. Jako kdyby si k němu sezóna úplně neprobojovala cestu a několik důležitých kroků jednoduše přeskočila. Prostě chybí pocit nějakého přirozeného vyvrcholení. Aniž bych zabíhal do spoilerů, osud jednotlivých postav v samotné finálové epizodě mi v zásadě přišel odpovídající. Klidně bych se ale nebál zaplatit o něco vyšší „daň“ v podobě většího počtu padlých na obou stranách, i to by celkovému vyznění možná dodalo větší váhu. I tak ale výsledné rozuzlení vlastně funguje. Jen bych si přál, aby k němu seriál vedl o poznání promyšleněji a postupněji.

Právě absence postupně rostoucího napětí je podle mě největší slabinou celé řady. Seriál sice pořád dokáže být zábavný, šokující i emocionálně silný, ale často nepůsobí dojmem, že skutečně směřuje ke konci jedné velké éry.

Vyloženě frustrující je pak skutečnost, že značná část sezóny zároveň slouží jako příprava půdy pro nadcházející prequelovou sérii Vought Rising, která nás zavede do 50. let a zaměří se na postavy jako Soldier Boy, Stormfront alias Liberty nebo nováčka Bombsighta. A právě zde seriál občas působí až nepříjemně samoúčelně. Bombsight má v hlavním příběhu naprosto minimální význam a jeho přítomnost vyznívá spíše jako reklama na budoucí spin-off než jako přirozená součást finální řady. Místy to skoro působí, jako kdyby seriál na chvíli přestal řešit vlastní finále a začal divákům prodávat další projekt z univerza. Ale ty vole! To prostě není práce finálové řady!

Samozřejmě není nic špatného na tom, když seriály připravují půdu pro další příběhy. Jenže poslední sezóna by měla mít především jasno v tom, co je její hlavní priorita. A tou by zde mělo být důstojné uzavření dlouholetých dějových linek. 

Na druhou stranu je fér říct, že řada postav se nakonec opravdu dočká uspokojivého rozuzlení. A to jak těch kladných, tak záporných. Jsou zde samozřejmě výjimky, u nichž člověk cítí, že mohly být využity lépe, například konec dějové linky Soldier Boye zde spíše působí nechtěně komicky a nevěřícně jsem nad ním kroutil hlavou. Menší roli zde mají i postavy ze spin-offu Gen V, ale pro hlavní děj nejsou příliš podstatné. Což je dobře, protože seriál musí myslet i na fanoušky, kteří Gen V neviděli.

Homelander třeba zůstává jedním z nejsilnějších aspektů celého seriálu. Jeho vývoj je i nadále konzistentní a vlastně dává perfektní smysl. Z narcistního superhrdiny, který si občas dovolil porušit pravidla, se postupně stal člověk posedlý mocí, jenž se nejdříve vzepřel vůli firmy, následně celou společnost ovládl, pak ovládl celé Spojené státy a nakonec začal sám sebe vnímat jako boha. Tahle evoluce naprosto sedí k jeho charakteru a seriál s tím po celou dobu pracoval skvěle.

Antony Starr je navíc v roli i nadále fantastický a bude mi chybět nejen samotná postava, ale i ona pravidelná internetová smršť memů, kterou kolem sebe Homelander roky vytvářel. A co je důležité, seriál i v poslední sezóně stále dokáže nabídnout několik skutečně silných emocionálních scén a momentů. A člověk možná uroní i nějakou tu slzu.

Pátá řada The Boys tedy rozhodně není špatná. Jen také není tak výjimečná, jak by si finále podobně velkého seriálu zasloužilo být. Mnohé postavy dostanou důstojný konec, některé emocionální momenty fungují výborně a samotné finále… více méně dává smysl. Největší problém ale spočívá v tom, jakým způsobem se k němu seriál dostává.

Možná by The Boys prospělo něco podobného, co kdysi udělal Breaking Bad, tedy rozšířit finální sezónu o několik epizod navíc a dát příběhu více prostoru k přirozenému vygradování. Protože materiál na velkolepé finále zde bezpochyby byl. Jen mu seriál nedal dostatek času, aby ho naplno využil.