Pán prstenů: Válka Rohirů příliš neohromí, ale bude vás bavit

Co si budeme povídat, vytvořit filmovou nebo seriálovou adaptaci některého z Tolkienových děl o kouzelné Středozemi je náležitě přetěžký úkol. A to z velké části proto, že fantastická trilogie Pána prstenů od Petera Jacksona nastavila laťku opravdu strašně moc vysoko. Kdo ale četl třeba Silmarillion nebo Nedokončené příběhy, tak moc dobře ví, že svět Ardy obsahuje mnoho zajímavých a úžasných dějových linií, které jsou pro zadaptování do filmové nebo seriálové podoby jako dělané. Možná i vy jste si už nejednou představovali, jak by vypadala třeba minisérie o Túrinu Turambaravi, případně celovečerák o Berenovi a Lúthien.

Warneři se však rozhodli, že si se svým animovaným počinem Pán prstenů: Válka Rohirů posvítí na poměrně nevýraznou část historie Středozemě. Tedy na období devátého rohanského krále Helma Kladiva, který bude muset se svými potomky čelit silám Vrchovců. Snímek ve stylu anime nám každopádně dorazil do kin. A otázka je jasná. Stojí vůbec za zhlédnutí?

Nejdříve uvedu do děje. Válka Rohirů se odehrává v období, kdy na rohanském trůně v Edorasu sedí Helm Kladivo, pyšný, tvrdohlavý, ale i udatný panovník se dvěma syny a jednou dcerou jménem Héra. Jednoho dne na jeho dvůr dorazí arogantní vládce Vrchovců jménem Freca. A jak se dalo čekat, o žádné přátelské střetnutí věru nešlo. Věci ale půjdou od desíti k pěti ve chvíli, kdy během pěstního souboje Helm nechtěně zabije Frecu jedním jediným úderem. Jeho syn Wulf je tak odhodlaný svého otce pomstít a získat rohanský trůn pro sebe. O několik let později tak začíná válka, která se pro udatný koňský národ málem stane osudnou.

V první řadě se mi na film opravdu moc hezky koukalo. Vím, že mnozí lidé lamentovali nad rozhodnutím vytvořit nový film ze světa Pána prstenů ve stylu anime, ale osobně mi to vůbec nevadilo, naopak, vizuálně se po celou dobu jednalo o velice hezkou podívanou, obzvlášť scény z Edorasu byly moc fajn. Navíc jednotlivá místa a lokace vypadají na chlup přesně jako ta v hrané trilogii, což platí nejenom pro Edoras, ale i interiér a exteriér Helmova žlebu, který byl tehdy znám pouze jako Hláska. Trochu jsem se ale bál, že s animovaným formátem budou mít tvůrci tendenci dělat z postav superhrdiny, kteří budou při boji lítat deset metrů do vzduchu a tropit kousky, jež by v hrané podobě působily divně, ale nakonec byl celý film v tomto ohledu poměrně uzemněný. Aspoň tedy v rámci tolkienovské fantasy.

Film vás bude každopádně bombardovat nostalgií, která vychází z mnoha mrkaček na hrané filmy. Například vypravěčkou je ve filmu Éowyn, které opět propůjčila hlas Miranda Otto, pak jsou zde zcela očividné citace scén jako Théodenův proslov před bitvou na Pelenennorských polích, Gandalův a Éomérův příjezd k Helmově žlebu a dokonce film pomrkne i na Aragornovo stylové rozevření vrat ve Dvou věžích. Naprosto chápu, že tvůrci chtěli tyto odkazy do filmu implementovat, přesto se nemohu zbavit pocitu, že se s nimi mohli krapet krotit.

Protagonisté a antagonisté jsou obecně vcelku fajn, rozhodně ale nečekejte žádné komplexní postavy, které by vám přirostly k srdci. Ve filmu umře hned několik kladných hrdinů, ale jejich smrt diváka příliš nezasáhne, zejména je to z toho důvodu, že film se jim ani moc nevěnuje. Film už dopředu předpokládá, že divák bude fandit Rohanu, protože ti jsou přece ti hodní, tudíž se ani moc nesnaží se svými postavami jít do nějaké hloubky. Což je sice škoda, ale na druhou stranu je pravda, snímek na to ani nemá moc času. Pravou náplní má být přece samotná válka s Vrchovci, která navíc musí respektovat Tolkienovy spisy a držet se jich pokud možno co nejvěrněji. Což se filmu i daří, je jen škoda, že snímek prostě nenalezl dostatek času pro to, aby své postavy lépe a důkladněji vyprofiloval.

Výjimkou je samozřejmě hlavní hrdinka Héra, o které toho Tolkien moc nenapsal, dokonce jí ani nedal jméno. Filmová adaptace z ní ale dělá primární protagonistku celého děje, která v podstatě Rohiry tahá z bryndy. Někteří diváci tak možná nabydou dojmu, že Héra je jen další Mary Sue, která nemůže udělat chybu, přiznám se ale že mě i tak jakožto hrdinka bavila. Bohužel její bráchové Haleth a Háma jsou už příliš upozadnění a divák si k nim jen těžko vybuduje nějaký vztah. Film možná také trochu promarnil příležitost udělat z Wulfa záporáka, jehož by divák mohl pochopit. Však takoví padouši jsou právě nejlepší. Výsledkem je tak vcelku jednodimenzionální zloduch, který pro účely prezentovaného příběhu sice nějak funguje, ale i tak se člověk nemůže zbavit pocitu, že ho tvůrci mohli trochu více polidštit. Obzvlášť vzhledem k faktu, že Héra a Wulf byli jako caparti dobří přátelé.

Jinak je ale struktura a tempo filmu na slušné úrovni, expozice je dobře vystavěná a akční momenty mají grády. V poslední třetině ale filmu bude docházet dech a začne možná působit až příliš zdlouhavě. Samotné finále je ale docela uspokojivé, rozhodně však nečekejte, že ve vás film vyvolá další pocit slasti a euforie, jako když ve Dvou věžích dorazí Gandalf s posilami.

Součástí již zmíněné nostalgie je také soundtrack, který obsahuje pár hudebních motivů z trilogie, samozřejmě nechybí ikonická znělka Rohanu, při níž mi v kině opět naběhla husina. Obecně ale hudba bohužel zas až tak výrazná není, byť je z ní znát, že se snaží napodobit ony geniální symfonie Howarda Shorea. A to vlastně zcela stačí.

Celkově je Válka Rohirů zábavným a i hezkým pokoukáním, které by si fanoušci Tolkienova světa neměli nechat ujít, určitě ale nepůjde o zážitek, z něhož by padala brada na zem. Je to prostě standardní hrdinský příběh ve známém prostředí s novými postavami a krásným vizuálem, který bude bavit, ale dlouho vám v hlavě neutkví.