Pokračování české space opery Legie s podtitulem Amanda ukazuje, jak se má dělat správné akční sci-fi

Když jsem na začátku prosince/decembra minulého roku bral do ruky druhý díl akční space opery Legie s podtitulem Amanda, měl jsem strach, že Kristýna Sněgoňová (Město v oblacích) se nedokáže přizpůsobit úchylnému a zároveň velmi zábavnému stylu psaní Františka Kotlety (série Tomáš Kosek). Nechápejte mě špatně, nemyslel jsem si, že by byla nějakou špatnou autorkou. Doposud jsem od ní ale nic nečetl a navázat na rozjetý příběh od jiného autora, kde musí pracovat se stejnými postavami, které vytvořil jiný člověk, musí být oříškem i pro velké spisovatele. Po přečtení však vím, že moje obavy byly naprosto zbytečné.

Amanda navazuje na Operaci Thümmel v celkem krátkém časovém horizontu. Posádka vesmírné lodi Kraksna, skládající se z ještěrčí mimozemšťanky Agy, bývalého člena BIS Moravce, šíleného ruského špiona Gerasima, starého inženýra Vodičky a nechutného „kuchaře“ Giuseppeho, přistává na pouštní planetě Namathé, aby zde předala ukradený Chepit z otrocké těžební stanice chanskému odboji. Vše se ale zvrtne, když se Gerasim s Moravcem odtrhnou od chany Agy a zamíří do místní hospody. Zde převezmou od jednoho mimozemšťana složitý úkol, při jehož plnění by mohli narazit na lidskou ženu. A taková nabídka se prostě neodmítá.

Jak sami vidíte, samotný námět nevypadá příliš originálně, nicméně je tu jedno velké ale. Pokud chcete číst klasické české akční sci-fi, neočekáváte nějakou zápletku ve stylu filmů od Christophera Nolana (Počátek). Vy chcete zábavu, akci, humor a všechny tyto prvky Amanda opravdu splňuje. Jestli bylo v Operaci Thümmel pár nudnějších momentů, tak v Amandě žádné nenajdete. Celá příběhová linka sviští rychle kupředu a vy se nestihnete ani trochu nudit.

Zábavnému vyprávění hlavně pomáhají i skvěle napsané postavy. Kristýna Sněgoňová se velmi dobře držela prvního dílu, takže na postavách neuvidíte žádnou změnu osobnosti. Moravec je stále ten zapšklý smrtelník se suchým humorem. Gerasim je pořád ten stejný magor s poruchou pozornosti, který během důležité mise dokáže utéct do místního vykřičeného domu a udělat rozruch po celé planetě. Vodička je klasický prototyp českého inženýra. Giuseppe má stále roli stereotypně nechutného kuchaře a mimozemšťanka Aga by je nejraději všechny zabila, kdyby se nedržela zásad.

Co mě však na románu Amanda a jeho autorce nejvíce překvapilo, bylo přizpůsobení se stylu psaní Františka Kotlety. Každý, kdo od něj někdy něco četl, moc dobře ví, že má Kotleta velmi dobrý cit pro používání sprostých slov a situačního humoru. A toho všeho je v Amandě požehnaně, ale zároveň použito s citem. A to nemluvím jen o hláškách postav, ale například i samotné názvy kapitol jsou vtipné. Nejvíc zapamatovatelný moment rozhodně je, když Gerasim uteče do místního vykřičeného domu, kde se snaží kopulovat s mimozemšťankou, která má ústa na stejném místě jako pohlavní orgán a ostatní členové posádky se ho snaží najít (Gerasima, ne ten orgán). K vtipným momentům přidejte ještě skvělé akční přestřelky a máte před sebou to správné české akční sci-fi.

V recenzi na Operaci Thümmel byl František Kotleta velmi pochválen za skvěle vybudovaný a popsaný svět série. Amanda se však odehrává jen na jedné planetě a věnuje se čistě samotné zápletce. Proto tedy nečekejte žádné flashbacky do minulosti a podobné prvky, které by vám ještě více přiblížily samotný svět Legie. To však není chyba, dost informací jsme se dozvěděli právě v Operaci Thümmel. Neznamená to ale, že by Sněgoňová alespoň nezapracovala na místě, kde se Amanda odehrává. Planeta Namathé působí tak dobře, že jsem si občas myslel, že se nacházím na Tatooine ze Star Wars.

I přes prvotní obavy Kristýna Sněgoňová dokázala, že se umí nejen přizpůsobit stylu psaní Františka Kotlety, ale dokonce ho v nějakých aspektech i porazit. Román Amanda posouvá sérii Legie ještě více kupředu a ukazuje, jak se má dělat správné české akční sci-fi. Pokud hledáte nějakou zábavnou fantaskní knihu, kterou dokážete přečíst téměř na jeden zátah, Amanda je přímo pro vás.